Rosický dal první gól za Spartu po sedmnácti letech. A všiml si toho celý svět |
Jenže klubu, který tolik milují, dokážou zároveň ubližovat. Někdy dokonce záměrně, aby ukázali svoji sílu a zdůraznili své názory.
Žádný klub na světě nechce válčit s tvrdým jádrem svých fanoušků. Je to totiž válka, ve které prohrávají všichni. A Sparta zrovna řeší, jak se válečnému stavu vyhnout.
Za rohem je velké derby proti Slavii. Hraje se už v neděli, a kdyby sparťanský kotel znovu škodil svým, může to mít velmi vážné následky. Nejen výsledkové.
  |
„Nezažil jsem, aby sparťanští fanoušci byli tak nejednotní,“ divil se slavný záložník Tomáš Rosický.
Právě on je zřejmě jediným člověkem, který může bouřlivou situaci rychle zažehnat. Rosického fanoušci milují podobně jako Jana Bergera v 80. letech. Všechno by mu odpustili. Modlí se za něj. Když je Rosický u míče, tep se zvyšuje.
Jenže v neděli ani Rosického gól tvrdé jádro neobměkčil, což byl extrémně silný signál.
Sparťanský kotel se před ligovým zápasem s Karvinou (2:0) rozhodl, že nevyvěsí žádné vlajky a nebude týmu fandit. Celou dobu!
Vzduchem se nesly jen nadávky na trenéra Stramaccioniho a vedení klubu, o kterém je scéna ultras přesvědčena, že v něm nesedí kompetentní lidé.
Ve výzvě stálo: „Není možné, aby se klub s takovou historií a tradicí nacházel tam, kde nyní je. Bez titulu, bez Ligy mistrů.“
Fanoušci Sparty mají jasno.
Jak vidno, možné to je. Sparta se roky trápí sama se sebou. Zatím nepomáhá ani revoluční krok s italským koučem a kupou drahých cizinců. Ti všichni si mohli v neděli číst vzkaz v angličtině: „Naši podporu si musíte zasloužit.“
Kotel se prostě pasoval do role samozvaného spoluvládce klubu. Udělal to po svém a Spartě to škodí.
„Fanouškům rozumím, že jsou zklamaní. Já jsem taky. Ale tohle nám nepomůže. Pochopil bych, kdyby to, co jim vadí, vyjádřili na začátku a pak tým podpořili,“ prohlásil Rosický.
Místo toho sparťanský kotel mlčel, trenérovi nadával do italských bastardů a manažerům ještě hůř.
Od hráčů žádal vysvětlení, proč hrají špatně. Hluční ultras jsou přesvědčení, že mají oprávnění jednat. Jako před dvanácti lety, kdy vyhnali trenéra Hřebíka. Pomalovali mu dům a bizarně fandili soupeřům.
Záložníkovi Matušovičovi nadávali do chacharů a provokovali se navzájem, kdo mu první chrstne rozpálený olej do tváře – kvůli jeho ostravské minulosti a chování v předchozím vzájemném zápase.
Matušovič se musel veřejně kát, aby si u tvrdého jádra získal částečné sympatie.
Ultras vyštvali taky špílmachra Horvátha, který se jim znelíbil, když po vítězném finále národního poháru 2008 reagoval na snůšky vulgarit. Sami sparťané tím vlastně nechtěně zažehli plzeňské povstání.
Zatímco Horváth zmizel a s Plzní dvakrát postoupil do Ligy mistrů, Sparta nevybředla z bídy. Od Horváthova odchodu má jen dva tituly.
A teď hazarduje znovu. Nejen s pověstí, ale rovnou s budoucností.
Zatímco kotel se vymezil vůči trenérovi a mizerné přestupové politice, zbytek stadionu se v neděli mužstva zastal. To je zásadní nesoulad.
Je prakticky vyloučené, že by si kotel vydupal, aby rezignoval generální ředitel Kotalík, jak žádal nedělní transparent.
Ale bude-li pokračovat averze vůči trenérovi, negativní efekt se brzy projeví. Mimochodem, kritizovaný Stramaccioni už se zástupcům ultras postavil čelem, ale zatím to očividně nezabralo.
Sparta Praha - Slavia Praha. Fanoušci Sparty.
I proto Sparta řeší zapeklitý problém, který jen tak nevychladne, pokud obě strany neudělají vstřícné gesto. „Moc bych si přál, abychom byli jednotní,“ zdůraznil Tomáš Rosický, ikona, jež má sílu zbrousit hrany.
Moc času však není, derby se blíží. Sparta ani Slavia si v neděli nemůžou dovolit ztratit, protože vedoucí Plzeň nebezpečně uniká.
I podpora v hledišti může hrát velkou roli. Ono se to nezdá, ovšem pro Spartu jde o zápas roku. Nebude-li jednotná, může se propadnout ještě hlouběji.
