Na Frantu se mi vzpomíná hrozně těžko, protože jsem s ním mluvila ještě ve čtvrtek v sedm hodin večer. Volala jsem mu, že bych potřebovala, aby se mi podepsal na dres. Měl to být dárek k narozeninám. "Je to pro tvého ctitele," povídám mu. Smál se, jestli má vážně ještě nějaké ctitele a já mu říkám: "To víš, že jo, Franto."
Rozloučení s Františkem VeselýmSlavia se se svojí legendou bude loučit při obřadu v pátek 6. listopadu. Fotbalisté nastoupí s černou páskou už zítra v souboji s Příbramí. Minutou ticha bude František Veselý uctěn také při zápase Evropské ligy proti Valencii ve čtvrtek. |
Takový kluk plný vitality. Nekouřil, nepil a měl takovou postavičku, že by mu ji mohli závidět i současní fotbalisté. To nám neměl dělat.
Fotbal k němu neodmyslitelně patřil celý život. Cením si toho, že když fotbalu nechal, nikdy se nestyděl za žádnou práci. Vstával brzy ráno, rozvážel chlebíčky a jezdil jako taxikář.
Moje nejkrásnější vzpomínka na Frantu je ale z posledního utkání Slavie na Kladně. Mám kolem sebe takovou partu kamarádů, kterým jen většinou nad 80 let, a společně jezdíme na zápasy. Franta mi volal, jestli nemáme v autě místo, jenže neměli, takže jsme se sešli až na hlavní tribuně na Kladně. Jak jsem zvyklá, položila jsem Frantovi přes kolena slávistickou deku, protože byla zima. Podíval se na mě a já mu říkám: "To není všechno. Ještě dostaneš horký čaj s medem." A on na to: "Takhle se o mě nestará ani vlastní žena. To ti teda řeknu."
Sedět vedle něj na fotbale a poslouchat, jak mu vadí, že jsou současní hráči tak pomalí, byl zážitek. Pro mě to byl opravdový fotbalista. Dělník trávníků.
