Vuvuzela: otravná trubka, co se stala zbraní

Pořád se u nás doma povalují v rohu dětského pokojíku mezi ostatními hračkami. Obě. Jedna masivní žlutá, druhá menší zbarvená do ruda. Padá na ně prach, protože si jich nikdo nevšímá. Leda občas návštěvy, kterým není žinantní zeptat se, jak se ty podivné plastové foukačky vlastně používají.

Vuvuzely, moje vzpomínka na fotbalový šampionát 2010 v Jižní Africe.

Když byly u nás doma ještě v kurzu, ta větší by potřebovala mocný nádech a ostrý vítr z plic, aby se trochu rozezvučela. Dětem se to nikdy nepodařilo, jen občas dospělým. Zato ta menší... Kvílela jako šílená. Otravně a nesnesitelně, takže obvykle do minuty letěla za dětmi důrazná výtka: "Nemohly byste tu příšernou věc na chvíli odložit?!" Ano, už jsou to tři roky, kdy se vuvuzela stala symbolem fotbalového mistrovství. Dnes se přitom v Jihoafrické republice ozývají hlasy, jestli by nebylo lepší vuvuzely zakázat. Nikoli kvůli hluku, ale kvůli výtržnostem. Naštvaní fanoušci je nezřídka používají jako zbraň nebo je házejí na hřiště. Dokonce se s nimi občas ohánějí po rozhodčích.

Loni v říjnu kvůli vuvuzelovým prohřeškům dostal tradiční klub Kaiser Chiefs rekordní pokutu 500 tisíc randů, což je v přepočtu asi 1,3 milionu korun.

Generální manažer jihoafrické ligy Derek Blanckensee pak agentuře Reuters řekl: "Naše pravidla zakazují veškeré nebezpečné zbraně na zápase. Pokud se z vuvuzely nebezpečná zbraň stane, pak ji tak budeme brát."

Hašek chtěl jít na ušní

Celá Afrika během mistrovství světa tančila do monotónního (ne)rytmu trubek, který vzdáleně připomíná sloní troubení.

"To je neskutečný randál. Rve to uši, doma asi budu muset na ušní," zahlásil tehdejší český fotbalový šéf Ivan Hašek, když v Johannesburgu odcházel z úvodního utkání.

Abýt to na vás, zakázal byste vuvuzely, pane Hašku? zeptali se ho čeští novináři.

"To přece nejde. Jistě, každý troubí jako o závod, neslyšíte nic jiného, ani vlastní slova. Ale takový je zkrátka jejich svět, tak jim ho neberme." I předseda světové federace Sepp Blatter zvolil podobné vysvětlení: "Bylo by diskriminující, kdybychom vuvuzely při mistrovství zakázali."

Tím pochopitelně pohladil ego pořadatelům, kteří razili heslo: V Jihoafrické republice se mluví jedenácti oficiálními jazyky a jen vuvuzela a fotbal dokážou lidi opravdu spojit.

INFOGRAFIKA

Před třemi lety prožívala africká foukačka obrovský boom. Jen firma mladého podnikatele Neila van Schalkwyka, který vymyslel plastovou verzi (dřív se k fandění používaly zvířecí rohy), vyrobila už před šampionátem tři miliony vuvuzel. "Chápu, že vuvuzela rozděluje národy. Někteří lidé ji zbožňují, jiní nenávidí. Já ji vnímám jako skvělou investici," pochvaloval si Van Schalkwyk.

V Česku trval boom jen pár týdnů. Ano, i na českém trhu jste si tehdy mohli pořídit africký lidový nástroj, kterému se v jazyce tswana říká lepatata. A dnes? Musíte se hodně snažit, abyste ho sehnali.

Bublina splaskla, ačkoli třeba internetový obchod vuvuzely.cz pořád existuje. "Na uživení to není, ale provoz obchodu se mi bohatě zaplatí. Sto kusů se ročně prodá určitě," líčí Tomáš Trojan, majitel vuvuzelové domény pro Česko.

"Zrovna nedávno se ozvali dva studenti, kteří chtěli vuvuzely kvůli poslednímu zvonění. Potřebovali kolem sebe dělat co největší rámus, tak si vzpomněli na vuvuzelu," dodává. Je libo vuvuzelu s českou vlaječkou? Nebo ve sparťanských či slávistických barvách? Připravte si necelé čtyři stovky a hlavně si pečlivě přečtěte bezpečnostní pokyny: "Při používání vuvuzely dodržujte bezpečnou vzdálenost od lidí. Nesprávné použití může způsobit poškození sluchu. Toto zboží není vhodné pro děti." Vědci zjistili, že trumpety způsobují hluk o síle 125 decibelů, což je větší nářez než při koncertě rockové kapely.

Na internetu se prodávají trojdílné, ale originálzAfriky byl z jednoho kusu. Pamatujete na první vjem, který vám vuvuzela přinesla? Já ano. Bzzzzzzz! Bzzzzzzz! Jako byste strčili hlavu do roje divokých sršňů nebo jako by vám za uchem bez ustání hučela nezastavitelná siréna.

Nesnesitelný vřískot

Vzpomínám na odpoledne, v němž Portugalsko nastupovalo do posledního přípravného utkání proti Mosambiku. S dovolením použiju stejná slova jako tehdy: "Stačil jeden zápas, vlastně stačilo pár minut, abych začal vuvuzelu nenávidět. Ten kousek plastu, který se má stát symbolem šampionátu.

Jak tohle vydržím?

Jak tohle vydrží hráči, kteří budou uprostřed pekelného vuvukotle několik týdnů?

Nesnesitelný vřískot. Jako bych sledoval fotbal a kousek za mnou startovalo jedno letadlo za druhým. Na scéně je vuvuzlo." Na portálu YouTube.com jste pak mohli z recese zmáčknout takzvané "vuvuzela tlačítko", které vám do každého videa přidávalo hučení zvenčí. Evropské televize proti otravnému zvuku marně protestovaly, ta česká slovy sportovního šéfa Otakara Černého hned po prvním odehraném víkendu odevzdaně přiznala: "Na vuvuzely nám chodí obrovské množství stížností od diváků, ale my s tím nemůžeme nic dělat."

Ačkoli se technici snažili nepříjemný zvuk potlačovat, zcela vypnout ho nešlo, protože by se tím přenos znehodnotil.

"Chápu, že v českých končinách nemá vuvuzela pozitivní reklamu, ale proč ji zakazovat? Hlavně děti jsou z toho unešené," vypráví prodejce Trojan.

Evropa si na monotónní kravál nezvykla. Vlastně si ani zvykat nechtěla. Sparta se Slavií ještě během šampionátu 2010 ohlásily, že na jejich stadiony vuvuzela nesmí, pak se přidaly i další kluby. Evropská fotbalová asociace UEFA nakonec vydala příkaz, že v Lize mistrů a na mistrovství Evropy se troubit nebude.

Pokud byste od fotbalových šéfů žádali vysvětlení, pak tady je: "Plastikové trubky jsou v Evropě nevhodné, neboť přehlušují tradiční fanouškovské chorály a emocionální reakce na dění na trávníku."

Chvilková móda vuvuzel už dávno pominula.