Změnili jsme se. Umíme potlačit své ego, říkají Štajner s Nezmarem

Vždyť v sezoně 2001/02 svými góly dotáhli Liberec až k titulu. Nezmar jich tehdy nastřílel čtrnáct, Štajner o jeden víc a dohromady vytvořili druhé nejproduktivnější duo v historii samostatné české ligy.

VIZITKY JIŘÍ ŠTAJNER - Narodil se 27. ­května 1976 a­ s­ fotbalem začínal v ­Senohrabech u­ Prahy. - Výjimečný talent, jako mladý zkoušel štěstí ve Slavii, jenže kvůli svému ­bohémskému stylu života přišel pád až do 1. A třídy, kterou kopal v­dresu Louňovic. - Ze dna ho nakonec vytáhlo až angažmá v Liberci, kterému se Štajner bohatě odvděčil – jako nejlepší střelec dotáhl severočeský klub v roce 2002 až k titulu v­lize a­do čtvrtfinále Poháru UEFA. - Posledních osm let strávil s jednou přestávkou (na jaře 2004 hostoval ve Spartě) v německém Hannoveru. V roce 2003 byl magazínem Kicker vyhlášen nejlepším útočníkem bundesligy. JAN NEZMAR - Narodil se 5.­ července 1977, je tedy o­ deset měsíců mladší než Štajner. - V mistrovské sezoně 2001/02 nastřílel v ­libereckém dresu 14 gólů, o­ jeden méně než Štajner. Oba ve stejném ročníku došli s Libercem až do čtvrtfinále Poháru UEFA. - Dohromady se do historie české ligy zapsali jako druhá nejproduktivnější útočná dvojice. Víc gólů dokázalo nastřílet jen sparťanské duo Siegl-Lokvenc. - V sezoně 2005/06 si vyzkoušel jediné zahraniční angažmá, když se slovenským Ružomberkem vyhrál ligu i slovenský pohár. Uvažoval, že letos ukončí kariéru, ale i kvůli Štajnerovu návratu se rozhodl ještě rok pokračovat.

Po osmi letech, na stará kolena, se jejich cesty znovu spojily. A ­celý Liberec řeší jedinou otázku: Budou Štajner s Nezmarem stejným strojem na góly jako kdysi?

"Poslední tři roky, co se Honza vrátil do Liberce, jsme se bavili o tom, že bychom si spolu ještě mohli zahrát. Mám radost, že to vyšlo, ale není to jen o nás dvou," říká Štajner, který se v létě vrátil domů z německého Hannoveru.

Vrátily se vám teď všechny ty krásné vzpomínky na sezonu, ve které jste oba váleli?
Štajner: Občas prohodíme nějaké slovo, ale snažím se dívat dopředu. Nostalgie? To úplně ne, ale občas zavzpomínáme.

Byla pro vás mistrovská sezona 2001/02 nejlepší v kariéře?
Nezmar: Pro mě určitě. Tam se sešlo všechno. Šel nám fotbal, v lize jsme došli na vrchol a dařilo se nám i v pohárech. Jsou to krásné zážitky. A ten závěr, kdy jsme získali titul a vrátili jsme se na plné náměstí v Liberci, to jsou okamžiky, na které se nedá zapomenout.

Štajner: Celá ta sezona byla fantastická. V Německu jsem měl také několik krásných okamžiků, ale byly jen takové chvilkové. Tohle prostě byla nejhezčí sezona.

Napadlo vás tehdy na jejím začátku, že se ten rok stanete nejlepší útočnou dvojicí?
N: Pozor, ta sezona nezačala tak jednoznačně, ze začátku jsme ani nehráli spolu. Nejlepší jízda přišla až koncem podzimu a na začátku jara. Na startu sezony na tohle ani nemyslíte. Každý se snaží dostat do formy a do základní sestavy. Ale byl jsem rád, že jsme nakonec odehráli takovou sezonu, protože jsme k sobě měli vždy blízko.

Čím to je, že si tak sedíte?
Š: Jsou prostě určité typy hráčů, kteří si sednou. Honza bojuje a já kolem něj sbírám míče.

Měl jste někdy později lepšího parťáka v útoku?
Š: V Německu se hraje úplně jinak, ale nikdy jsem tam vedle sebe neměl takového útočníka. Když se sejdou takové typy hráčů, musí to fungovat v každém týmu.

N: Nesmíte zapomínat na to, že jsme za sebou měli skvělé spoluhráče. Je dobré, když se útočníci doplňují, ale není to jen o nich. Někdo nám připravoval šance, někdo musel bránit. A největší síla spočívala v tom, že nám to sedlo dohromady.

