14. července 2018 21:33 Lidovky.cz > Sport > Fotbal

ZPÁTKY DO HISTORIE - MS 2006: Smutné loučení hvězdné české party. Bez úspěchu a fanfár

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Pavel Nedvěd na MS 2006 v souboji s Italem Franceskem Tottim. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pavel Nedvěd na MS 2006 v souboji s Italem Franceskem Tottim. | foto: Reprofoto

PRAHA Po skvělém evropském šampionátu a zdařilé kvalifikaci zakončené úspěšnou baráží šli čeští fotbalisté do mistrovství světa 2006 v pozici jednoho z adeptů na medailové umístění. Německý turnaj ale opouštěli už po skupině. Zklamaní, naštvaní. Pro Brücknerovu partu to byla poslední šance na velký úspěch.

Že Čechům pozice favorita nesvědčí, je prostě fakt. Tentokrát se jí ale vyhnout nemohli. Černý kůň, říkalo se. Čech, Nedvěd, Baroš…

Jenže ani s nominační sestavou se nesešlo všechno, co je k velkému výsledku třeba. Dostavila se zranění, nedisciplinovanost, individuální chyby a očekávání vzala za své.

„Potkalo mě tady něco, co ještě nikdy předtím. Ve dvou rozhodujících zápasech jsme měli dva vyloučené, v deseti lidech jsme museli otáčet skóre proti silným soupeřům. To byl malér, to neumíme,“ vykládal krátce po vyřazení zkušený reprezentační kouč Karel Brückner.

Gelsenkirchen, Kolín nad Rýnem a Hamburk. Přestože z hostitelských měst patřila tato mezi ta vzdálenější, čeští fanoušci vytvořili svým oblíbencům takřka domácí podmínky. Vždyť takhle blízko od hranic České republiky mistrovství světa ještě nikdy nebylo.

Šampionát začal pro národní tým téměř snově.

Až na jeden problém. Doslova. Češi v úvodním duelu jasně předčili Spojené státy, zvítězili po parádním představení zejména Tomáše Rosického 3:0 a zajistili si výbornou pozici pro další zápasy. Krátce před koncem první půle se ale ve vápně skácel s vytáhlý útočník Jan Koller a chytil se za stehno. 

V té době už měl na kontě gól, hned pár minut po zahajovacím výkopu poslal Česko do vedení. Tohle byl však konec. „Natrhl jsem si stehenní sval. Okamžitě jsem věděl, že je po všem,“ vzpomínal po letech autor 55 reprezentačních tref.

Od zranění Kollera se začalo vše kazit

Najednou musel realizační tým řešit velice nepříjemnou situaci s obsazením útoku. Na turnaji sice byl i Milan Baroš, hrdina Eura 2004, trápily ho ale přetrvávající zdravotní problémy. Jako náhrada měl sloužit Kollerův „dvojník“ Vratislav Lokvenc, s ním na hrotu však česká ofenziva příliš nefungovala. 

V klíčovém zápase proti Ghaně se neprosadila vůbec, po hrubce Tomáše Ujfalušiho navíc Češi po čtvrthodině prohrávali. Pro českého stopera to byl mizerný zápas. Ve druhé půli fauloval ve vápně Matthewa Amoaha a africký soupeř kopal penaltu. Ujfaluši navíc vyfasoval červenou kartu.

Asamoah Gyan pokutový kop nasměroval pouze do tyče a naděje českého týmu stále žila, jenže výkon opravdu nebyl dobrý. Sulley Muntari pak zvýšil na rozdíl dvou branek a bylo jasno. Nebýt skvělého Petra Čecha, byl by výsledek ještě mnohem horší.

Brücknerovo mužstvo tak čekal nelehký úkol. Pokud porazí v posledním duelu ve skupině Italy, udrží si šanci na postup. Pokud ne, končí.

V útoku naskočil nedoléčený Baroš, ve středu obrany poprvé na turnaji Radoslav Kováč. Tentokrát už hra české družiny snesla přísnější měřítka, když si ale na rohový kop naskočil téměř dvoumetrový Marco Materazzi – jedna z nejvýraznějších osobností šampionátu –, museli Češi opět dohánět ztrátu.

Pak navíc po druhém žlutém napomenutí šel ze hřiště Jan Polák. Další pohroma.

