24. září 2007 9:12 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Žádná bolest, opakoval si. Jako Rocky

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 8Diskuse
Návrat jako z pohádky. Radek Štěpánek se po rozhodujícím zápasu, v němž bojoval se soupeřem i s bolestí, raduje z vítězství. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Návrat jako z pohádky. Radek Štěpánek se po rozhodujícím zápasu, v němž bojoval se soupeřem i s bolestí, raduje z vítězství. | foto: Hynek Glos, Lidové noviny

PRAHA Padl jako podťatý. Zakryl si oči, políbil kurt. Už věděl, že nemusí přemáhat bolest, která ho vyděsila před koncem třetího setu. Radek Štěpánek (28) vybojoval největší vítězství své kariéry, rozhodující třetí bod daviscupové baráže získal i přes nepříjemné zranění kolena.

„Kdyby to byl normální turnaj, uvažoval bych o tom, že to skrečuju. Jenže tohle byl Davis Cup,“ prohlásil hráč, který se do týmu vrátil po třech letech.

LN: Dokázal byste si představit lepší scénář pro comeback?
Ne. Tenhle scénář je na Oscara. Nejdřív thriller a nakonec happy end. Zažívám něco neskutečného, ty pocity se nedají popsat.

Vypadalo to, že jste skoro nemohl chodit...
Taky že jo. Byla to obrovská bolest. Naštěstí mi docent Pavel Kolář pořád opakoval, že se s tím dá hrát a že si nijak neublížím. Jenže to podvědomí pracovalo, prvních pár míčů po ošetření jsem se stejně strašně bál.

Kdybyste nedokázal vyhrát tie-break třetího setu, pokračoval byste v zápase?
Na to jsem v tu chvíli nemyslel. Ale říkal jsem, že jediná šance je vrhnout všechny síly do tie-breaku. Urvat ho ze všech sil. Tenhle zápas bych ale dokončil, i kdybych nemohl chodit. Znamenal pro mě strašidelně moc.

Před začátkem kritického tie-breaku jste si pro sebe něco říkal. Co to bylo?
Žádná bolest. Žádná bolest. Pomohlo mi to. Je to z Rockyho, mám ten film moc rád. Zrovna ráno před zápasem jsem si přehrával ústřední píseň.

Byl to váš největší tenisový zážitek?
Asi ano. Hrát v dresu ze státní vlajky před vyprodaným hledištěm, které skanduje vaše jméno. Bylo to něco neuvěřitelného.

I kvůli publiku jste nechtěl skončit, že?
Přesně tak. Já jsem hned ráno věděl, že na kurtu nechám všechno. Kvůli týmu i kvůli divákům. Musím jim moc poděkovat.

Po zápase jste vlezl na empire, vzal jste si mikrofon a osobně fanouškům poděkoval. To jste měl v plánu?
Ne, já tyhle věci nikdy dopředu neplánuju. Ale chtěl jsem se s lidmi podělit o všechny ty dojmy. O mně se ví, že si emoce nenechávám pro sebe. Nedokážu to.

Před baráží jste říkal, že se vracíte jen na zápas proti Švýcarsku. Už jste se rozhodl, jestli budete v týmu dál?
Teď nedokážu odpovědět. Jsem plný pocitů, budu to řešit až později. Ale při rozhodování bude hrát určitě velkou roli i tenhle úžasný zážitek.

Cítíte se jako hrdina?
Cítím se jako součást týmu, který se rval o tři body proti silnému soupeři. Předtím jsem v Davis Cupu dvakrát rozhodující zápasy prohrál, teď je to naopak.

Kdyby vaše zranění bylo vážnější, nelitoval byste, že jste i přes bolest zápas dokončil?
Ani na chvíli.

  • 8Diskuse




Najdete na Lidovky.cz