„Vyhráli jsme zaslouženě a já jsem moc šťastný. Trofej je pro mě i pro hráče důležitá. Ale hlavně je důležitá pro klub,“ líčil Sarri své bezprostřední pocity z triumfu. V první, opatrné půli, která skončila bez branek, byl přitom mírně lepší Arsenal. „Na konci poločasu jsem požádal své hráče, aby byli odvážnější. Šli jsme do rizika, že prohrajeme, ale chtěl jsem, abychom hráli s míčem odvážněji,“ vysvětloval Sarri.
A změněná taktika vyšla. Arsenal na dravější přístup soupeře nedokázal reagovat a tři góly Chelsea do 65. minuty znamenaly rozhodující náskok. „Myslím, že hráči to ve druhé polovině zvládli velmi dobře,“ těšilo kouče. Přes těžkosti, jimiž Sarri s týmem v průběhu sezony procházel, vše dospělo ke správnému vyvrcholení. „Po dnešku není naše sezona dobrá, ale mimořádná. Nebylo snadné si na všechno rychle zvyknout v tak těžké soutěži, jako je Premier League. Měl jsem nějaké problémy, ale od února se můj vztah s týmem změnil. Možná jsem se také změnil, ale cítím, že se z Chelsea stává moje mužstvo,“ pokračoval šťastný Sarri.
Dlouhé roky čekání
Maurizio Sarri se narodil 10. ledna 1959 kousek od Neapole a vyrůstal severněji, v Toskánsku, kde hrál coby střední obránce fotbal amatérsky. Několikrát měl na zkouškách v různých klubech našlápnuto dostat se mezi profesionály, nikdy se mu to ale nepovedlo. A tak začal pracovat v bance. Přes den chodil do zaměstnání, odpoledne trénoval a o víkendech hrál zápasy. Ve čtyřiceti pověsil kopačky na hřebík a vrhl se na koučování. První roky přitom nenasvědčovaly, že se rodí trenér světové úrovně. Sarri se protloukal regionálními kluby a ještě dalších deset let pracoval na postu bankovního manažera. Až v roce 1999 se z něj stal trenér na plný úvazek. „Věděl jsem, že když se zaměřím na trenérství, můžu se zlepšovat. Nebylo to lehké, ale rodina mě podporovala,“ vyprávěl později.
Opravdový průlom ale znamenala až sedmnáctá štace. V roce 2012 se ujal Empoli, po dvou letech s ním postoupil do Serie A, kde poprvé usedl na lavičku – v 55 letech. Jen dva trenéři byli v nejvyšší soutěži tehdy starší než on, oba navíc mnohem zkušenější. Měl také z prvoligových koučů nejnižší plat. „No a? Platí mě za něco, co bych dělal i zadarmo. Mám vlastně štěstí,“ opáčil. Další přízeň fortuny ho potkala v roce 2015, kdy se mu splnil sen. Vrátil se do rodné Neapole a přes prvotní pochyby, z nichž vyvedl i místní modlu Diega Maradonu, získal v lize dvě druhá a jedno třetí místo. K tomu pochvaly za ofenzivní taktiku a celoevropský respekt.
Trenér Chelsea Maurizio Sarri při zápase Evropské ligy proti proti Malmo
Také upoutal svým zaujetím. „Dokážu studovat taktiku i třináct hodin denně,“ říkal. Při tréninku snímal svěřence kamerou z dronu, ale taky jim po zápase servíroval pizzu, „aby doplnili sacharidy“. Představě o podobě moderního trenéra se vymyká. V obleku ho uvidíte výjimečně, tričko, tepláková souprava či šusťáková bunda k němu patří mnohem víc. Stejně jako cigarety. Vykouří jich šedesát denně, bafal i po vítězném finále, zatímco jeho hráči o kus dál na trávníku slavili, během zápasů aspoň požvykuje filtry. V létě povýšil do ostře sledované Chelsea, kde se mu však zprvu výsledkově nedařilo.
K tomu přišla aféra s brankářem Kepou, který odmítl jeho střídání. V únoru, po výprasku 0:6 od Manchesteru City, nastal podle Sarriho obrat korunovaný sladkým triumfem. Přes spekulace o jeho odchodu si však nyní mnozí myslí, že by měl zůstat. „Je to vynikající člověk a trenér a sezonu jsme pro něj zakončili tím nejlepším způsobem, protože jsme vyhráli jeho stylem,“ podpořil ho i obránce David Luiz. A co říká Sarri sám? „Myslím, že si zasloužím být trenérem Chelsea.“