Jak to, že si vy dva tak dobře rozumíte i mimo fotbal, když jste každý úplně jiný?
Š: Honza je takový klidnější, ale taky jsou na něm už znát roky.

N: Myslím, že se Štajny za poslední roky změnil. Je to úplně jiný člověk. Kdysi jsme chodili ven sami, teď už se potkáváme i s rodinami.

Legionáři se vracejí do české ligy hrát nebo dožít Fotbalisté se zkušenostmi ze zahraničních klubů chtějí v rodné zemi znovu nastartovat nebo ukončit kariéru. V­ české lize se od legionářů ale hodně očekává. Jsou jako námořníci, kteří se po dlouhé plavbě neznámými vodami vracejí do bezpečí a pohodlí přístavu. Když se čeští legionáři nemohou prosadit v zahraničí nebo se jejich fotbalová kariéra chýlí ke konci, hledají útočiště v rodné zemi. Každý rok se jich najde několik a letošní letní přestupové období není výjimkou. Většina z nich jsou hráči, kteří mají třicítku už dávno za sebou a do Česka přišli takzvaně dosloužit. Jmenovitě jde o čtyřiatřicetiletou posilu Liberce Jiřího Štajnera (z Hannoveru), třiatřicetiletého navrátilce do Slavie Lukáše Jarolíma (ze Sieny) či šestatřicetiletého olomouckého obránce Radima Kučeru (z Bielefeldu). "Je dobře, že se vrací vyzrálí fotbalisté se zkušenostmi z jiných zemí. Většinou jsou dostatečně kvalitní a liga je potřebuje. V klubu by ale neměli být víc než tři, aby se dostalo i na talent," myslí si trenér Petr Uličný. Pochvaluje si především příchod záložníka Štajnera, který strávil v německé bundeslize osm let. "Vždycky to býval bojovník, co se rval o každý balon. Pomůže nejen Liberci, ale také zvednout kvalitu soutěže," říká. Nevýhodou starších hráčů však bývá velká náchylnost ke zranění a kolísavé výkony. Příkladem bylo třeba působení Vladimíra Šmicra ve Slavii, jenž loni musel vinou zdravotních potíží pověsit kopačky na hřebík. Najde se ovšem i mnoho takových, kterým se comeback povedl – třeba ostravskému stoperovi Renému Bolfovi, současnému kapitánovi Sparty Tomáši Řepkovi či Karlu Poborskému. Matějovský to bude mít těžké "Vedení klubu si musí spočítat, jestli přichází posila s dostatečnou kvalitou a jestli má stále motivaci pracovat a pomáhat mladším. V tomto ohledu u­mě vede Lukáš Jarolím. Vždycky měl potřebné charakterové vlastnosti," vysvětluje kouč Jaroslav Hřebík. Druhou skupinu navrátilců tvoří duo Karel Piták a Marek Matějovský. Ten první přišel do Jablonce jako volný hráč, když se nedohodl na prodloužení smlouvy v­rakouském Salcburku. Ten druhý zase utekl z druholigového anglického Readingu do pražské Sparty. Oba chtějí v Česku znovu nastartovat kariéru. "Od Marka si hodně slibuju. Tvořivého záložníka letenští potřebovali," věří Uličný. Jeho kolega Hřebík však zůstává raději opatrný: "Matějovský je pro mě otazník. V­Anglii nehrál a tady se od něj bude hodně očekávat." Spartě se na jaře podařilo oživit už bývalého záložníka Kodaně Libora Sionka. Dokáže totéž i ­s Matějovským? "Pochybuji. Sionkovi se ofenzivním stylem podobá spíš Piták. Na Matějovského budou jiné nároky – má tvořit hru. To je mnohem těžší," varuje Hřebík. Michal Hořejší - Lidové noviny

Když se útočníci na hřišti respektují, nemusí být nutně kamarádi. Ale fotbal je týmový sport, takže to určitě pomáhá.

Jirko, když jste opouštěl Liberec, měl jste pověst bouřliváka. Skutečně jste se změnil?
Š: Tu pověst budu mít asi pořád. No jo, tehdy jsme byli mladí, v nejlepším věku a my, co jsme byli sami, jsme holt trochu řádili. Ale to přece dělá většina hráčů.

N: Každý mladý člověk se chce pobavit, jen pro sportovce je důležité najít tu hranici, aby to nezasahovalo do fotbalu. S věkem se ale postupně mění zájmy. Oba už máme rodiny a děti. Dřív jsme je neměli, tak jsme šli večer posedět.

