Ženy v ringu: Podlitiny skrývat nemusíme

A ne ledajaké. Ruská kráska Krašeninniková se může od středy pyšnit Interkontinentálním titulem WIBF a 10. místem ve světovém žebříčku, česká lvice Krausová na stejném galavečeru potvrdila úchvatnou bilanci – za šest let své kariéry na domácí půdě v profesionálním ani předtím amatérském ringu neprohrála.

Jak jste se boxu dostaly?

Vizitky Marina Krašeninniková: Věk: 22 let Výška: 172 cm Váhová kategorie: pérová Bilance: 6 výher (1 k.o.), 0 porážek, 10. ve světovém žebříčku Vzor: Mike Tyson Koníčky: parašutismus, auta, motorky Zajímavost: V Praze žije pět let. Dříve se věnovala judu, k boxu se dostala až v Česku. Arleta Krausová: Věk: 29 let Výška: 163 cm Váhová kategorie: bantamová Bilance: 3 výher, 0 porážek, 27. ve světovém žebříčku Vzor: Jurij Krivoručko Koníčky: parašutismus, auta, motorky Zajímavost: Mezi amatéry odboxovala 43 zápasů, nikdy neprohrála na českém území, získala tři domácí tituly.

Marina Krašeninniková (dále jen M.): Čtyři roky jsem dělala judo, jednou mi odpadl trénink a tak jsem šla za bratrem, který měl zrovna svůj boxerský trénink. Zalíbilo se mi to, tak jsem u toho již zůstala. Nejdříve jsem dělala oba sporty, ale nakonec jsem se rozhodla pro box.

Arleta Krausová (dále jen Ar): Já jsem judo nedělala (směje se). Chtěla jsem něco kondičně dělat, ale ne třeba aerobik anebo něco podobného. Tak jsem zašla na trénink boxu, líbilo se mi to, tak jsem do toho šla.

Kdy jste se k boxu dostaly?

M: Asi před pěti lety.

Ar: Podobně, pět, šest let zpátky.

Co na váš nový koníček říkala rodina, kamarádi?

M: Mě rodiče hrozně podporují. Dělala jsem karate, judo, takže box je až tolik nepřekvapil. A kamarádi samozřejmě také, od toho také kamarády máte. Že vám pomohou, podpoří vás.

Ar: Ze začátku, když jsem box dělala jen kondičně, se až tolik nedivili. Potom, když jsem začala zápasit a věnovat se tomu na plno, tak jistý podiv v okolí byl. Přece jen spojení žena a box není u nás úplně obvyklý. Ale teď to rodina i kamarádi berou úplně v pohodě.

Takže v nejbližším okolí jste žádné negativní reakce nezaznamenaly?

M: Ne, určitě ne.

Ar: Rozhodně ne!

Co se vám na boxu líbí?

M: Líbí se mi ta aktivita, neustálý pohyb. Jeho komplexnost a zároveň pestrost. V tom mi box vyhovuje, je to intenzivní a dynamické.

Ar.: Určitě rozmanitost. Samotný trénink je hodně pestrý, sparing, technika, speciální cviky. Neděláte pořád to samé. A líbí se mi i to, že je individuální sport. Člověk je v boxu sám za sebe, posouvá vlastní hranice a hlavně to pozná, vidí.

Jak je těžké pro ženu zvládat boxerský trénink, o kterém se tvrdí, že patří ve sportu k těm nejtvrdším?

M: Myslím, že každý sport, který člověk dělá profesionálně, je pro něj tvrdý a musí se mu pořádně věnovat. Box není výjimkou. Když si tělo na zátěž zvykne, tak se to dá zvládnout. Navíc mě to hodně baví.

Ar: Myslím, že je to jeden z nejnáročnějších sportů. Potřebujete sílu, výbušnost i vytrvalost. Ale souhlasím s Marinou, že když chce člověk dělat nějaký sport a na vrcholové úrovni, tak je to náročné pokaždé. A je jedno, jestli děláte box nebo třeba atletika. A i když box patří mezi fyzicky nejnáročnější sporty, tak se to dá zvládnout, pokud máte pevnou vůli.

Není profesionální box pro ženy přece jen nebezpečný? Kromě hrudníku nejste nijak chráněné. Hlava, žebra, břicho...

M: Určitě to nejde porovnávat s chlapy. Oproti nim máme mnohem slabší údery. Myslím, že jsou nebezpečnější sporty.

