Tvořili jednu z historicky nejúspěšnějších dvojic v krasobruslení. V disciplíně sportovních párů dvakrát pozlatili účast na olympijských hrách, třikrát na evropských šampionátech a hned čtyřikrát na mistrovství světa.
Sergej Griňkov a Jekatěrina Gordějevová patřili k nejvýraznějším osobnostem přelomu 80. a 90. let ve svém sportu.
Vidět je spolu bylo pro fanoušky svátkem. „On měl postavu jako řecký bůh, její tělo vypadalo jako umělcem vytesané k úplné dokonalosti,“ rozplývala se choreografka Marina Zujevová. „Užívala jsem si každý moment, kdy jim lidé dávali najevo, jak moc je milují.“ A že jich bylo...
Nejhlasitější potlesk si vyslechli na olympijských hrách v Lillehammeru roku 1994. Doma už měli hrdě vystavené nejcennější medaile z Calgary 1988, získali je tehdy ještě jako náctiletí.
V Norsku, tentokrát už v roli šťastných rodičů jedenapůlroční Darji, vystoupali znovu nejvýš a dovršili svůj velkolepý návrat po dlouhé pauze vynucené mateřskými povinnostmi Gordějevové. I přes jedno drobné zaváhání -Griňkovův nejistý dopad při dvojitém salchowu - nikdo nepochyboval, který z párů zvítězí.
Prefontaine chtěl být vždy v čele. Olympijský sen mu zhatila tragická autonehoda |
Výkon ruského dua byl jinak bezchybný. Dokonalá harmonie, procítěnost a vzájemná láska čišící z každého pohybu na ledě, pohledu a úsměvu je i tentokrát odlišila od početné konkurence.
Byla to poslední významná medaile, již si Sergej Griňkov pověsil na krk. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by měl jeho život skončit předčasně.
Narodil se 4. února 1967 v Moskvě. Rodiče ho už od mládí vedli k aktivnímu pohybu. Navštěvoval proto sportovní školu, která úzce spolupracovala s vojenským sportovním oddílem CSKA.
Na led se poprvé postavil v pěti letech. Zpočátku v něm trenéři tříbili techniku sólového krasobruslaře, ovšem jeho talent se neprojevoval tak, jak si činovníci klubu představovali.
Svou nadprůměrnou výškou, minimem svalové hmoty a neohrabaným vzezřením se jen těžko věřilo tomu, že by mohl uspět mezi elegány, které tanec na ledě vyžaduje.
Po 14. narozeninách se kouč Vladimir Zaharov rozhodl, že ho vyzkouší jako párového závodníka. Seznámil ho s o čtyři roky mladší, drobounkou a plachou Jekatěrinou Gordějevovou...
Od té doby trénovali už jen spolu. „Byla jsem z něho vyděšená a trochu nervózní. Byl to starší kluk, navíc hodně vysoký,“ vzpomínala Jekatěrina na první setkání.
„Nikdy ale se mnou nezacházel pohrdavě, neuměl se na mě zlobit. Když mi něco nešlo, říkával:,Káťo, posaď se, odpočiň si, v klidu to pak zkusíme znovu.‘ Už tehdy uměl být velmi pozorný.“
Úspěšný vstup mezi dospělé
Griňkov a Gordějevová s každou další společnou minutou vystupovali z šedého průměru. Po roce dostali nového trenéra a za dalších dvanáct měsíců vybojovali páté místo na mistrovství světa juniorů. A pak? Pak už hvězda dua G+G jen stoupala.
Mezi nimi se toho ale odehrávalo více...
Gordějevová v knize Můj Sergej popsala, jak od 13 let ve svém tanečním partnerovi začala shledávat cosi atraktivního.
„Cítila jsem se vedle něj opravdu hezky, ale mimo led jsme spolu čas netrávili,“ líčila. „Až mě jednoho dne pozval na oslavu narozenin. Řekl mi, že pro mě něco má: dal mi obrovského plyšového psa. Pořád jsem ho nosila s sebou.“
V polovině 80. let dostali nového kouče - Stanislava Žuka. Muže známého nevybíravými tréninkovými metodami.
Nepohrdl douškem silné kmínky a pod vlivem alkoholu neváhal své svěřence nutit k nepřiměřeným výkonům. Pro Griňkova a Gordějevovou se stal společným nepřítelem, však je také přivedl do stavu těžkého přetrénování.
Přesto pod jeho vedením napoprvé v dospělé konkurenci obsadili na menším mítinku druhou příčku. „Nicméně z našeho výkonu se vytratily emoce. Jediným smyslem jízdy bylo vyvarovat se chyb,“ kroutila hlavou Gordějevová.
V roce 1986 mladý pár zažádal o přiřazení jiného kouče. A klub vyhověl: ujal se jich Stanislav Leonovič. Dvojice rázem získala zpět svůj ztracený optimismus! A hlavně měla výsledky.
Evropský i světový šampionát, olympiáda. Odevšad si Rusové odvezli zlaté medaile. Vítězili vždy svým upřímným projevem, vzájemnou harmonií a sportovní precizností.
„Měli styl. Byli plní štěstí a života, vyzařovalo z nich mládí. Vše vypadalo tak jednoduše a přirozeně. Každý z jejich úsměvů vycházel ze srdce,“ komentoval dvojici trenér CSKA Viktor Ryžkin.
O olympijském vystoupení Griňkova a Gordějevové pohovořila i přímá konkurentka Sandra Bezičová: „Připadali mi jako z pohádky někde v nebi. On ji prezentoval jako výjimečnou bytost, svou mladší, drahocennou sestru. Výškově byli hodně rozdílní, ale tak sladění, že si to nikdo ani neuvědomoval.“ Griňkov vedle Gordějevové opravdu působil urostle - jako její ochránce.
