Hluboká totalita, belgicko-německá hranice a cyklokrosaři zase mířili dobývat svět. I po mistrovství světa se v terénu dál bojovalo o úspěchy, o odvetu.
„Byli jsme šťastní, že můžeme vyjet,“ vzpomíná Čestmír Kalaš, tehdy trenér státní reprezentace, na chvilkový únik z denní rutiny. „A kluci byli rádi, že si mohli vydělat valuty.“
Jeho tým seděl namačkaný v Avii Furgon, kterou od ředitele podniku Koramo Kolín dostal za světový amatérský titul Miloš Fišera. „Takovou měli jen policajti,“ říká Kalaš.
A teď v ní bylo absolutní ticho. Všichni uvnitř tutlali tajemství. Karlu Camrdovi, zlatému amatérovi sezony 1988, už vypršela výjezdní doložka k pasu, zato Peter Hric, bronzový junior z mistrovství světa 1983, ji měl, ale tentokrát na Západ necestoval.
Jeden z Belgičanů v problémech na táborské trati.
Z velké dálky si byli oba podobní, tak jejich pasy prohodili. To musí klapnout, věřila výprava.
Na židličce na „čáře“ seděl starý celník. „Já byl zvyklý na něj mávnout a jet dál,“ říká Kalaš. „Už nás znali.“ Jenže u volantu se právě prostřídal s mechanikem a ten cpal muži zákona do rukou pasy. „A na mě šly mrákoty, políval mě studený pot,“ směje se Kalaš.
Nash na medaili nedosáhla |
Belgický celník uviděl Hricův dokument a spustil: A v tom Římě, proč vám to tam tak nešlo? Kde je Peter, můžu ho vidět?
„Ne ne, on sedí až tam vzadu,“ namítal šéftrenér a chystal se zmizet. „Ale půl hodiny tam s námi celník debatoval. Kdyby to zjistil, zavřeli by nás, že jo.“
Adrenalinová, dnes už však úsměvná historka je důkazem tehdejšího věhlasu českých cyklokrosařů, který se valil Evropou. V Belgii, blátivým sportem postižené, fandili všichni, znali závodníky jménem, kdy se narodili, co vyhráli...
Možná ještě větší šílenství kolem hvězd z bicyklů panovalo doma. Horská kola tehdy ještě neexistovala, florbal rovněž ne a vedle fotbalu a hokeje byl cyklokros víc než silným soupeřem v boji o pozornost fanoušků.
Neděle s Bakalářem
Navíc když Československá televize nabízela jen dva programy, v neděli v poledne v domácnostech prostě běžely cyklokrosové bitvy. „Robert Bakalář u mikrofonu a už to valilo,“ říká Kalaš, dnes šéf organizačního výboru mistrovství světa v Táboře.
Jednou přišel do fabriky a chtěl ceny pro vítěze, ředitel si ho pak vzal stranou a kýval: Jasně, ceny, broušené vázy, tady jsou. Ale proč ten Glajza porazil toho Camrdu? „Cyklokros se strašně řešil.“
Českoslovenští a čeští mistři světaJunioři: Šimůnek st. (Wetzikon 1980), Kreuziger st. (Birmingham 1983), Glajza (Oss 1984), Lukeš (Gieten 1991), Ausbuher (Corva 1993), Mlynář (Eschenbach 1995), Bína (Tábor 2001), Paprstka (Tábor 2010) U23: Štybar (St. Wendel 2005, Zeddam 2006) Amatéři: Fišera (Tolosa 1981, Lanarvilly 1982), Šimůnek st. (Birmingham 1983, Oss 1984), Camrda (Hägendorf 1988 ), Glajza (Pont-Chateau 1989) Profesionálové: Šimůnek st. (Gieten 1991) Elite: Štybar (Tábor 2010, St. Wendel 2011, Hoogerheide 2014) |
A na té nejvyšší úrovni se (zarytí fanoušci prominou) jeden víkend v roce řeší dodnes. A dvojnásob teď, co se boje o tituly rozhoří potřetí v historii v Táboře.
Jestliže začátkem ledna na republikovém šampionátu ve Slaném stálo na startu 36 elitních závodníků plus 10 juniorů a diváků nedorazilo o moc víc, vlna, která se o víkendu prožene Táborem, vydá na okresní město. Závodníků ve čtyřech kategoriích bude 267, k nim se přidá pětadvacet tisíc fandů, co budou hodinu postávat v mrazu a čekat, až se za cílem rozzáří duha.
Kde pramení letité cyklokrosové poblouznění? Proč mají Češi rádi sport, který není ani olympijský, ani tak masový jako horské kolo?
„Pozor, na Českém poháru startuje přes 300 závodníků, od žáčků po muže, a naštěstí je tu velký nárůst i holek. A ta popularita? Lidi vidí závodníky zblízka, můžou fandit největším hvězdám a taky je to v tom, že jsme získávali úspěchy. Vždyť Šimůnek byl i Sportovcem roku,“ vypočítává Kalaš.
„Opravdové souboje mají lidi z první ruky. A k atraktivitě přispívají i krátké okruhy, z čehož se pak poučily i biky. Peloton vidí třeba desetkrát,“ tvrdí zase Jindřich Pulman, spíkr šampionátu a chodící cyklistická encyklopedie.
Zimní doplněk silničářů
Právě jeho mimořádné znalosti sahají až k počátkům bahenních bitev v Československu. Cyklokros vznikl ve Francii coby zimní doplněk přípravy silničních cyklistů. „Aby si plynule protáhli sezonu. U nás tradice sahá do roku 1920, kdy se začaly jezdit takzvané Erlebachovy krosy,“ povídá Pulman. „Zajímavé závody podle jména velkého funkcionáře České ústřední jednoty. Jezdilo se z místa A do místa B.“
Premiérové mistrovství světa v roce 1950 vyhrál Jean Robic, šampion Tour de France, kterému kvůli jeho páskové přilbě říkali Kožená hlava. Státní výbor tělovýchovy se dostal k výsledkům a zavětřil snadnou cestu k medaili z mistrovství světa.
„První mistrovství republiky se u nás jezdila jako časovky a neběhalo se v nich. Na startu stávali čistokrevní silničáři a zářili s rychlostními průměry na hranici 30 kilometrů,“ vypráví český kronikář.
BLÁTO, KAM SE PODÍVÁŠ. Trénink v táboře.
Jenže Robicův průměr na šampionátu sotva dosáhl 25 kilometrů v hodině a oficiálové pak reprezentantům nařídili: Jeďte vyhrát! „Jejich hloupost se však potvrdila záhy, při první československé účasti v roce 1956 v Lucemburku. Na mistrovství světa se navíc běhalo do strání, v bahně. Bylo to tenkrát velké zklamání,“ dodává Pulman.
Teprve v pražských Riegrových sadech 1972 se poprvé medailově prosadil Čechoslovák, Fišera dojel mezi amatéry druhý. Pak přišla doba Šimůnků, Camrdů, zlaté vládnutí Štybara.
Byl tu blátivý šampionát v Saccolongo, kde v cíli stáli pořadatelé s kýblem a závodníky v oblasti hýždí omývali, aby vůbec identifikovali startovní číslo, přišlo ledové mistrovství v Popradu, kdy zase organizátoři zahřívali teploměr, aby vůbec naplnili regule a mohli závodníky vypustit do boje.
Jaký přívlastek získá letošní táborská bitva?
