Samková: Z popularity po zlatu v Soči jsem byla mimo, musela jsem dřív dospět

Olympijská šampionka Samková byla v úvodním snowboardcrossu sezony pátá

„Svěťák pro mě obecně znamená asi nejvíc. Je to objektivnější než olympiáda nebo mistrovství světa. Musíte každý závod potvrzovat svou formu. Když vyhrajete svěťák, znamená to, že jste byli dobří po celou sezonu, ne v jednom závodě za čtyři roky. Olympiáda je sice výjimečná tím, že musíte všechno čtyřleté úsilí zkoncentrovat do jediné chvilky, ale svěťák mě baví víc v tom, že tu vysokou úroveň musíte udržovat pořád,“ řekla Samková v rozhovoru pro Lidové noviny.

Ve čtvrteční kvalifikaci jste ovládla kvalifikaci s téměř dvousekundovým náskokem. Po pádu v semifinále tedy nemůžete být s pátým místem spokojená, že?
Člověk očekává po výhře v kvaldě, že bude nejlepší, takže jsem zklamaná. Ale furt je hodně času, tohle byl první závod. Před takovým skokem dolů se mi na nájezdu sekla hrana, nevím, jak to bylo, musím se podívat na video. A najednou jsem ležela. Pak jsem musela vyskákat do kopce a byla jsem naštvaná.

Váš trenér Marek Jelínek však tvrdí, že můžete být spokojená, protože jste potvrdila dobrou formu z přípravy...
Jízdy byly konstantní a bavilo mě to, takže super. Když to srovnám s minulým rokem, bylo to o dost lepší. Trenér mi říkal, že si mě všichni točí, aby holky jezdily stejně jako já, což se jim zatím nedaří.

Takže jste se vstupem do sezony spokojená?
Operované rameno drží, nevypadává, což musím zaklepat. Mám na něm ortézu, ale to je jen proto, abych měla nějakou psychickou vzpruhu. Cítím se vůbec dobře, mám formu, v přípravě na Stelviu se mi dařilo, takže to budu chtít prodat v dalších závodech. Trenér byl nadmíru spokojený, což se často nestává. Normálně je přísný, teď byl ale velmi nadšený a dával to najevo všem okolo.

Takže cítíte, že máte na celkový triumf?
Pocitově je to dobré, a i když nemám natrénováno jako před olympiádou, oproti pocitu před minulou sezonou je to o sto procent lepší. Jízdy navíc byly stabilní, protože se mi stávalo, že jedna jízda byla dobrá a druhá špatná. Teď jsem neměla žádné výkyvy, což je velký posun.

Loni jste si právě v Montafonu vyhodila rameno, jak na to vzpomínáte?
To rameno mě bohužel stálo křišťálový glóbus. Minulá sezona ale nebyla vůbec špatná, protože jsem byla ve Světovém poháru druhá a jen čtyřicet bodů mě dělilo od vítězství. Někdo na to možná pohlíží negativně, ale já jsem ještě nikdy druhá nebyla, takže to pro mě tak špatný nebylo.

Měsíc jsem brala antibiotika, navíc další měsíc mě bolelo v krku, proto jsem ráda, že to nakonec dopadlo dobře. Měla jsem navíc problémy s tím ramenem, takže kdyby mi tehdy vypadlo to rameno znovu, musela bych sezonu ukončit předčasně. Takže jsem spokojená hlavně s tím, že jsem celou sezonu nějak doklepala.

Čeho si ceníte víc? Triumfu na olympijských hrách, nebo celkového triumfu na Světovém poháru?
Olympiáda a vítězství na ní přišlo hrozně brzo, teď je pro mě hlavním cílem získat ten glóbus. Tomáš Kraus mi říkal, že když poprvé v kariéře vyhrál křišťálový glóbus, tak z něj všechen stres spadl. Až ho vyhraju já, tak už budu taky jezdit jen v klidu. Pokud budu jezdit stabilně jako dosud, tak nebudu nervózní ani z toho, že je tohle kvalifikační sezona na olympiádu.

A co se týká příští sezony, nebude vás stresovat to, že od vás každý bude na olympiádě očekávat zlato?
Olympiáda bude možná stresující v tom, že ode mě všichni budou čekat zase jen zlato. Ale já budu mít v hlavě, že už jsem ji vyhrála, že se tím nenechám moc svázat. Olympijský vítěz budu navždycky, můžu to jen vylepšit tím, že bych jím mohla být podruhé.

Měl by vám ke zlatu pomoci i uznávaný servisman J. P. Trottier?
Každý servisák je osobnost, protože když trávíte deset hodin denně v mazárně nemůžete být normální. Ale on je skvělej, jako Kanaďan mazal kanadským snowboardistům ve Vancouveru a měl velký úspěch, protože mu holka skončila první a kluk druhý. Umí namazat na špatné podmínky, na mokrý sníh, kde se poznají rozdíly mezi servisáky. Na tvrdý sníh totiž umí namazat každý.

