Šanci na medaili jste ztratila již v úvodní jízdě slalomu, kdy jste skončila až na 15. místě. V čem tkvěl problém?
První jízda byla hodně špatná. Postrádala jsem dynamiku, neseděl mi ani povrch. Já mám, jak známo, ráda tvrdý sníh anebo led na trati, jenže my závodily na měkkém granulovaném sněhu, v němž bylo hodně vody.
Poznala jste už na trati, že tenhle závod nejspíš nedopadne dobře?
Zažila jsem už lepší pocity. Mezi brankami jsou ale vjemy spíše subjektivní, jak člověk skutečně jel pozná až v cíli, kdy se podívá na výsledkovou tabuli. Ztráta 2, 42 na vedoucí Schildovou byla skutečně hodně velká.
Čtěte také |
Jak moc vás trápí až 12. příčka? Přeci jen jste byla zvyklá vozit ze světových šampionátů medaile...
Ono je jedno, jestli skončíte na čtvrtém nebo dvanáctém místě. Nedá se nic dělat, nedělala bych z výsledku vědu. Já na sobě pracuju a snažím toho hodně změnit. Pokud chci jezdit dobře, jinou cestu nemám. I kdybych měla obětovat celou sezonu. Tu může vzít čert.
Jenže, co když spolupráce s Pavlem Šťastným nepřinese kýžený obrat k lepšímu ani za rok, za dva...?
Takhle neuvažuju. Věřím, že to půjde, protože na sobě cítím pokroky. Samozřejmě bych byla ráda, kdybych třeba na olympiádě v Soči zase bojovala o medaile. Navíc si nemyslím, že by letošní sezona byla propadáková. Pořád se držím mezi deseti, patnácti nejlepšími.
Po výsledcích v letošní sezoně ale zřejmě musíte počítat s tím, že se kolem vás objeví úvahy na téma, jestli vám spolupráce s vaším otcem nevyhovovala lépe- Jste na to připravena?
Já už podobné hlasy slýchávám, ale snažím si je nepřipouštět, Vztah s otcem, to by bylo na dlouhé povídání. Prostě nám to spolu už přestalo klapat, přičemž problémy trvaly delší dobu. Já jsem takhle mnohem spokojenější a šťastnější. Musím také říct, že si velmi často zhluboka oddechnu, že jsem se takhle rozhodla a zvolila si novou cestu. Takový už bývá život...
