Na Maledivách vás nikdo nepoznával?
Místní nic neříkali, jen manažer hotelu nás vítal. Sledoval to, protože tam byli už i jiní tenisté. Užíval jsem si klidu a toho, že jsem od všeho pryč. Chtěl jsem si užít devět dní dovolené s manželkou, což se nám povedlo. Pak jsem přijel odpočatý na příští sezonu.
Jaké jsou vaše plány v roce 2013?
Udělá se tam větší okno na přípravu, letos na to nebylo místo, jak byl program nabitý. Budu hrát podobný program jako letos. Když člověk hraje líp, tak si může nějaký turnaj vypustit. Uvidíme podle situace.
S jakými cíly vstoupíte do nové sezony?
Povedla se uzavřít nějaká etapa, vylezli jsme na ten daviscupový Mont Everest. Teď jsou před námi další výzvy - grandslamy, turnaje. Všichni startujeme ze stejné startovní čáry, těším se na další výzvy a snažím se na ně plně připravit.
Pořád platí, že vaši prioritou zůstává dvouhra?
Tak to zůstane do té doby, dokud budu hrát. Ale samozřejmě debl hrajeme s Leandrem Paesem na nejvyšší úrovni, v tom trendu chceme pokračovat a navázat na letošní úspěchy. I když to bude těžší, protože se na nás ostatní budou chtít vytáhnout.
Bude s vámi cestovat na nějaké turnaje i trenér Petr Korda?
Byli jsme domluvení do konce roku, že se mnou absolvuje přípravu a než odletí, tak si sedneme na příští rok. Petr to musí koordinovat podle rodiny, má tři děti šikovné na sport. Budu moc rád, když se mnou bude dál spolupracovat a když někam přijede, je to pro mě bonus. Naše největší síla je v přípravách.
Tu jste letos absolvoval také v Tenerife. Co jste tam přesně dělal?
Dělal jsem jenom fyzickou kondici. Od prvního dne jsme střídali tréninky na pláži a na sopce. Člověk se za čtyřicet minut přesune z nula metrů do tří tisíc sedmi set. Musím říct, že mě strašně překvapilo, že jaké bylo počasí. Každý den byly skvělé podmínky na přípravu. Teď po návratu pokračuje fyzická příprava každý den, přiletěl už i Pavel Kolář. Začínám se věnovat i tenisu. Ty dny jsou hodně dlouhé a náročné. V těle se to hodně ukládá.
Proč jste se rozhodl vyměnit Tenerife za Floridu?
Před třemi lety byla strašně dlouhá sezona. Po posledním turnaji jsme letěl na Floridu, pak jsem na týden přiletěl na finále Davis Cupu do Barcelony. Znova jsem odletěl na Floridu na čtrnáct dní a pak zase do Austrálie. Po tom cestování to tělo selhalo a skončil jsem s mononukléozou, takže jsem to nechtěl opakovat. Letos jsme znovu skončili pozdě, Petr mi ulehčil rozhodování, když si našel čas a přiletěl.
Jaké to bylo odehrát zápas uprostřed přípravy?
Já jdu každý zápas vyhrát, po té obrovské euforii jsme dával kůži na trh uprostřed přípravy, kdy jsem nejvíc zbitej a unavenej z tréninků. Každý zápas je důležitý na sebevědomí. Set a půl jsem odehrál dobrý tenis, pak mi těžkly nohy. Jsem rád, že jsem ten zápas vyhrál. Je skvělé zase nasát zápasovou atmosféru před Austrálií.
Jak se v únavě drží raketa? Nechybí tam trochu ten správný cit?
Je to samozřejmě trochu obtížnější, člověk není tak vyladěný jako kytara. To je dělané tak, abych byl vyladěný až v lednu. Teď je to trochu těžkopádnější, ale to k tomu patří. I když to bolí, tak si to užívám. Mám to rád. Tenis mě baví.
Takže končit určitě neplánujete, že?
Vůbec o tom nepřemýšlím, to se spíš vztahuje k mému věku. Ale jak vidíte, tak věk není překážka. Dokud budu zdravý a porážet ty nejlepší, tak končit nehodlám. Věřím, že před sebou můžu mít ještě dva tři dobré roky.