Měřil 183 centimetrů a vážil 80 kilogramů, zatímco ona vyrostla jen do výšky 156 centimetrů a váha jí ukazovala hodnoty kolem 40 kilogramů.
Přesto, nebo možná právě proto se na ledě tak skvěle doplňovali. Nevyrovnaná tělesná konstituce jim umožňovala, že během vystoupení předváděli o poznání více zvedacích prvků, než si mohli dovolit soupeři. „Jekatěrina byla i v tomto směru ideální partnerkou,“ přikyvoval Griňkov.
Poté, co v roce 1987 obhájili titul mistrů světa, dostali pozvání na prestižní americkou tour. Trávili tak společný čas i mimo led. „Jeli jsme do Disneylandu, kde mi Sergej koupil zmrzlinu. Objímali jsme se na atrakcích i ve frontách. Ještě nikdy to nedělal. Byl to nádherný den,“ vybavovala si.
Když si zlomila nohu a litovala, že nemůže na led, Griňkov jí nabídl projížďku. Několik minut s ní pak bruslil v náručí.
„Začali jsme spolu žít, trénovat a zamilovali se,“ pravila Gordějevová. Griňkov působil příjemně nejen na svou dívku, ale i na celé okolí. „Pamatuji si, že se vždycky smál. I přes četné úspěchy zůstal skromným klukem,“ popisoval ho Alexandr Gorelik, bývalý krasobruslař.
Jinou partnerku? Nikdy!
Na otázku novináře, zda si někdy přál jinou sportovní partnerku, odpověděl: „Rozhodně ne! Káťumiluji, s jinou bych nemohl být spokojenější.“ V roce 1991 si v moskevské kapli řekli ano.
Rok a půl poté, v září 1992, se jim narodila dcera Darja. Griňkovovi to změnilo celý život. „Už bych si nedokázal představit, že bych po tréninku dělal něco jiného, než byl se svými holkami,“ zářil štěstím. Své pocity vždy sděloval v ruském jazyce, angličtinu se nikdy neučil.
Brzy po přivedení potomka na svět začali s Gordějevovou znovu trénovat, aby záhy přijali pozvánku na sérii závodů Stars On Ice. Hlavně ale díky solidní formě mohli zamířit na olympijské hry do Norska v roce 1994.
SPECIÁL LN POHNUTÉ OSUDY KUPUJTE ZDE |
Nikdy jindy nebylo krasobruslení tolik sledované jako právě tehdy v Lillehammeru. A to ze dvou důvodů: 1) Postaral se o to útok na Nancy Kerriganovou objednaný konkurentkou Tonyou Hardingovou. Maskovaný muž ještě před vypuknutím soutěže první jmenovanou několikrát udeřil tyčí nad koleno, aby ji vyřadil ze hry. To se mu však nepodařilo a nakonec po strhujícím výkonu Kerriganová vybojovala stříbro, zatímco zákeřná sokyně skončila až osmá.
2) Fanoušky lákala účast profesionálů: díky jednorázové změně pravidla, které jim zakazovalo start, se mohli tentokrát her účastnit.
Pod pět kruhů se tak vracelo mnoho hvězd: tanečníci Torvillová, Dean či Katarina Wittová. Uspět a svůj návrat přetavit v zisk zlaté medaile se ale podařilo pouze Griňkovovi a Gordějevové.
„Vyhrát olympijské hry, zanechat tréninku, stát se rodiči, a pak znovu triumfovat na olympiádě? To je teprve sportovní výkon,“ žasl bývalý krasobruslař Gorelik. „Osm let mezi dvěma triumfy – fantastické!“ dodal.
Manželé si následně užívali rodinného života a coby profesionálové se účastnili mnoha vystoupení po celé Americe. Domov našli v Simsbury ve státě Connecticut.
Tragédie na ledě
20. listopadu 1995 se Griňkov s ženou připravovali na účast v dalším díle Stars On Ice. Ten den zrovna trénovali zvedačky. Gordějevová se dotkla jeho ramene: „Voníš hezky,“ řekla. „Děkuju, to tričko je nové,“ usmál se na ni.
Pak se společně vydali do středu kluziště, aby pilovali figury. Náhle při jednom z rutinních pohybů Griňkov Gordějevovou nečekaně odložil.
„Jsi v pořádku?“ ptala se. „Cítím jen trochu závrať.“ Pokrčil kolena, vzápětí se položil na led a ztratil vědomí... Po převozu do nemocnice lékaři konstatovali smrt.
Jeho tělo bylo prý zcela zdravé - tedy až na tento jeden problém. Zemřel na infarkt způsobený ucpanou tepnou a vysokým krevním tlakem - stejná choroba před čtyřmi lety ukončila život i Griňkovovu otci. Pitva prokázala, že si během osudového dne už jednou srdeční příhodou prošel.
„Bohužel to u něj bylo jen otázkou času,“ pravil doktor Francis Varga. „Jeho problém byl těžko odhalitelný. U mnoha mladých lidí je prvním příznakem až smrt.“ Griňkovovi bylo 28 let.
Jeho partnerka po této smutné události závodila už jen jako jednotlivkyně. „Nedovedu si představit, že bych tančila vedle někoho jiného než vedle Sergeje. Nemohla bych se mu dívat do očí. A necítila jeho ruce.“ Po třech měsících se se svým manželem rozloučila emotivním vystoupením. Během kariéry na medaili už nikdy nedosáhla.
V roce 2002 si vzala olympijského vítěze Ilju Kulika a porodila mu dceru. Kromě účastí na bruslařských exhibicích se věnuje pořádání charitativních akcí, z jejichž výdělku přispívá nadacím usilujícím o předcházení infarktu.