Ar: Úplně ideální to není a čím déle box děláte, tak se mohou vyskytnout nějaké deformace ... (Marina se začne usmívat a tak jí zkušenější Arleta připomene, aby se nesmála, že sama jednou pozná....) Ale samozřejmě záleží i na tom, jakým stylem boxujete. Techničtější boxerky úderů inkasují méně než bijkyně. Nebezpečné box je, ale pokud si takový sport vyberete, musíte s tím počítat.

Takže strach nemáte, když vstupujete do ringu?

Ar: Strach mám, ale říkám, člověk s tím je smířený, počítá s tím, že inkasuje, že to bude bolet. Když budu závodně běhat, budu se bát o svalová zranění, ne o to, že mi soupeřka zlomí nos. Takže prostě s tím, že se vám něco v ringu stane, musíte počítat.

Proč jste si vybraly za své vzory Mikea Tysona a Jurije Krivoručka?

M: Mike je prostě ikona boxu. Líbil se mi jeho styl v ringu. Uměl navíc udělat show, což si myslím, že box potřebuje, vyžaduje. Diváci nechtějí nudu. Proto mám Tysona ráda.

Ar: Jurij? Protože si jej vážím jako svého kouče. Vím, že kdyby mne netrénoval on, tak u boxu bych nezůstala. Ale k Tysonovi mám rovněž blízko, je to ikona boxu, i ten jeho styl prostě fanoušky bavil.

Mimochodem, viděly jste film Million Dolar Baby?

M: Ano. Bylo to hezké, ale je to spíše taková pohádka (s úsměvem).

Ar: Viděla. Určitě, příběh hezký, ale moc reálné to nebylo. Jak říkala Marina, je to tak trošku pohádka.

Jak je tedy podle vás těžké se prosadit de facto historicky v čistě mužském sportu?

M: Když to vezmu všeobecně, tak nás chlapi jako dobré boxerky moc neberou. Ale co se týče našeho týmu, tak kluci nám moc pomáhají, podporují. Připravujeme se s nimi i na zápasy. Že boxujeme berou normálně, jako běžnou věc.

Ar: Souhlasím. Když už kluci u nás viděli, že bereme trénink vážně, snažíme se, tak nás jako sportovce uznávají. Jinak reakce širšího okolí moc pozitivní nejsou a myslím, že ani nebudou. Ale tak to prostě je. A co se týče prosazení v boxu? V Česku je to těžké, moc nás tady není. Každopádně máme výhodu, že jsme v jednou týmu s Marinou dvě.

Pomáháte si navzájem? Spárujete spolu někdy?

Ar: Určitě. Trénujeme spolu i spárujeme (Marina souhlasně přikyvuje).

Myslíte si, že před lety mohlo ženskému boxu pomoci také jméno Leila Ali?

Ar: Myslím, že spíše jí jméno pomohlo do ringu (usmívá se).

M: Nemyslím. Kdo ale třeba u nás v Rusku hodně pomáhá svým jménem ženám v ringu je Nataša Ragosinová, která je několikanásobnou neporaženou světovou šampionkou. U nás je velkou hvězdou, každý její zápas je v televizi, točí filmy, reklamy. Je obrovsky populární. A to samozřejmě pomáhá v Rusku ženskému boxu, jeho rozmachu....

Ar: Stejné je to díky Nataše také v Německu, kde jde ženský box hodně nahoru. Protože i když je Ruska, boxuje za německou stáj a v Německu. A je to dobře, protože Německo je vedle USA světovou velmocí v profiboxu. Lidi to baví. Půlka se jde na ženy podívat ze zvědavosti, druhá to bere po sportovní stránce. Koneckonců ženskému boxu, i když amatérskému, hodně pomůže i to, že se dostal na olympiádu. Sice jen tři váhové kategorie, ale je to velké plus. Osobně si myslím, že na hrách jsou jiné sporty, které tam nemají, co dělat. Box je divácky atraktivní a i mezi ženami jde celkově úroveň hodně nahoru.

Může právě olympiáda pomoci ženskému boxu i v Česku?

Ar: Možné to je. Třeba se o box začnou zajímat i mladší holky, aby začaly dříve než například já. Je to pak pro holky jen plus. V týmu teď máme jednu mladou holku, uvidíme, jestli vydrží.

Co pro vás osobně box vlastně znamená?

M: Ze začátku to byla zábava, koníček, teď je to hlavně práce, která mě ale stále hodně baví. Dvakrát týdně trénujeme, o víkendu si jdeme zaběhat. Je to už prostě práce.

Ar: Souhlasím s Marinou. Už je to hlavně práce, která je fajn. De facto se teď vše v mém životě točí kolem boxu.