Je to tak že spolupráce s nejlepšími jezdci přitahuje nejlepší servismany?
Je to fajn v tom, že si lyže už nemusím mazat na tréninky sama jako dřív, protože dřív s námi servisáci jezdili jen na závody. Vždycky jsem si přála, abych jezdila tak dobře a mohla si zaplatit servisáka. Domluvili jsme se už před olympiádou v Soči a je jeho velkou zásluhou, že jsem v těžkých podmínkách vyhrála. On už se k tomu sportu nechtěl vracet, ale nakonec jsme ho překecali. To mazání nás občas dokázalo zklamat, teď už se to neděje.

Kdo pro vás bude v této sezoně největší soupeřkou?
Lindsey Jacobelisová se už sice ve svých letech zlepšovat nebude, ale pořád je velmi silná. Počítat musím s vítězkou z Montafonu Australankou Belle Brockhoffovou, v dobrém světle se ukázala i Francouzka Chloe Trespeuchová. Je tam navíc vítězka posledního křišťálového glóbu Italka Michaela Moioliová, velmi dobrá je i Francouzka Nelly Moenne Loccozová.

Na který závod v sezoně se nejvíc těšíte?
X-Games už nejsou každý rok, takže se pojedou až další sezonu. Nejvíc se teda těším na březnové mistrovství světa do Sierra Nevady, kde se mi vždycky líbilo a dařilo. V tom Španělsku je na přelomu zimy a jara vždycky nádherná. X-Games jsou ale zase skvělé v tom, že to je malý závod, rodinný a je tam vždycky super atmosféra. Ještě nikdy nevyhrála žádná Evropanka, takže příští rok vedle olympiády budu chtít uspět i tam.

Eva Samková jako šéfka vlčí smečky.

Letos jste toho stihla opravdu dost. Dokázala jste si před novou sezonou vůbec odpočinout?
Byl to náročnej rok, ale nějak jsem jím proplula a ani nevím jak. Bála jsem se zkoušek v červnu, protože jsem se přes zimu nemohla vůbec učit. Navíc pak přišla operace ramene, takže jsem se pořádně mohla učit pořádně až v červnu, kdy jsem to naštěstí dohnala a zvládla to. Ještě jsem navíc stihla jet se spolužáky z dálkového studia na FTVS na turistický výlet.

Jak se vám na „turisťáku“ líbilo?
Bylo to tam bezvadný, byla jsem nadšená, protože normálně nemám moc času se s ostatními vidět. Přišlo mi, jako bych se vrátila do dětských let, že jsem někde na táboře. Od sedmi od rána do devíti do večera pořád něco děláte a hrajete si. Což mě před přípravou na novou sezonu obrovsky nakoplo.

Vidět jste byla během olympiády v Riu i v olympijském parku. Jak se vám tam líbilo?
Když jsem přijela na Lipno, připomněla jsem si, jaké to bylo, když jsme s Martinou Sáblíkovou byli po Soči na pražské Letné a jak to v tom olympijském parku strašně žilo. Měla jsem volno před odjezdem do Norska na dovolenou, tak jsem tam vzala naše na tři dny a strašně si to užívali. Otvírali jsme tam pumptrackovou dráhu, což je takové naše dítě a chtěli jsme u toho být osobně. Navíc ta pumptracková dráha tam bude stát i přes zimu, takže se tam vždycky budu ráda vracet.

Počítám, že vaši rodiče si to také užili, že?
Mamka z toho byla obrovsky nadšená, lítala po všech disciplínách a všechno si chtěla vyzkoušet. Když se dozvěděla, že nabírají na Lipno dobrovolníky, tak si chtěla vzít v práci dovolenou, aby tam mohla jet. Dokonce i taťka, který se moc nehýbe, tam měl pořád co dělat.

Zmínila jste pumptrackovou dráhu. Jak se vám vůbec jezdí na snowboardu?
Já strašně obdivuju skejťáky. Je to tak strašně složitej a navíc technicky náročnej sport, že si to plno lidí ani neuvědomuje. Já to na něm sice úplně neumím, ale na pumptrackové dráze je to jednodušší v tom, že je ten skateboard připevněný na takové desce, takže neodjede. Navíc je to celoroční sport, takže se na něm můžete vyřádit, kdy chcete. Já už si navíc vyzkoušela jet normálně na cestě i na longboardu a to je trošku jednodušší jezdit na něm než na skateboardu, protože je stabilnější.

Spolu s dalšími sportovci jste se rozhodla dát peníze na speciální invalidní vozík pro malou Boženku, která bojuje s nevyléčitelnou nemocí...
Moderní pětibojař Honza Kuf dostal od Českého olympijského výboru telefon, ale už jeden měl, tak se rozhodl ho prodat, aby věnoval peníze na speciální vozíček pro čtyřletou Boženku, neteř Vávry Hradilka, která trpí nevyléčitelnou nemocí. Spolu s Vávrou se k nám připojili i další sportovci jako David Svoboda nebo Tomáš Kraus, udělala se u toho velká parta. Navíc i taťka Boženky nám strašně pomáhá, posílá nám fotky, jak je ráda.