Vraťme se na hřiště. Je něco, co jeden druhému závidíte?
Š: Já bych si od Honzy vzal sílu.

N: Já zase techniku a schopnost improvizovat a překvapit spoluhráče. V první sezoně jsem s tím měl sám problémy. Nebyl jsem připravený na to, že od něj můžu čekat nečekané. Právě proto jsme ale nakonec nastříleli tolik gólů.

A nezávidíte Jirkovi korunu krále střelců, kterou tehdy dostal, protože dal o gól víc než vy?
N: To ne. Spíš mu závidím bundesligu, že se dostal do Německa a hrál tam tak dlouho. Pro mě byly vrcholem zápasy v evropských pohárech, když jsem přijel na ty velké stadiony. Hrozně mu to proto závidím. Král střelců? Bylo by to hezké, ale já po tom ani tak netoužil.

Ten střelecký souboj mezi vámi byl dlouho hodně těsný. Měli jste spolu nějakou dohodu?
N: Jestli si to dobře pamatuju, říkali jsme si, že když budeme mít tři čtyři kola před koncem jistý titul, můžeme o tom přemýšlet. Možná nám právě tohle zkazilo ten závěr. Říkali jsme si, že bych mohl třeba jít kopat penaltu, protože do té doby je kopal Štajny. Ale ono se to nedá naplánovat. Pamatuju si v Ružomberku, že jsme kolo před koncem měli jasný titul a Erik Jendrišek soutěžil o krále střelců. Chyběl mu jeden gól. Celý zápas jsme hráli na něj, ale on ho stejně nedal.

Máte strach z očekávání fanoušků, kteří od vás navzdory věku budou zase čekat zázraky?
Š: Očekávání v Liberci je velké, to je fakt, ale strach z toho nemám. Doufám, že se nám bude dařit.

N: Mám dobrý pocit z celého mužstva. Navíc oba jsme už něco odehráli, takže s tlakem se vyrovnáme. A Štajny hrál osm let bundesligu, pro něj to tady problém nebude.

Dokážete vycítit, jestli vám to bude klapat jako tehdy?
Š: Záleží na týmu. Musí makat a­my ho pak můžeme odměnit tím, že budeme dávat góly.

N: Nikde také není psáno, že budeme hrát oba. Jsou tady i jiní hráči. A Liberec je nastavený tak, aby vychovával mladé kluky.

Jste připravení, že nakonec nemusíte hrát spolu?
N: Já na to jsem připravený už dlouho. I s tím jsem se do Liberce vracel. Věděl jsem, že moje role může být taková, že klubu pomůžu třeba při výchově nebo zabudování mladých hráčů do týmu.

Cítíte, že se po několika přípravných zápasech vrací staré automatismy? Něco zažitého?
N: Řeknu jeden příklad. Třeba vím, že když má Štajny na křídle míč, můžu klidně couvnout na zadní tyč. Vím, že on se podívá a nebude to kopat jen tak naslepo. To máme zažité, vyhovíme si.

Koneckonců jste spolu nastříleli v sezoně 29 gólů. Je možné se na takovou metu ještě dostat?
N: Když pozoruju, s kolika góly vyhrává nejlepší střelec ligy, je celkem logické, že takové brankové hody se tady budou realizovat jen těžko. Hraje se defenzivně, kreativita se zabíjí už u malých kluků.

Š: Podívejte se na Spartu, i ta loni často vyhrávala 1:0. Když nejlepší útočník Sparty nedá aspoň 15 gólů za sezonu, je to prostě divný.

Když před osmi lety šla liga do finále a všichni řešili, kdo z­vás bude králem střelců, říkal jste Honzovi: Jen stůj před brankou, já ti to tam budu servírovat. Jakou domluvu budete mít letos?
N: Řeknu to trochu jinak. V Liberci dodnes koluje jedna hláška: Štajny dal tehdy 29 gólů, patnáct sám a čtrnáct o Nezmara. To všechno vysvětluje. (směje se)

Š: Na druhou stranu Honza měl tehdy víc asistencí než já. Zase tak darebný nebyl.

Nechcete mu to letos oplatit?
Š: Rád bych, ale těžko vezmu míč, projdu s ním přes celé hřiště a dám ho Honzovi před prázdnou bránu. Takhle to nefunguje nikde.

N: Třeba naše úloha v týmu bude úplně jiná než střílení gólů. Oba víme, že musíme udělat to, co je nejlepší pro mužstvo, ne pro nás. Už dokážeme potlačit vlastní ego. V­tom jsme se asi nejvíc změnili.