Bavíte se o boxu i se svými kamarády nebo si od něj rády odpočinete?

M: Občas ano, ale hlavně o zápasech, které mě čekají, nebo mám už za sebou. Ne nijak obšírněji.

Ar: U mě je to zhruba stejné. Když tomu někdo nerozumí, tak se třeba zeptá, vysvětlím mu to. Ale jinak se bavím ve společnosti přátel o normálních tématech jako kdokoliv jiný.

Máte více kamarádů či kamarádek? Ovlivnil box i vlastně "výběr kamarádů"?

Ar: Rozhodně ne. Výběr kamarádů box nijak neovlivňuje. Není proč.

M: Asi tak. Box v tom, s kým se kamarádím, žádnou roli nehraje.

Marino, jste hodně mladá, je vám teprve dvaadvacet let. Box vás ale těžko bude živit. Přemýšlela jste již o tom, co byste chtěla dělat, až skončíte?

Nechci boxovat do třiceti, to je moc dlouho. Vše bude záležet na tom, jak mi box půjde. Když se mi bude dařit, pár let mě ještě snad čeká. Když se dařit nebude, tak za dva, tři roky klidně skončím. Ráda bych pak předávala své zkušenosti z ringu dál, třeba zkusila promotérství.

Arleto, přemýšlíte vlastně již také o rodině. Přece jen boxujete již dlouho, je vám devětadvacet let...

Samozřejmě. Určitě nad tím již přemýšlím, ale zatím si pořád říkám, že mám ještě dost času. Dnes není problém mít dítě i po třicítce. Nicméně jsem v tomto ohledu naprosto normální (směje se). Ale zatím ještě tato otázka není na pořadu dne.

A čistě hypoteticky, kdybyste měla v budoucnu dceru a ta se shlédla ve vás a chtěla dělat také box. Dovolila byste jí to?

Ar: Samozřejmě, že bych jí to dovolila. Nutit bych jí do toho nemohla, to ne. Ale pokud by chtěla boxovat tak proč ne. Určitě je dobře, když děti sportují. A když by si holt vybrala box... tak co by se dalo dělat (s úsměvem krčí rameny).

Box má dost černou pověst, někteří lidé mají boxery za rváče. Využili jste někdy svého "umění" i mimo ring?

M: Já jsem se nikdy v soukromí neprala. Jen když jsem byla ještě malá ve škole.

Ar: Já taky ne. Maximálně právě ve škole, když jsem byla menší.

Takže byly jste "rváčky" nejen fyzicky, ale vnitřně již od dětství?

Ar: Já si myslím, že nějakou tu výbušnost v sobě být musíte mít, když děláte jakýkoliv úponový sport. Těžko vleze do ringu apatický, klidný člověk. Ale říkám, v soukromí rozhodně věci neřeším nějak silou nebo agresivitou, to určitě ne.

Arleto a co vy? Máte už představu o své další budoucnosti?

Ráda bych ve sportovním odvětví zůstala, protože mě prostě baví, což považuji za nejdůležitější Momentálně trénuju, připravuji lidem jídelníčky, je to příjemné. Baví mě to. Ráda bych prostě dál předávala své zkušenosti.

Dá se trénováním uživit?

Měla štěstí a dostala se do skvělého týmu, kde se tím uživit dá.

Když se na chvíli odvrátíme od ringu, tak mezi vaše koníčky patří vaření. Berete to jako odreagování od boxu?

To bych zas tak úplně neřekla. Prostě je to můj koníček.

Máte oblíbenou kuchyni?

Oblíbenou ne. Baví mne vařit celkově. Vždycky dostanu do ruky nějaký recept a podle něj potom prostě uvařím. Baví mne třeba péct i dorty.

Pečete vánoční cukroví?

- To moc ne, to dělá u nás hlavně maminka. Ani ne tak proto, že bych péct neuměla, ale proto, že bych pak celý prosinec nedělala nic jiného, než se jedla cukroví, které bych napekla. A to by nebylo dobře. Takže nepeču (směje se).

A na závěr, jak je těžké pro boxerky po utkání zakrývat monokly či podlitiny?

M: Já na podlitiny naštěstí moc netrpím, takže to neřeším.

Ar: To nepravda. Já to tak snadné nemám, ale pokud k nějaké podlitině v ringu přijdu, v soukromí ji neskrývám. Sice to nevypadá dobře, když jdete někam s přítelem. Každého napadne, že mě mlátí. Ale více mi vadí hlášky lidí, co vědí, že boxuji. Asi spojení ženy a box není u nás holt ještě úplně zažité. Podlitiny a šrámy jsou nepříjemné, když mám naplánované nějaké focení a podobně, ale v soukromí to nijak neřeším.