Eva Samková v čele vlčí smečky

Jak na vás působila při osobním setkání?
Je to bohyně, je neskutečné, co zvládá za cviky na obyčejném vozíku. Podařilo se nám vybrat už hodně peněz, tak doufám, že stihneme vybrat cílovou částku pět set tisíc, abychom nemuseli ty peníze vrátit.

Když už jsme u českých sportovců. Co říkáte na jejich letošní výkony?
Krpoš (Lukáš Krpálek) je borec, zlato si zasloužil za tu dřinu. Stejně jsem byla nadšená i z toho, co předvedl Adam Ondra. Já jsem sama v horolezeckém oddílu, miluju hory a jsem ráda, že tím, co se mu podařilo, lezení u nás zpopularizoval. Je to jiný životní styl než u profesionálních sportů a to mě strašně baví. Jsem spjatá s životem v přírodě a i tak trošku pankáčským stylem lezecké komunity. Navíc i trenér mi říká, že lezení, ale i tancování nebo jízda na koni ze mě udělaly komplexního sportovce.

Zvládla jste komplexnost i v tom smyslu, že o vás byl po olympiádě velký zájem ze strany médií?
Když někdo chce od malička vyhrát olympiádu, tak se na tu rádoby slávu připravuje, a pak ho to nerozhodí. Já jsem ale nikdy nesnila o tom, že ji vyhraju. Byla jsem úplně mimo a bylo to pro mě těžké, když se mě někdo ptal na osobní témata. Musela jsem fungovat víc než moji vrstevníci, rychle jsem dospěla. Na druhou stranu bych se ale té slávy nikdy vzdát nechtěla, dává mi to tu možnost pokusit se ovlivnit chápání lidí. Navíc se člověk může potkat s lidmi, se kterými by se dřív nepotkal. A stejně jako v případě té Boženky má větší šanci pomoct.

Ovlivnit může lidi i skrz sociální sítě například názory na politiky. Je to vaše parketa?
Já v těchhle věcech poměrně plavu, takže mi nepřijde správný, abych se k tomu vyjadřovala, když tomu nerozumím. Já se zajímám o ekologické akce, čemuž rozumím a k tomu já dokážu říct svůj názor. Vím, že třeba Vávra Hradílek hodně tyhle politické věci řeší, ale on na to má právo, je strašně chytrej a to, co píše, má hlavu a patu. Jsme velcí kámoši, takže ho v tom podporuju. Já si spíš myslím, že bych plácla nějakou kravinu a pak bych si to neuměla obhájit, tak radši nic v tomhle smyslu nepíšu.

Vnímat však musíte pozornost vašich fanoušků, kteří vás přes sociální sítě sledují, i když nemáte sezonu...
Holky to mají v tomhle jednodušší, že jsou víc sledované. Já se nebojím sdílet kus svého osobního života, ale netradičním způsobem. Dělám všechno podle svého pocitu a to lidem přijde zajímavé. Na Hokejovou rodinu Jardy Jágra ale nikdy mít nebudu. I já jsem jeho fanynka a baví mě, jak to dělá.

Navíc jsem měla vždycky přání se s ním někdy potkat a to se mi v Soči splnilo. Bavili jsme se asi dvě hodiny a byla jsem strašně nervózní, protože já jsem nikdy neměla nějaký vzor, ale on je ikona pro všechny. Působí na mě strašně příjemně, mohl by se schovat v té své bublině, ale on tak vůbec nepůsobí a má životní postoje srovnané.

Dokázala byste si představit, že byste byla v jeho roli?
Ne, to vůbec. Já jsem navíc individuální sportovec, on se musí vždycky přizpůsobovat týmu a v tom to má těžší. To bych já nedala, jsem v tomhle velký individualista. Ale slyšela jsem, že ho lákají do Stardance a tam bych si chtěla taky někdy zatancovat.

Vy jste bývalá tanečnice, takže byste měla velkou šanci na úspěch. Jak moc vás mrzí, že kvůli kariéře ve Stardance tancovat nemůžete?
Nabídku už jsem měla, ale musela jsem jí odmítnout. Kdybych tam chtěla jít, musela bych zabalit celou sezonu, protože bych se mohla zranit. Až ale ukončím kariéru, tak bych nabídku ráda přijala.

A to bude kdy?
Až zavelí tělo. Nejsem plánovací typ, takže vůbec nevím, kdy to bude.Když mě to pořád bude bavit, tak budu jezdit ještě dlouho. Ale přes třicítku už jezdit nechci. Těším se na olympiádu do Pchjongčchangú, jezdilo se mi tam dobře, ale nejsem ten typ, který by se na to upínal. Bylo by hezké zase vyhrát, ale za ten rok se může stát spousta věcí.