Celý okruh jsem se nesrovnal. Jsem naštvanej. Kdy jindy jsem měl postoupit, když ne dnes.
Popravdě řečeno, s vaším postupem se ale nejspíš příliš nepočítalo. Vždyť i vy přiznáváte, že elitní sprinter zkrátka nejste...
Tenhle sprint byl opravdu těžký a lyžaři, kteří běžně nepostupujou, se tady tentokrát dostali dál. Jednoznačně jsem měl na to, abych postoupil... Snad jsem byl přemotivovanej, protože jsem věděl, že je to těžký a tudíž mám celkem reálnou šanci. Chtěl jsem zkrátka asi až moc.
Tak vás snad aspoň potěšil sobotní závod na 15 kilometrů klasicky, v němž jste letěl jako s větrem o závod až k výtečné čtvrté příčce.
Čtvrté místo je určitě super, i když moje pocity před startem byly řekněme nic moc. Obtížné byly i podmínky na trati. V mnoha místech chyběla stopa a všude hluboký sníh, takže se špatně odráželo. Po prvním okruhu už jsem se ale začal cítit dobře a vlastně až do finiše jsem se držel v čele pelotonu.
Jakou taktiku jste si chystal na závěr?
V místě, kde jsem plánoval atak, mě soupeři zavřeli, takže další možnost se naskytla až 1,5 km před cílem. S Angererem jsem vyrazili za dvojicí Vylegžanin – Heikkinen. V nájezdu na stadion se ale přese mě přehnal Northug, který potvrdil svoji letošní dominanci.
Na co má vlastně lyžař v průběhu extrémně namáhavé Tour čas?
Jen jíme, spíme, cestujeme a občas se projedeme na lyžích... Jo a hlavně jsme v pohodě. (směje se)
Co vaše současné umístění znamená pro další vývoj na Tour?
Dá se čekat, že v Praze asi taky nepostoupím. Celé jsem si to zkomplikoval. Odstup se bude špatně sjíždět, protože od špičky můžu čekat spolupráci.
