Kam až to teď půjde?
To nevím. Šokuju sama sebe. Kdyby mi tohle někdo řekl před sezonou, odpověděla bych mu, že si dělá srandu.
Vůbec jste středeční 7. místo nečekala?
Ráno jsem byla tak unavená, že jsem málem nevylezla z postele. Bolelo mě všechno, byla jsem naštvaná na celý svět a všechny jsem seřvala.
Na trati potom jakoby závodila úplně jiná žena.
No, ze začátku to vypadalo, že se nerozjedu. Startovala jsem ze 3. řady, zaspala na startu, nechala se zavřít. Ani jsem se nesnažila nikam neupalovat, nejelo se mi dobře.
Jenže pak jste se začala dotahovat na závodnice před sebou.
Jela jsem s Francouzkou Aymonierovou a byla ráda, že je tam se mnou někdo pomalejší. Potom v zatáčce spadla Kyllönenová, tak jsme pokračovaly spolu, chytla jsem její tempo a už to bylo dobré.
Teď budete bojovat o první desítku v celkovém pořadí?
Nahoru to teď půjde v pořadí už strašně těžko, zato dolu hrozně lehko. Záleží, jestli a kdy mě postihne krize. Zatím je to neuvěřitelné. Ale ještě tři těžké etapy čekají - a na samém konci boj o život.
Myslíte stoupání po sjezdovce Alpe Cermis?
Jo, na ní toho má každý plné zuby i nohy, trápí se všichni. Ale nějak se tam musím vyškrábat.
V pátek nejprve čeká handicapová patnáctka.
V téhle pozici to bude těžké.
Pojedete ji ale v popředí. Budete mít kolem sebe dobré tahouny.
Když jim budu stačit...
Čím si vlastně vysvětlujete, že vám to letos takhle ujíždí?
Navýšili jsme hodiny v posilovně a moc mi pomohl kondiční trenér Filip Tomáš, který spolupracuje s mým koučem. Našli jsme společnou cestu. V létě jsem závodila v atletice, i v extralize za Brno. Byla jsem také druhá na Běchovicích. Ale zásadní je, že jsem změnila přístup. Už nechodím na trénink s tím, že musím, ale že chci. Dřív to tak nebylo. Letos nemám problém trénovat, ani když nemusím.
