„A nejvíc v životě jsem se natrénoval nikoli jako profík, ale když jsem dělal barmana. Jakmile byl trochu čas, prostě jsem házel a házel,“ popisuje Gary Anderson.
Neboli muž, jenž v neděli obhájil titul mistra světa, což je větší událost, než si myslíte – nejen proto, že získal odměnu 11 milionů korun.
Andersonovi je 45 let, přezdívají mu Létající Skot a stal se teprve třetím šipkařem, jenž vyhrál šampionát podruhé za sebou.
Pokud přičtete, že loni ovládl i Premier League, zažívá období snů. „Je to úžasné. Hlavně v semifinále jsem zahrál absolutně fantasticky, finále byla hlavně dřina,“ řekl.
To, že se šipkařská britská soutěž jmenuje stejně jako fotbalový fenomén, není zase tak náhodné: na ostrovech házení na terč milují.
Nejlépe o tom svědčila karnevalová nálada v londýnském Alexandra Palace, dějišti mistrovství pro tři tisíce fanoušků.
  |
Ti se předháněli v kostýmech či vtipných vzkazech, pěli chorály, na každý herní den bylo plno.
U šipek profesionální organizace PDC lze obdivovat neuvěřitelnou zručnost hráčů, ale ještě víc než sport je to velká show a lidová zábava v jednom.
„Šipky vycházejí z hospod. Sice se pokoušíme při závodech omezit popíjení alkoholu, tak jak to zvládl třeba snooker, ale prostě jsme hospodská hra. Ony jsou místem, kde se kluci potkávají a baví se,“ řekl Anderson.
A má svou vlastní teorii: „Hospody zabíjí, že jsou dnes orientované jen na jídlo. Je to hrozná škoda. Já když někam přijdu, chci se nejen najíst a napít, ale dát si i šipky nebo partičku snookeru.“
K šipkám vede i malého syna
On sám se rozhodoval mezi dvěma zmíněnými sporty, ale nakonec to měl jednoduché: „Byl jsem švorc – a šipky byly zadarmo.“
Dobrá volba, jak Anderson poznal při mistrovské obhajobě. Předvedl mimo jiné „devítišipkový leg“, tedy spotřeboval jen devět pokusů na smazání 501 bodů (s pomocí dvojitých a trojitých zásahů, pochopitelně).
Fanoušky dostal do absolutní euforie – a Ronnie O’Sullivan, legenda snookeru, na Twitter napsal: „Takovou atmosféru bych jednou chtěl zažít taky. Šipkaři jsou rockovými hvězdami dneška.“
V Británii to platí; vůbec nejslavnější z tamních šipkařů Phil Taylor (šestnáctinásobný mistr světa) dokonce v roce 2010 skončil druhý vtradiční anketě BBC o nejlepšího sportovce země!
A stejný Taylor kdysi poradil Garymu Andersonovi, aby se už vykašlal na práci v hospodě a začal dělat naplno to, co umí.
Reakce? „Neposlechl jsem ho. Já totiž neposlouchám nikoho,“ líčil Anderson. Důvod přestupu mezi profesionály byl prozaičtější: když odjížděl na turnaje, partnerka Rachel musela pracovat za něj, třeba deset dní vkuse. „A jakmile jsem byl v Premier League, už to nešlo dál.“
Ze syna chce vychovat nástupce
Šipky z Andersona udělaly celebritu, boháče. „Doufám, že po kariéře už nebudu muset za bar,“ usmál se.
A také mu dávají zapomenout na složitosti života, třeba když jeho 35letý bratr zemřel na následky heroinové závislosti.
„Takový je dnešní svět; plný špatností a mnoha lidí, kteří sejdou z cesty,“ řekl smutně, ale dodal, „ne že bych se ale o něj moc zajímal, četl zprávy. Nejlíp je mi ve své bublině, když koukám na našeho malého, jak už ve 20 měsících hází na terč. Šipky má v krvi,“ raduje se táta. Trůn by tak jednou mohl být předán v rámci rodiny.
