13. července 2018 18:00 Lidovky.cz > Sport > Fotbal

ZPÁTKY DO HISTORIE - MS 1998: Vymazaný Ronaldo a nesmyslná vyloučení

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Zinedine Zidane slaví s pohárem pro mistry světa. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zinedine Zidane slaví s pohárem pro mistry světa. | foto: Reuters

PRAHA Šampionát v roce 1998 naplno rozjel nejúspěšnější éru v dějinách francouzského fotbalu, který dokonale využil domácího prostředí.

Francie vždy oplývala výjimečnými fotbalisty. Například Just Fontaine nastřílel na MS 1958 ve Švédsku v pouhých šesti zápasech 13 gólů, což je dodnes rekord šampionátů. 

Raymond Kopa a Michel Platini získali Zlatý míč, Platini dokonce třikrát za sebou. 

Jean-Pierre Papin a Eric Cantona patřili k nejlepším světovým útočníkům přelomu 80. a 90. let. Olympique Marseille vyhrál v roce 1993 Ligu mistrů. Reprezentace v roce 1984 dobyla domácí Euro.

Ten největší úspěch však přišel až v závěru 90. let.

Zlatou éru paradoxně odstartovala blamáž v boji o americký mundial 1994. 

Francouzi měli kvalifikaci rozehránu skvěle, ale v posledních dvou domácích zápasech postihl svěřence Gerarda Houlliera nepochopitelný kolaps a po porážkách s Izraelem a Bulharskem se nakonec do zámoří nepodívali.

V národním týmu po neúspěchu postupně skončili například Cantona, Papin nebo Ginola a Houlliera u kormidla nahradil jeho asistent Aimé Jacquet, jenž vsadil na novou generaci nadějných mladíků. 

Ti se kromě velkého talentu vyznačovali různými etnickými kořeny, často z afrického kontinentu. 

„Zidane z Kabýlie, Bretonec Guivarc’h, Kanak Karambeu, ghanský rodák Desailly, Armén Djorkaeff, Bask Lizarazu, Thuram z Guadeloupu – ti všichni ukázali celému světu, že Francie patří k zemím, kde integrace migrantů došla nejdál,“ napsal později deník Le Figaro.

Nejvýraznější tváří nového mužstva byl geniální záložník alžírského původu Zinedine Zidane.

„Zidane má na to, aby se mohl stát opravdu velkým vůdcem našeho týmu. Vím, že o to usiluje,“ prohlásil kouč Jacquet.

Parta kolem kapitána Didiera Deschampse, současného kouče národního týmu, nejprve přivezla bronz z Eura 1996, když v semifinále nestačila v pokutových kopech na podobně omlazený český výběr, a poté přišla její velká chvíle na světovém šampionátu, který Francie hostila po padesáti letech.

Turnaj přinesl několik zásadních novinek včetně rozšíření počtu účastníků na 32 celků. 

Poprvé mohl zápasy play off rozhodnout tzv. zlatý gól, což si jedinkrát vyzkoušeli právě domácí hráči, když je v osmifinále posunula dál trefa Blanca ze 114. minuty. 

Začaly být tvrdě postihovány nebezpečné fauly zezadu a od druhého kola základních skupin na tlak vedení FIFA sudí nebývale zpřísnili nastavený metr posuzování, což s sebou přineslo příval červených karet i mnohdy nesmyslně odpískaných penalt. A také trenéři mohli premiérově střídat třikrát.

Francouzi rozjeli šampionát skvěle hned v jeho úvodu. Jižní Afriku a Saúdskou Arábii smetli 3:0, resp. 4:0, Dánsko udolali 2:1, střelecky se předvedl především jeden z objevů Henry. 

Ve druhém utkání však přišli o Zidana, který za jeden ze svých později docela typických zkratů – dupl na kapitána soupeře Anwara – vyfasoval červenou kartu a stopku na další dvě utkání.

Své hlavní a mnohem pozitivnější představení si však Zidane nechal na finále, kam se domácí tým přes play off dopracoval spíš taktickým než pohledným výkonem. 

Zlatý zápas rozhodl dvěma góly a byl to především on, kdo se podepsal pod výhru 3:0 nad obhájci z Brazílie v čele s hvězdným Ronaldem. Ten málem do utkání o titul nenastoupil. 

Zřejmě z velkého tlaku, který byl na jednadvacetiletou hvězdu permanentně vyvíjen, se zhroutil a prý mu šlo dokonce o život.

„Zidane, pán světa,“ opěvoval po historickém vítězství finálového hrdinu a budoucího držitele Zlatého míče francouzský deník L’Équipe. 

Ten L’Équipe, který dlouhodobě vedl ostrou mediální válku s koučem Jacquetem, za což se od něj lidem z listu dostalo označení „darebáci“ a „nepoctivci“.

Paradoxní také bylo, že Jacquet jen pár dnů po triumfu skončil. Dodržel tak rozhodnutí, které učinil ještě před šampionátem, a posunul se do pozice technického ředitele svazu.

S příchodem nástupce Rogera Lemerra však ústup ze slávy nenásledoval. 

O dva roky později Francouzi vyhráli také mistrovství Evropy a přestože na příštím světovém šampionátu vypadli už ve skupině, jejich zlatá generace udivovala fotbalový svět ještě několik dalších let.

  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz