Až Liberec v příštím týdnu rozehraje čtvrtfinále, jejich kapitán si dá kávu a dvě lahve s kolou. "Jen ve skle. Nesmí být plastová," popisuje Petr Nedvěd.
Bývá to už jeho tradiční zvyklost před každým zápasem, na který se chystá. "Neříkám, že by mě to vykolejilo, kdybych to vynechal. Ale přece jen by mi to trochu vadilo."
Vítejte ve světě hokejových rituálů, jaké s rozjíždějícím se play off začínají ve většině týmů.
Jsou zkrátka součástí jejich vnitřních pravidel a dodržují je hokejisté po celém světě. Někde celé mužstvo, jinde pouze jedinci.
Je známé, že nejběžněji se při vyřazovací části nosí obarvené vlasy a hráči se až do konce sezony neholí – tenhle hit se nosí takřka všude.
"Vousy mi nevadí, vždyť kdo se rád holí... Problém akorát je, že se to nelíbí manželce," vtipkuje vítkovický forvard Viktor Ujčík.
Obarvením vlasů byli vyhlášení třeba na Spartě, která ale play off letos nehraje. Dlouhovlasý Jan Hanzlík si nechával na hlavě klubovou trikolorou. "Nevím, zda byl spokojen, ale vypadal jak klaun," vzpomíná Tomáš Duba, teď brankář Zlína.
Jinde ale bývaly bizarnější věci.
Třeba ve Vítkovicích, když si několik let zpátky hlavu rovnou vyholili. A zadák Marek Malík tyto "odvážlivce" pak v Ostravě potkával.
"Tohle už byla pořádná divočina. Vždyť co s tou hlavou potom, když už máte rodinu?" říká. Jeho spoluhráč Ujčík dodává: "Už jsem viděl dokonce i barvy na obličeji."
To Petr Koukal si kdysi v pardubické juniorce nalakoval s ostatními nehty týmovými barvami. "V kabině po tréninku putoval lak a zdobili jsme se. Zažil jsem zajímavé reakce třeba na poště a úřadech. Titul jsme ale nakonec vyhráli."
Zvyklostmi žijí také trenéři
Rituálů se už objevila celá řada, jenže dnes hráči bývají spíše konzervativnější. Výjimkami jsou pouze extrémní případy mezi jednotlivci.
Vladimír Svačina, jenž nedávno přestoupil do Plzně, si loni ve Vítkovicích nepral své tričko. "Možná jsem smrděl, ale rituál je rituál."
Českobudějovický zadák Jan Novák zase přišel se svým originálem v play off 2003, kdy se Slavií získal titul – nechával si totiž ozdobit hůl různými vzkazy od spoluhráčů.
"Napsali mi třeba jméno Vasilije Zajceva, což je odstřelovač, jehož příběh líčil film Nepřítel před branami. Sám jsem si tam potom dokreslil terč," vyprávěl předloni pro LN.
Skutečně bizarní historka koluje i po NHL a v hlavní roli v ní figuruje Ron Hextall, někdejší gólman.
Jednou ho prý jeho spoluhráč trefil do masky při rozbruslení, což ho vytočilo natolik, že ještě před zápasem v šatně vzteky roztřískal hokejku. V tom utkání pak vychytal nulu a od té doby byl v kabině připraven vysavač už před každým duelem – pověrčivý Hextall lámal hole pořád.
"Někdy ale děláte věci, jakých si ani nevšimnete, protože se už staly vaší zvyklostí," připomíná Nedvěd.
Rituály se ovšem zdaleka netýkají pouze věřících hráčů.
U některých trenérů je známo, že si při play off neradi vyměňují košili či kravatu. Miloš Říha, trenér ruského Mytišči, míval jiný zvyk.
V roce 2007 musel v Pardubicích před každým utkáním uběhnout 10 km, aby mohl hráče v klidu odkoučovat. "Kluci říkají, že když nejdu běhat, prohrajeme," povídal tehdy.
Jsou však také situace, kdy se při play off přestane dařit a od zaběhlých zvyků někteří raději upustí.
"Pomáhá to změnit hráčovo myšlení, ale je zároveň umění neudělat těch změn moc, což by nejspíš také bylo špatně," vysvětluje Marian Jelínek, psycholog i trenér Plzně.
Tu v předkole s Litvínovem dělí už jediná prohra od vyřazení. A Jelínek včera tajemně tvrdil: "Pro hráče mám připraveno něco, co jsem ještě nikdy předtím nezkusil..."
Vousy jim přinesly štěstí a čtyři titulyDnes by si fanoušek play off bez zarostlých tváří hokejistů těžko představil. Jen výjimečně je některý hráč "ušetřen" a nemusí se podřídit týmové vůli. Z neholení se ve vyřazovacích bojích už vznikla tradice, i když její počátky nejsou starší než 30 let. Na začátku 80. let minulého století vytvořil tým New York Islanders v NHL vítěznou dynastii. Ostrované vyhráli Stanley Cup mezi lety 1980–1983 čtyřikrát za sebou. Tehdy poprvé se na tvářích prominentních hráčů jako Ken Morrow, Butch Goring, John Tonelli, Clark Gillies či Gord Lane objevily během play off vousy. "Pro mě byly vždy důležitou součástí honby za Stanley Cupem. Vousy pro mě představovaly symbol, měly odlišovat play off od běžné sezony," vysvětloval obránce. "A taky jsem podle mě s vousama vypadal drsněji," smál se. Tehdy však zůstal zarostlý Lewis osamocen, vousy se rozšířily mezi hráči Islanders až při jejich spanilé jízdě za čtyřmi tituly. Hokejisté tehdy věřili, že když nechají žiletky uložené ve skříni, přinese jim to štěstí. A to se jim i splnilo. Islanders ale od roku 1984 narazili na mocného protivníka: Edmonton. A tým kolem Wayna Gretzkého a Marka Messiera nosil hladké tváře. Vousy jako rituál tak začaly pomalu upadat v zapomnění. Až v roce 1988 se nechali inspirovat New Jersey Devils. Hráči si nechávali růst vousy třeba už v době, kdy si zajistili účast v play off. "Někteří se přestali holit týden před startem play off. Brali jsme to jako přípravu na boj o Stanley Cup," líčil obránce Ďáblů Bruce Driver. Ale až jejich úspěšné tažení za hokejovým "grálem" v roce 1995 přineslo boom zarostlých tváří. Vousy od té doby zdobí i hráče nižších lig a tradice brzy přeskočila i do Evropy. V poledních letech táhnou týmy NHL většinou mladé supertalenty. A ani oni se nevyhnou povinnosti neholit se, i když jejich tváře s tmavým chmýřím nevypadají ani trochu hrůzostrašně, ale spíše komicky. Třeba nejmilovanější kanadský hokejista současnosti Sidney Crosby vyhrál v roce 2009 anketu kabiny Pittsburghu o nejhorší vousy. "Nevypadá to nijak vábně, ale trochu vousů mu přibylo. Sidney je docela pěkně mastňoučký," komentoval vizáž tehdy jednadvacetiletého lídra Penguins se smíchem brankář Marc-Andre Fleury. |