Muži o ženách v ringu: Pokud to chtějí dělat, proč ne Sami patřili k nejlepším českým boxerům. Ondřej Pála i Lukáš Konečný navíc ještě neřekli v ringu poslední slovo. Spolu s oblíbeným komentátorem a rovněž koučem Markem Šimákem zároveň trénují ženy boxerky. Lidové noviny se všech tří a bývalého profesionálního boxera Rudolfa Kraje zeptaly na tři otázky týkajících se žen a ještě do konce sedmdesátých let minulého století výhradně mužského sportu. Anketní otázky: 1. Co si myslíte o ženském boxu? 2. Co říkáte na účast žen na OH? 3. Kdybyste měl dceru, nechal byste ji boxovat? Odpovědi: Ondřej Pála, nejlepší český profesionální boxer v těžké váze: 1. Nemyslím si, že je to úplně ideální spojení. Nepřijde mi příliš estetické, když ženě teče například krev z nosu. Takže neschvaluji to, ale zároveň pokud holka box chce vážně dělat a baví jí to, tak proč ne. My máme v týmu také dvě holky a není tam žádný problém. Naopak, pokud ze své pozice mohu, tak jim rád pomohu, poradím. Rád se i na ženský box podívám. 2. Nevadí mi to. Když už ženský box existuje, proč by nemohly být na olympiádě? Myslím, že to tak má být. 3. No, nepotěšila by mne tím (s úsměvem) a asi bych se jí to snažil co nejvíce rozmlouvat. Pokud by ale na moje slova nedala, tak bych ji určitě podporoval a pomáhal. Lukáš Konečný, nejúspěšnější český profesionální boxer: 1. Příliš s tím nesouhlasím a nelíbí se mi to. Zase na druhou stranu pokud to chtějí dělat, tak proč ne. Sám ženy trénuji, je to jejich volba. Zároveň si ale myslím, že je dost jiných zajímavějších sportů, které ženy mohou dělat. Nemyslím si, že je to prostě úplně ideální. 2. Ale osobně nejsem ani příliš nadšený z toho, že se ženský box dostal na olympijské hry. Myslím, že na hrách by měly jen ty tradiční sporty, netýká se to jen ženského boxu. 3. Doufám, že se k tomu holky nedopracují (usmívá se)? Nadšený bych z toho nebyl, ale určitě bych jim v tom nebránil. Určitě bych jim vysvětlil všechna pro a proti, a kdyby je přece jen box bavil, určitě bych jim pomáhal. Rudolf Kraj, jako druhý Čech boxoval o profesionální světový titul: 1. Mě se to nelíbí. Myslím si, že ženy do ringu nepatří. Ty zápasy mi nepřijdou ani příliš atraktivní, několik jsem jich viděl a není to úplně ono. Mne se prostě ženský box nelíbí. 2. Jsem rozhodně proti. Nesouhlasím s tím, aby byl ženský box na olympijských hrách. Podle mne tam nepatří. 3. To aby se ani nedozvěděla, že jsem boxoval (směje se). Rád bych určitě nebyl, ale pokud by jí to bavilo, tak bych ji určitě podporoval. Ale určitě bych byl raději, kdyby dělala případně jiný sport. Marek Šimák, bývalý boxer, nyní trenér a komentátor: 1. Názor na ženský box jsem v poslední době hodně pozměnil. Co jsem měl možnost vidět ženské zápasy nejen profesionální, ale také amatérské, tak šel ženský box hodně nahoru. Hodně zápasů je koukatelných. Navíc mají velkou výhodu v tom, že nejsou až tolik takticky svázaní jako chlapi, což dělá ty zápasy atraktivnější. Rozhodně bych ženy v boxu nezatracoval. Sám jich několik trénuji. A některé mladé holky jsou skutečně skvělé. 2. Pro ženy je to dobře, i když tím sebraly jednu váhovou kategorii mužům. Ale byl to de facto jediný olympijský sport, který neměl zastoupení jak mezi muži, tak mezi ženami. Takže je to asi správně. 3. A kdybych neměl syna, ale dceru a chtěla boxovat? Pokud by to chtěla dělat, nezatracoval bych jí, ale trénovat bych ji asi nemohl (směje se). Přece jen bych na ni byl asi moc tvrdý.