Ve druhé půli bylo šancí na vyrovnání dost. Především Pavel Nedvěd několikrát nebezpečně pálil, cestu ke gólu mu ale vždy zastoupil gólman Gianluigi Buffon, jeho tehdejší spoluhráč z turínského Juventusu. Když pak v závěru pečetil výsledek Filippo Inzaghi, bylo hotovo. Samostatná Česká republika při své premiérové účasti na světovém šampionátu skončila už v základní skupině.

„Zlomilo se to už s Ghanou, ta porážka všechno převrátila,“ litoval brankář Čech. „Turnaj není kvalifikace. Nebyli jsme v optimální formě. Důstojnou roli bychom mohli hrát v případě, kdybychom byli stoprocentně připravení a v plné síle,“ vysvětloval nešťastník Ujfaluši.

Přitom někteří hráči podávali fantastické výkony. Pavel Nedvěd odehrál skvělé mistrovství, stejně tak i Tomáš Rosický nebo gólman Čech. Stinnou stránku však bylo představení stárnoucího Karla Poborského, který měl za sebou sezonu ve druhé lize a v Německu nedohrál ani jedno utkání až do konce. Nezářili ani kapitán Tomáš Galásek či Jaroslav Plašil.

Poborský pak ukončil reprezentační kariéru, na podzim ho následoval i Nedvěd. Brücknerova parta se rozpadla a skončila bez velkého úspěchu a bez fanfár. Na Euru o dva roky později pak Češi nepřesvědčili a opět se balili už po skupinové fázi.

Zidanův zkrat a hrdina Grosso

Zato přemožitelé českých fotbalistů Italové si počínali výborně. V osmifinále se sice natrápili s Austrálií, když rozhodli až přísně nařízenou penaltou v nastaveném čase, kterou proměnil Francesco Totti, pak si ale bez problémů poradili 3:0 s Ukrajinou a do finále se dostali po úspěšně zvládnutém prodloužení v souboji s Německem. 

V bitvě o prvenství pak narazili na Francii, která přitom v úvodu turnaje vůbec nepřesvědčovala a skupinou prošla jen se štěstím. Ve vyřazovací fázi už hrála mnohem lépe, zářil především kapitán Zinédine Zidane. 

Právě on se nakonec stal hlavní postavou finálového duelu, bohužel pro něj v negativním slova smyslu. Zápas po remíze 1:1 dospěl do prodloužení. Běžela 110. minuta, když se Zidane po slovních provokacích soupeře otočil a hlavou vrazil do hrudi stopera Materazziho. Ten se okamžitě složil na trávník. Verdikt? Červená karta. A neslavný konec kariéry hvězdného záložníka. 

Penaltový rozstřel pak měl dalšího smutného hrdinu, opět z francouzského mužstva. David Trézeguet, který před turnajem už sedm let působil právě v Itálii, byl jediným, který neproměnil. Napálil jen břevno. 

Když v páté sérii rozvlnil síť Fabio Grosso, mohli Italové slavit. O dvanáct let dříve je penaltový rozstřel stál titul, nástupci Franka Baresiho a Roberta Baggia se ale poučili z chyb svých předchůdců a klíčový moment zvládli perfektně. Počtvrté v historii ovládli světový šampionát.

Šimon Tittel,
  • 0Diskuse


Fotbalové soutěže

Premier League - 38. kolo

13.5. Burnley 1 : 2 Bournemouth
13.5. Crystal Palace 2 : 0 West Bromwich
13.5. Huddersfield 0 : 1 Arsenal
13.5. Liverpool 4 : 0 Brighton
13.5. Man United 1 : 0 Watford
13.5. Newcastle 3 : 0 Chelsea
13.5. Southampton 0 : 1 Man City
13.5. Swansea 1 : 2 Stoke
13.5. Tottenham 5 : 4 Leicester
13.5. West Ham 3 : 1 Everton

Premier League

Tým Z V R P S B
1. Manchester City FC 38 32 4 2 106:27 100
2. Manchester United FC 38 25 6 7 68:28 81
3. Tottenham Hotspur FC 38 23 8 7 74:36 77
4. Liverpool FC 38 21 12 5 84:38 75
5. Chelsea FC 38 21 7 10 62:38 70
6. Arsenal FC 38 19 6 13 74:51 63