"Zrychli, zrychli! Přidej na intenzitě!" udílí ostré pokyny trenér Martin Hašek, zatímco hráči sprintují do nepříjemného stoupání.
Nejprve nalehko, na dalším stanovišti jim už ale na zádech přistane desetikilová zátěž. "Díkybohu, že už jedeme domů," uleví si šestatřicetiletý Tomáš Řepka. V mrazivém dopoledni se po kolena boří v hlubokém sněhu, na nohou jen lehké tenisky a ve tváři výraz šerpy, který právě s těžkým nákladem zdolal Mount Everest.
"Když to srovnám s atletikou, pořád může být příprava tvrdší," říká kondiční trenér Pavel Rada.
Když vypráví, jak hráči "pracují", zní to ve fotbalovém prostředí úsměvně. Jenže stačí pár minut sparťany pozorovat a dojde vám, že únavu jen nepředstírají.
"Výdej energie je hodně velký. Běhá se ve sněhu, navíc ve velké nadmořské výšce," dodává Rada.
Ještě před rokem hrály ve Špindlerově Mlýně hlavní roli stopky, ale teď se tady vše točí kolem sporttesterů. Přístroje na zápěstích hráčů totiž hlídají to nejdůležitější - tepovou frekvenci.
A kdo se během dne nedostane do odpovídající zátěže, čeká ho za trest už v 7.15 ranní běhání. To se obvykle týká pěti nebo šesti hráčů.
Vysilující zápřah už patří ke koloritu zimních příprav českých hráčů. Není to však zbytečné, když pak na hřišti v konkurenci s evropskými týmy nestíhají s míčem a zaostávají v technice?
"Rád bych teď byl s míčem, ale nejde to, když začínáme až na konci února," posteskne si kouč Jozef Chovanec. Podle něj je totiž dlouhá pauza zimě velkou nevýhodou. "Hrajeme, pak přijde dva a půl měsíce dlouhá pauza a zase začínáme od začátku. Není dobré mít dvě přípravy, nelíbí se mi to. Vedení svazu by mělo přijít s koncepčním řešením," vybízí ke změně sparťanský trenér.
