Konečně trocha klidu.
Konečně vstřelené góly.
Konečně kvalifikační vítězství.
Konečně je důvod věřit, že bude líp.
„Nedovedu si představit, že by se nám to v pátek nepovedlo. Další soutěžní zápas totiž hrajeme až na jaře, takže bych to v sobě musel dlouho dusit,“ prohlásil trenér Karel Jarolím.
Jarolímova mise dostala obrovský impulz. Česko se po rozháraném startu přesvědčilo, že je schopné porazit podobně silného soupeře. Že kromě Němců může konkurovat všem týmům ve skupině.
Aby se mohlo poprat o druhé místo a v baráži o mistrovství světa 2018, musí zůstat na vlně.
Jen ať trenér Jarolím klidně zkouší dál.
Ve čtyřech kvalifikačních zápasech využil už pětadvacet hráčů, což je nevídaný počet. Když si vzpomenete, jak málo se základní sestavou míchal třeba Karel Brückner během nejkrásnější reprezentační éry, musí vám Jarolímovo počínání připomínat spíš tipovací soutěž. Zatímco Brücknerovi stačilo několik let dvanáct jmen, Jarolímovi hoši jsou na kolotoči.
  |
Jinak to ale nejde, protože fotbalové Česko prožívá nestabilní časy. V létě dostalo narychlo nového kouče, který zkouší, testuje, ověřuje. Nemá lepší možnost, jak hráče poznat.
I proto se v pátek dostalo třeba na dvojici Michael Krmenčík a Jaromír Zmrhal, kteří se navždy zařadili do reprezentačních dějin. Oba vstřelili gól, takže se ve střelecké listině zapsali třeba pod slavného kapitána Jiřího Němce, který nasbíral 84 startů.
Plzeňskému bažantovi Krmenčíkovi, který byl pozván až dodatečně, daroval životní gól už v 11. minutě Krejčí nezištnou přihrávkou. „Víš, co jsi dokázal?!“ řekl Krmenčíkovi dojatý brácha.
Rychleji se v premiéře trefili jen David Lafata (1. minuta), Martin Lukeš (2. minuta) a Ondřej Čelůstka (3. minuta).
Slávistovi Zmrhalovi ke gólu pomohl báječný kolmý pas od sparťana Dočkala.
Národní tým čekal 281 minut na kvalifikační gól. Byl očividně nervózní a pod tlakem, proto se cení, jak se dokázal vypořádat s norskou výzvou. Škoda že nevyhrál dřív.
„Přestože mužstvo dáváme dohromady, počítal jsem s tím, že na podzim budeme mít bodů víc,“ neskrýval Jarolím.
To sedí. Domácí bezbrankové remízy se Severním Irskem a Ázerbájdžánem byly úplně zbytečné a ještě dlouho budou mrzet. Ze zbylých šesti zápasů se totiž čtyřikrát hraje venku.
V San Marinu (26. března).
V Norsku (10. června).
V Severním Irsku (4. září).
V Ázerbájdžánu (5. října).
Ale kdo ví, buďme optimisté, třeba to bude výhoda.
Zdá se, že Jarolím už pro svůj zamýšlený styl hráče našel. Rychlé, snaživé, s aktuální herní praxí. Nedělá rozdíly v tom, jestli si vydělávají v cizině, nebo doma.
Před brankářem Vaclíkem se ustálila obranná čtyřka Kadeřábek (nejlepší hráč proti Norům), Sivok, Brabec a Novák. Při pohledu na jména lehce překvapuje, že z prvotních plánů vypadl stoper Suchý, ze kterého Jarolím při úvodním srazu udělal kapitána.
V záloze mají výsadní postavení Dočkal s Krejčím, protože jsou kreativně na nejvyšší úrovni, ke stálicím musíme přidat nyní zraněného Daridu. Zbylá místa rotují a nejspíš ještě chvíli rotovat budou.
A útok? Ten je zatím krajně nepřehledný a nejvíc podléhá fázi zkoušení. V pátek překvapivě zazářil Krmenčík, ale propříště to vůbec nic neznamená.
Naštěstí mezitím ožila naděje.
