Půl roku po anexi Krymu a téměř čtyři měsíce poté, co trojice klubů vstoupila do ruských soutěží, se tak má Krym změnit ve fotbalovou černou díru. Poloostrov se stane zvláštní zónou, která by neměla spadat do kompetence žádné fotbalové asociace, kde by se neměly hrát profesionální fotbalové soutěže a kde by měl být mládežnický a amatérský fotbal řízen a financován přímo ze strany UEFA.
Rozhodnutí se dotýká celkem tří klubů. Prvními dvěma jsou loňští účastníci ukrajinské Premier ligy – PFK Sevastopol a Tavrija Simferopol – tím třetím pak Žemčužina Jalta, která naposledy působila ve třetí lize v ročníku 2012/13. Kromě Žemčužiny, založené až v roce 2010, se jednalo o kluby s poměrně dlouhou tradicí a slušným fanouškovským zázemím. Tavrija se v roce 1992 stala dokonce vůbec prvním mistrem samostatné ukrajinské ligy a jako dosud jediný klub tak narušuje hegemonii Dynama Kyjev a Šachtaru Doněck.
Nové pořádky, nové kluby a skok o dvě patra níž
Na téma účasti krymských klubů v soutěžích pod hlavičkou RFS se diskutuje už od samotné anexe, ke které došlo v březnu letošního roku. Ačkoli totiž sevastopolský i simferopolský klub dohrály ročník v ukrajinské nejvyšší soutěži (Sevastopol na devátém, Simferopol na patnáctém, sestupovém místě), od samého začátku deklarovaly svůj zájem pokračovat v následující sezóně v Rusku.
O takovém transferu ale není oprávněna rozhodnout samotná UEFA, resp. FIFA. Musí se tak stát za souhlasu fotbalových asociací obou zmíněných států, což vzhledem k ukrajinskému postoji k celému problému vcelku pochopitelně nepřipadalo v úvahu. Pokud by navíc UEFA nebo FIFA přesun klubů pod křídla RFS posvětily, bylo by to vnímáno jako faktické uznání anexe ze strany mezinárodní organizace, čehož se obě federace, opět vcelku pochopitelně, chtěly vyvarovat.
Moskva začlenila tři krymské kluby do svých soutěží.
Oba prvoligové ukrajinské kluby – jak Tavrija, tak PFK – byly nakonec zrušeny a na jejich místě vznikly kluby nové. Pod výše zmíněnými názvy je tak už nenajdeme, třetí nejvyšší ruskou ligu hrají nově založené kluby TSK Simferopol a SKČF Sevastopol. Z jaltské Žemčužiny s rokem založení 2010 se tak rázem stal klub s nejdelší tradicí na Krymu.
Poměrně velký rozruch znamenalo také samotné zařazení zmiňovaných klubů do soutěží RFS. Jejich původní předpoklad – tedy že se z nejvyšší ukrajinské soutěže automaticky přesunou do nejvyšší ruské – se totiž ukázal nereálným. Kluby ruské Premier ligy odmítly jak rozšíření soutěže o dva další účastníky, tak vytvoření míst sestupem dvou klubů navíc. Od nové sezony tak všechny tři kluby z Krymu hrají své zápasy v Profesionální fotbalové lize (obdoba naší ČFL a MSFL), Divizi Jih a Skupině 1, Jalta a Sevastopol zatím na posledních dvou místech, Simferopol ve středu tabulky.
Podle pravidel navíc mohou v ruské třetí lize nastupovat pouze hráči s ruským občanstvím, což způsobilo problémy hlavně Simferopolu. V jeho dresu ještě v minulé sezoně kopalo několik Portugalců, Brazilců, Argentinec, Tunisan nebo třeba Chorvat.
Ruské kluby, ukrajinští fanoušci
Zajímavý je i spor, který celá aféra vnesla mezi vedení klubů a jejich fanoušky. Ten byl nejvíce znát v případě Tavriji, jejíž fans se – na téměř výhradně ruském Krymu – postavili během protestů v Kyjevě na stranu Majdanu a postupně se stali i nejvýraznějšími zastánci zachování Krymu v rámci Ukrajiny. Zapojili se tak do hnutí fotbalových fanoušků napříč celou Ukrajinou (ukrajinsko- i ruskojazyčnou částí), které se postavilo právě na stranu Majdanu a proti prezidentu Janukovyčovi.
