13. července 2018 8:00 Lidovky.cz > Sport > Fotbal

ZPÁTKY DO HISTORIE - MS 1994: Ve stínu tragédie, za vlastní gól přišla kulka

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Nebohý Andrés Escobar v dresu Kolumbie. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Nebohý Andrés Escobar v dresu Kolumbie. | foto: Reprofoto

PRAHA Andrés Escobar vstřelil v dresu kolumbijské reprezentace dvě branky. Tou druhou – do vlastní sítě na mistrovství světa v roce 1994 v USA – si zřejmě podepsal ortel smrti.

O centru, který si 22. června 1994 srazil za záda svého brankáře kolumbijský fotbalový obránce Andrés Escobar, jeho autor, Američan John Harknes, později s lítostí prohlásil: „Kéž bych ho nikdy nevyslal.“

V tu chvíli sice zmíněná trefa položila základ k vítězství domácího výběru ve druhém utkání skupiny A nad favorizovanou Kolumbií 2:1 a také přispěla k jeho postupu do osmifinále, ovšem nikdo netušil, jak smutnou dohru bude mít.

Kolumbijci měli v 90. letech báječnou generaci skvělých fotbalistů s tahouny jako Valderrama, Asprilla, Herrera či právě Escobar. 

V roce 1993 skončili třetí na Copa America a před mundialem ve Spojených státech prohráli z33 oficiálních zápasů pouze jediný. Optimistickou náladu však brzy vystřídalo velké rozčarování. 

Jihoameričané na úvod MS prohráli s Rumuny 1:3, pak podlehli Spojeným státům 1:2 a z nepostupového čtvrtého místa jim nepomohla ani závěrečná výhra 2:0 nad Švýcarskem. 

Přes obrovské zklamání vzkázal kolumbijský deník El Tiempo ve svém komentáři: „Ujišťuji vás, že k žádné tragédii nedošlo, prostě jsme nehráli dobře, což se stává. Uvidíme se brzy, protože život tady nekončí.“

Tato slova si ovšem zřejmě nevzal k srdci Humberto Castro Muňoz. 

Osobní strážce a řidič bratrů Josého a Pedra Gallonových, pěstitelů kávy, které provázela pověst obchodníků s drogami, deset dnů po osudném utkání sedmadvacetiletého Escobara v rodném Medellinu zastřelil na parkovišti před barem El Indio. 

Při každé ze šesti vypálených ran zakřičel „Góóól!“

Vyhlášeného fotbalového gentlemana mnozí varovali, aby se po šampionátu ve vlasti na veřejnosti příliš neukazoval. Na to však odvětil: „Musím ukázat svoji tvář lidem.“

Hráčův pohřeb sledovalo přímo v ulicích Medellínu na 120 tisíc lidí. Jeho vrah šel do vězení na 43 let, ale už v roce 2005 jej za údajné dobré chování pustili na svobodu. 

Přes tuto tragickou událost se závěrečný turnaj, který se odehrával poprvé jinde než v Evropě nebo Latinské Americe, nezastavil.

Obhájci z Německa sice postoupili ze základní skupiny z prvního místa, ale výsledky nepřesvědčili. 

Také Belgii v osmifinále porazili jen o gól – 3:2. A ve čtvrtfinále jim stopku vystavili Bulhaři s nejlepším střelcem turnaje Stoičkovem (šest branek dal i Rus Salenko). 

Celkem nečekaně zazářili také Švédi, kteří výhrou právě nad Bulharskem zopakovali bronz z předchozího mistrovství Evropy. 

Ostudu si utrhli Argentinci, stříbrní z roku 1990, především jejich modla Maradona, kterého v průběhu šampionátu suspendovali za doping. Modrobílí pak vypadli hned v úvodu play off s Rumunskem.

Před turnajem panovaly obavy, jak Američané, u nichž kopanou v oblíbenosti tradičně zastiňují americký fotbal, baseball či basketbal, do té doby nepříliš populární sport přijmou.

Zájem byl však šokující. S průměrem 68 991 diváků na utkání zůstává turnaj v roce 1994 dodnes nejnavštěvovanějším mundialem historie.

Potvrdilo to i finále. Přes 94 tisíc fanoušků na stadionu Rose Bowl v Pasadeně se však u taktické bitvy mezi Brazilci a Italy spíš nudilo. 

I brazilské hvězdy v čele s Romáriem, Bebetem či Dungou upřednostnily stoprocentní disciplínu nad hravost. 

Gól nepadl v základní hrací době ani v prodloužení, a tak poprvé musely rozhodnout o mistru světa penalty. Přestože italští exekutoři selhali hned ve třech případech, nejvíc to odnesl Roberto Baggio. „Božský copánek“ v páté sérii přestřelil, čímž odšpuntoval radost Brazilců z celkově již čtvrtého titulu.

Další díl - 1998: Zlatá francouzská generace

  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz