Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Vyznamenaný policista Peleška: Smrt rodičů mě zlomila, ale nezastavila. Bojuji i pro ně

Sport

  6:00
PRAHA - Šestnáct let se věnuje práci policisty, nejednou už riskoval v akci vlastní život, Tomáši Peleškovi (36) ale jako kdyby to nestačilo. Je nejen špičkou ve své práci, ale také špičkovým českým bojovníkem MMA. Důkaz? Byť mezi profesionály odzápasil „jen“ 5 duelů, příští pátek nastoupí tento pražský bijec ve Znojmě na akci Gladork Arena 9 v hlavním taháku večera v souboji s Václavem Mikulášem (4-3, 3 KO).

Tomáš Peleška (vpravo) se svým soupeřem. foto: Archiv Tomáš Peleška

V Pohotovostní motorizované jednotce je se svými policejními parťáky vždy první v akci. „Jsme označováni jako takzvaná ‚Prvosledová hlídka‘. Zjednodušeně řečeno na vše nás posílají jako první a se vším bychom si měli umět poradit,“ vysvětluje v rozhovoru pro Lidovky.cz svoji pracovní náplň Peleška, který se momentálně veze na vítězné vlně.

Poslední dva duely dokázal člen stále respektovanějšího Reinders MMA Team ukončit už v prvních kolech a nyní by rád přidal několikrát vyznamenaný policista třetí korálek na tuto šňůru triumfů.

Urostlý Tomáš Peleška se svým domácím mazlíčkem.
Fightcard Gladork Arena 9.

„Jediná vyznamenání, která pro mě mají skutečnou váhu, jsou dvě medaile za statečnost, za tu první jsem totiž málem skutečně položil život. Záchrany jiného lidského života si poté vážíte ještě více,“ říká skoro metrákový pořízek, který ale rozhodně neměl na růžích ustláno.

Co víte o svém soupeři Václavu Mikuláškovi?

Vím o něm, že se jmenuje Vašek Mikulášek, a podle toho, co jsem četl na našem společném představení od promotéra zápasu, tak má rád box, MMA a pokémony. Takže vlastně o něm moc nevím. Myslím, že vše podstatné uvidím až v oktagonu.

Takže jeho přednosti a případné nedostatky jste ještě nezkoumal?

MMA je o všestrannosti, takže předpokládám, že i Vašek bude komplexní. Nicméně, protože se věnuje boxu, předpokládám, že se bude snažit boj držet v postoji a to mi jako bývalému thaiboxerovi vyhovuje. Nějaký plán samozřejmě s mým hlavním trenérem Andrém Reindersem samozřejmě připravený máme. Jaký ale, to ukážeme až v oktagonu.

Jak je těžké skloubit práci policisty s tréninkem, jak často se připravujete?

Je to velmi náročné, hlavně kvůli nepravidelným a dost často i obtížným službám. Když si představíte, že po dvoufázovém tréninku, kdy jste od rána na nohou, večer nastoupíte do služby a končíte druhý den ráno, je to vážně velmi vyčerpávající. Trénuji podle potřeby, ale před zápasem jedu od pondělí do pátku dvoufázově. Tréninky zahrnují samozřejmě MMA, kondiční a silovou přípravu pod vedením hlavního trenéra Andrého Reinderse, thajský box pod vedením Honzy Vávry, ten klasický s Danem Táborským a brazilské jiu jitsu, ve kterém mě učí Richard Andrš. K tomu mi André naordinoval i atletiku a spoustu dalších „libovek“, jako například dodržování stravy a režimu, které je nejhorší kvůli shazování do mé váhové kategorie. Každý, kdo zápasí, ví, o čem mluvím.

Co vaši kolegové v práci, máte větší respekt coby zápasník, nebo to v policejním prostředí zas takovou roli nehraje?

Těžko říct, ale myslím, že mě kolegové minimálně v mém okolí respektují, a občas se se mnou o zápasení i baví. Někteří ke mně do Police MMA Gym chodí také trénovat. Je vidět, že se na moje znalosti z bojových sportů při zákrocích spoléhají. Každopádně hodnotit sám sebe a posuzovat, jestli mě respektují kolegové kvůli zápasení, to si netroufnu. Samozřejmě nadřízené můj sport zase až tolik nezajímá a musím odvést především prvotřídní práci, žádné úlevy rozhodně nemám, ačkoliv si myslím, že mi někteří taky fandí.

Stalo se vám někdy, že jsi musel z tréninku „utéct“ do práce?

Občas, ale spíše výjimečně. Mám přesně dané služby a vím, kdy nastupuji. Někdy se ale při tréninku zapomenu a pak mám co dělat, abych do práce přijel včas. Zatím se mi to vždy povedlo. Samozřejmě nemůžu vyloučit, že kvůli složité bezpečnostní situaci v Evropě se tohle nezačne dít častěji. Například v prosinci jsem měl zápasit na galavečeru VFC 3 a místo zápasu jsem musel s kolegy kvůli zvýšené hrozbě teroristického útoku střežit strategická stanoviště. To jsem se dozvěděl čtrnáct dnů před duelem, takže bych se tímto chtěl ještě dodatečně svému tehdejšímu plánovanému soupeři omluvit.

Jste rád, že se připravujete pod vedením právě Andrého Reinderse?

Rozhodně. S Andrém se známe ještě z jeho působení v Penta gymu a už tehdy mi „padl do oka“, byl to obrovský dříč a hodně toho v tomto sportu dokázal ještě v dobách, kdy bylo MMA u nás v plenkách. Dnes bych řekl, že skloubí přesně to, co je v jeho postavení potřeba: Má obrovské zkušenosti ze zápasů, je výborný trenér, má skvělé manažerské vlastnosti, má vizi a stará se o nás coby své bojovníky naprosto výborně. Já osobně jsem rád, že se mě ujal a že neohrnoval nos nad tím, kolik je mi let a nezrazoval mě od dalšího zápasení. Vybudoval tým, kde je skvělý kolektiv a spousta výborných bojovníků a nadějí jako je třeba Michal Martínek, Robert Voves, Jan Malach a další kluci. Pomáháme si navzájem a tím rosteme.

Pomáhá vám boxerská průprava s Danem Táborským, několikanásobným mistrem republiky v těžké váze?

Rozhodně ano, Dan mi ukázal opět něco, co jsem neuměl. Boxerský dril je přeci jen odlišný od toho v thajském boxu a navíc je pro MMA velmi důležitý. Dovolím si tvrdit, že daleko více než například kopy. Ladím s ním spoustu věcí a posouvám se dopředu. Nicméně stejně tak se věnuji thajskému boxu u Honzy Vávry, který mi ladí komplexně postoj do MMA a hodně mi jej uzpůsobuje do pohybu a především na údery v malých rukavicích. Navíc v profesionální MMA jsou povoleny i údery lokty jak v postoji, tak na zemi, což je opět společné s thaiboxem.

Jak bylo pro vás těžké se v posledních měsících soustředit na trénink?

Je pravda, že poslední dva roky pro mě byly velmi obtížné a trénování byla jedna z mála věcí, kde jsem mohl ventilovat stres. Mohla za to smrt rodičů, která mě dost zlomila, ale na druhou stranu byli rodiče pyšní na to, že zápasím a i na to, že pracuji jako policista. V hlavě jsem si to nastavil tak, že se třeba na mě tam ze shora dívají a drží mi palce. Jejich fotku nosím ke každému zápasu. Dodává mi neuvěřitelnou psychickou sílu a do oktagonu nastupuji naprosto psychicky vyrovnaný se vším, co může v kleci přijít a odhodlaný vyhrát. Velké díky patří také mojí nyní již snoubence Janě, která mi v tomto období hrozně pomohla. Bez ní bych to nezvládl.

Kromě smrti rodičů jste se potýkal v tomto období také s potrhanými vazy v koleni...

Tohle je jedna z nevýhod, když jste zápasník a policista. Můžete se zranit nejen na tréninku, ale i v zaměstnání. Právě při jednom policejním zákroku jsem si předloni utrhl křížový vaz a meniskus. Je pravda, že jsem si myslel, že jde o konec mé sportovní kariéry a že se s ohledem na svůj věk už nevrátím. Tenkrát mi právě Robert Voves, ragbista a kolega z našeho týmu řekl, že když on měl zranění, tak si vždy odpočinul a vrátil se lepší než před tím. Měl naprostou pravdu.

Po tom, co jsem si odpočinul, jsem měl možnost vlastně ustavičně cvičit v rámci rehabilitace. Naučil jsem se lépe jíst, vše lépe organizovat a výsledek je ten, že jsem začal vyhrávat i po návratu do oktagonu, z čehož mám obrovskou radost. Ano, musel jsem lehce změnit bojový styl, ne vše jde jako dříve, ale díky tomu jsem zároveň získal jiné a mnohem užitečnější dovednosti vhodné pro zápasení. Popravdě návrat zpět byl těžký, pochyboval jsem, bál jsem se, ale dnes jsem si jistý, že jsem zvolil správnou cestu. Návrat mi ulehčili opět kluci z Reinders MMA Team včetně Andrého, kteří mi věřili a u každého duelu mě podporují. Moc jim za tohle dlužím.

Co je vlastně na MMA nejtěžší a co vás u tohoto sportu drží?

Mně osobně na MMA přijde nejtěžší vyladit určitou komplexnost mezi bojem v postoji na kleci, wrestling a na zemi. Do toho neustále bojujete, abyste byl silný a zároveň měl kondici a ohebnost. Zkrátka naladit tělo na boj, aby vyniklo pokud možno v co nejširším možném spektru. Možná i proto se o MMA říká, že se jedná o desetiboj bojových sportů. Právě komplexnost je to, co mě u tohoto sportu drží.

Dám příklad. Když nastoupíte do boxerského zápasu a soupeř je lepší, tak pravděpodobně prohrajete před limitem, nebo na body, ale prostě prohrajete. V MMA můžete změnit strategii, bojovat u klece, dostat zápas na zem, kde použijete techniky páčení a škrcení, ve kterých může být soupeř slabší. Jednoduše stále je šance, že vyhrajete. Navíc dost často rozhoduje o výhře štěstí, nebo drobná chyba a také kondice, které v MMA nikdy není dost.

Půjdete poprvé hlavní zápas večera. Dostáváte přednost třeba i před domácím bijcem Vladimírem Lengálem. Vnímáte to jako poctu, nebo tohle neřešíte?

Rozhodně to vnímám jako poctu a jako projev toho, že se předpokládá, že se soupeřem předvedeme dobrý zápas. Velmi si toho cením. Gladork Arena má svoji historii a jsem rád, že tam můžu zápasit. Nicméně jsem rád, když mám zápas rychle za sebou, a tady budu muset prostě chvilku počkat, než na mě přijde řada. (úsměv)

Mimochodem, co je náročnější: zachraňovat životy, což je dá se říct váš denní chleba, nebo zápasit, být v kleci sám za sebe proti soupeři?

Těžké je obojí, ale každé jinak. V přípravě do oktagonu prostě dřete, je to spousta odříkání a práce. Nicméně nastupujete podle pravidel, kterými se zápas řídí. Při zachraňování lidských životů bohužel žádná pravidla nejsou, proto se může stát, že se jednou domů už nevrátíte. To by se vám v kleci stát nemělo. Je tam rozhodčí, který když už nemůžete, nebo dostáváte moc, zápas zastaví. Na ulici mnohdy svádíte naprosto marný boj a snažíte se pomoci lidem, kterými už pomoci nejde. Je to hodně frustrující a já osobně používám sport jako určitý ventil toho negativního, co v zaměstnání vidím.