Přechodem do ruských soutěží krymské kluby výraznou část svých fanoušků ztratily. Zatímco ještě v minulé sezóně se průměrná návštěva na zápasech Tavriji a PFK pohybovala mezi pěti a šesti tisíci fanoušky, návštěvnost na zápasech třetí ruské ligy se počítá spíše ve stovkách než v tisících.
Precedent pro Krym? Nejblíž byla Osetie
Připojením Krymu k Ruské federaci vznikla z fotbalového pohledu bezprecedentní situace. UEFA ještě nikdy nestála před řešením osudu fotbalových klubů hrajících na území, které bylo odtrženo od jednoho státu a včleněno do státu jiného. Vzdáleně by se snad dala pozice Krymského poloostrova srovnat s Podněstřím, Abcházií nebo Jižní Osetií – ve všech případech jde ale o území, která za větší či menší ruské podpory vyhlásila nezávislost a nestala se přímo součástí jiné země.
Podněsterské kluby (mezi nimi i všem slávistům dobře známý Sheriff Tiraspol) hrají v moldavské lize, Abcházie si vytvořila ligu vlastní a jihoosetinský Spartak Cchinvali hraje gruzínskou nejvyšší soutěž v „exilu“ v Tbilisi. Právě kolem posledního jmenovaného klubu mohla v roce 2008 vzniknout podobná situace, jaká v současnosti panuje na Krymu, když se po rusko-gruzínském konfliktu vyrojily spekulace, že se Spartak zapojí do regionálních soutěží v ruské autonomní republice Severní Osetie-Alanie. Jak Ruský fotbalový svaz, tak samotný klub ale tehdy popřely, že by se o něčem podobném vůbec jednalo.
Riskovat kvůli Krymu? Ruským klubům se nechtělo…
Podobně jako nedávno čečenský Terek Groznyj se kluby z Krymu a jejich působení v ruských soutěžích se těší velké podpoře ze strany Kremlu. O poznání menší nadšení ale rozhodnutí o jejich začlenění sklidilo u fotbalových funkcionářů.
Už v srpnu zveřejnily ruské noviny Novaja Gazeta nahrávku z jednání, kterého se účastnili nejvyšší fotbaloví činitelé včetně majitelů nejvýznamnějších klubů nebo ředitelů velkých státních podniků. Tato nahrávka ukazuje, že ne všichni byli za osud pro Rusko prakticky bezvýznamných krymských klubů ochotni riskovat svůj byznys a že ohledně možné reakce panovala v Rusku velká nervozita.
Prezident CSKA Moskva Jevgenij Giner si na záznamu například stěžuje, že hlasováním o přijetí krymských klubů byla zodpovědnost za tento krok přesunuta přímo na ruské kluby, které za to mohou nést následky.
    |
Hlavní obavy panovaly hlavně z možného odebrání pořadatelství mistrovství světa 2018. Prezident Zenitu Petrohrad Alexander Djukov na záznamu prohlašuje, že bez evropských pohárů se jeho klub obejde, v případě sankcí proti světovému šampionátu se ale obává negativních následků a hlavně zásahu Kremlu proti samotným klubům.
Zároveň ale z celé nahrávky není žádných pochyb o tom, kdo měl v otázce krymských klubů poslední slovo: „Jestli jde o přímý rozkaz, pak je to bez debat,“ uzavírá debatu multimilionář a ředitel FK Krasnodar Sergej Galickij s jasným poukazem na to, že fotbalový svaz a ministr sportu Vitalij Mutko jednají podle přímých pokynů prezidenta Putina.
Dohoda v nedohlednu
Přestože se zdá nanejvýš pravděpodobné, že 1. ledna 2015 nařízení skutečně vstoupí v platnost, ponechala si UEFA alespoň nepatrně pootevřená zadní vrátka. Krymské kluby totiž budou moci zůstat ve svých soutěžích pod podmínkou, že s tím bude souhlasit Ukrajinská fotbalová asociace.
Vzhledem k tomu, že ta má ale dostatek vlastních starostí s organizací ligy, ve které kvůli bojům na východě země hraje pět klubů v exilu, není pravděpodobné, že by se Krymem vůbec zabývala. A i kdyby se zabývala, naděje na souhlas s účinkováním klubů z Krymu v ruských soutěžích je prakticky nulová. Po Novém roce tak bude muset UEFA začít přemýšlet, co se speciální zónou pod svou správou bude podnikat dál.
