Dráždila ho laxnost a chybějící bojovnost, kterou jako by chtěl Čechům na dálku posílat nervózním přešlapováním z jedné strany obýváku na druhou. Byl jsem kdysi přesně takový jako on.
"Však počkej za týden, jak je budeš místo hanění zase chválit. A vzpomeň si na Německo, kde je každý dopředu odepsal," krotil jsem tehdy jeho rozhořčení po dosti mdlém výkonu Čechů. "Jenže tam bojovali," on nato. "A i když od začátku prohrávali s těmi slabšími, dokázali porážet ty silnější."
Blogy Vítězslava Čermáka |
Netvrdím, že se tu národní tým nezlepšil v důrazu a nasazení, ale pořád tomu něco chybí. To, že zatím neporazil ani jednoho papírově silného soupeře, je holt pravda...
S takovou tou povznášející pohodovou atmosférou z Bratislavy, kdy parta kolem Jágra válcovala jednoho po druhém, se to nedá srovnat. Z některých hráčů prostě nabýváte dojmu, jako by jim chyběl větší apetit (před prázdným hledištěm se nelze ani divit). Nejproduktivnější Čech Aleš Hemský se po duelu s Němci svěřil: "Přijde mi, jako bych tu byl už měsíc."
Upřímně řečeno – lhal bych, kdybych tvrdil, že tu někdo z novinářů věří ve čtvrtfinálový postup přes domácí Švédsko. Na druhou stranu – právě v Globe Areně se Češi postarali o senzaci ve Světovém poháru v roce 2004, kdy byli za výkony ve skupině tvrdě kritizováni a ve čtvrtfinále tu pak domácí All Star tým deklasovali 6:1.
Letošní scénář se však zatím do puntíku podobá tomu z roku 2008, kdy šampionát hostil Québec. Hadamczikův tým tam také dokázal porážet jen "slabší" týmy a také tam ve skupině prohrál se Švédskem i Rusy. A také dostal do utkání o vše znovu dnešního soupeře.
Byl to tehdy silně složený výběr Čechů s atraktivním pojetím hry, s ambicemi na zlato. A stejně to nezvládl...
