11. července 2018 10:54 Lidovky.cz > Sport > Fotbal

ZPÁTKY DO HISTORIE - MS 1978: Modrobílý domácí sen ve stínu vládnoucí junty

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Argentinec Daniel Bertoni slaví, v pozadí jeho spoluhráči. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Argentinec Daniel Bertoni slaví, v pozadí jeho spoluhráči. | foto: Reprofoto

PRAHA První triumf domácí Argentiny zkalilo v roce 1978 podezření z podivných praktik. Fotbalový šampionát tehdy nabídl víc dřiny než fotbalové krásy.

Dovolte, prosím, autorovi drobnou vzpomínku na události staré čtyřicet let. Argentinský šampionát v roce 1978 byl prvním, který jsem coby žák třetí třídy základní školy poprvé zřetelně vnímal. 

Z útrob paměti se mi vynořuje pár střípků z televizních přenosů, kdy Brazilec Roberto překonává strážce rakouské svatyně Konciliu či jak dvěma Maďarům na závěr zápasu s domácími povolí nervy a musí okamžitě ven z hřiště. 

Nejzřetelnější dojem ve mně zanechalo dramatické finále na stadionu týmu River Plate: trávník posetý miliony konfet, hlučící ochozy, ustaraný výraz nizozemského brankáře Jongbloeda a hlavně jedenáctka démonických indiánů v modrobílých dresech. 

Bylo jich plné hřiště a všem, vyjma záložníka Ardilese, vlály na hlavě dlouhé havraní vlasy. Zaznamenal jsem famózního ostrostřelce Kempese, ale nejvíc mě uhranul neprůstřelný Ubaldo Matildo Fillol. Chtěl jsem chytat jako on a mít jeho hřívu. Odvážný to sen uprostřed šedivé normalizace.

Po letech jsem už mohl srovnávat další šampionáty a zjistil jsem, že ten argentinský turnaj – až na dramatické finále – tak úchvatný vlastně nebyl. 

A že ti Nizozemci, které jsem dosud nebral moc na vědomí, byli domácím minimálně vyrovnaným soupeřem. No a souhlasil jsem dodatečně s podezřením, že šampionát hraný na jižní polokouli trpěl známým nešvarem: nadstandardní přízní rozhodčích vůči domácímu týmu.

Problémy už od začátku

Že v roce 1978 uspořádá šampionát druhá největší jihoamerická země, se vědělo už dvanáct let předtím. Jenomže, jak šel čas, padla vláda populárního prezidenta Peróna, posléze i kabinet jeho třetí manželky Isabely a moc v zemi násilně převzali generálové. 

Zavedli tvrdou cenzuru a dopouštěli se krutostí na vlastním obyvatelstvu. Tisíce lidí, zejména odpůrců nového režimu, náhle začaly mizet neznámo kam. FIFA zvažovala, zda turnaj nepřeložit jinam, ale nakonec podlehla ujištění diktátora Jorge Videly, že mistrovství proběhne bez „excesů“.

Minimálně jeden ze zápasů šampionátu ale skutečně vyvolal hromadu dohadů, vášní a nevole. Argentinci v něm smetli do té doby výtečně hrající Peruánce šesti brankami a díky náhle vylepšenému skóre postoupili do památného finále. 

Na úkor už už slavících Brazilců. Ti hned vyrukovali s obviněním, že Peruánce kdosi podplatil či „důkladně přesvědčil“, aby si nechali dát alespoň čtyři branky, které pošlou do boje o titul domácí a ne je.

„Jaktože brankář Quiroga, který do té doby chytal jako z partesu, najednou tahal ze sítě jeden míč za druhým? Nesouvisí to i s tím, že se narodil v Argentině?“ ptali se rozezlení „kanárci“. Po letech se objevilo několik nových šokujících svědectví, že si například výhru domácího týmu v semifinálové skupině koupili sami generálové.

Jak? Zásilkou tun obilí do chudé země v Andách.

Argentinští fotbalisté o tom podle vlastních slov nevěděli. Faktem ale je, že vládnoucí juntu rádi neměli. Charismatický trenér César Luis Menotti ji opakovaně kritizoval i veřejně. 

A když zněla po finále na Estadio Monumental hymna pro vítěze, otočila se celá jedenáctka v modrobílých dresech ke „generálské“ VIP lóži zády. Diváci ten tichý protest pochopili...

Samotný turnaj už bez Beckenbauera, Cruyffa a dalších hvězd nabídl spíš úpornou řež než fotbalovou krásu ve čtyřech výkonnostně zcela nesourodých skupinách. 

Tak se třeba stalo, že v hororové první skupině bojovali mezi sebou silní Italové, Francouzi, Maďaři a domácí borci, zatímco Poláci se západními Němci neměli v mexickém a tuniském výběru žádnou vážnou konkurenci a pohodlně postoupili dál. 

Finále s pachutí

Příjemně překvapili po dvacetiletém půstu Rakušané i s kanonýrem Kranklem, který strašil soupeře přesně mířenými ranami a domácí reportéry svým pro ně nevyslovitelným jménem.

Za smolaře desetiletí by šlo bez nadsázky označit Nizozemce. I v Argentině předvedli sympatickou hru, leč podruhé za sebou ztroskotali na poslední chvíli. A opět padli na oltář domácího týmu, stejně jako před čtyřmi lety v Mnichově. Přitom kdyby Rensenbrinkova střela z 90. minuty finále nešla do tyče, ale o pár centimetrů víc do branky, radovali by se z titulu oni.

Samotní Argentinci dosáhli svého prvního triumfu třemi brankami. První vstřelil Kempes ještě v první půli, druhou až v prodloužení. Vítězství ještě ztvrdil Bertoni. 

Svět se ovšem vážně ptal: Vyhráli by Kempes a jeho spoluhráči i jinde než na domácí půdě? O osm let později v Mexiku dokážou nevěřícím, že umí i to. V jejich dresu už ale v té době bude řádit jistý malý kudrnatý čertík.

  • 0Diskuse


Martin Egyed

Autor

Martin Egyedmartin.egyed@lidovky.czČlánky

Fotbalové soutěže

Premier League - 38. kolo

13.5. Burnley 1 : 2 Bournemouth
13.5. Crystal Palace 2 : 0 West Bromwich
13.5. Huddersfield 0 : 1 Arsenal
13.5. Liverpool 4 : 0 Brighton
13.5. Man United 1 : 0 Watford
13.5. Newcastle 3 : 0 Chelsea
13.5. Southampton 0 : 1 Man City
13.5. Swansea 1 : 2 Stoke
13.5. Tottenham 5 : 4 Leicester
13.5. West Ham 3 : 1 Everton

Premier League

Tým Z V R P S B
1. Manchester City FC 38 32 4 2 106:27 100
2. Manchester United FC 38 25 6 7 68:28 81
3. Tottenham Hotspur FC 38 23 8 7 74:36 77
4. Liverpool FC 38 21 12 5 84:38 75
5. Chelsea FC 38 21 7 10 62:38 70
6. Arsenal FC 38 19 6 13 74:51 63