  |
Bývalá láska zrezivěla. „Víceméně,“ kývne Lance Armstrong, vězeň cyklistické samoty.
Někdejší šampion sedí na terase doma v Aspenu, kolem běhají jeho děti a (nechvalně?) proslulý Američan srká pivo. Zdánlivý pocit pohody přebíjí jiný dojem – že je Armstrong naštvaný. Hmatatelná je jeho frustrace nad tím, jak ho vláčejí coby démona cyklistiky, zatímco ostatní podobně chybující už si své tresty odpykali a některé z nich vítali zpět s otevřenou náručí.
„Všichni předstírají, že jsem nikdy nežil,“ zlobí se někdejší vládce pelotonu, z něhož se stalo synonymum podvodu. „Jak se jmenuje ta postava z Harryho Pottera, jejíž jméno se nesmí ani vyslovit? Lord Voldemort? Tak to jsem teď já.“
Kvůli přiznání přišel o miliony
Dnes zneuctěný závodník nejdřív všechno nelegální popíral. „Běda tomu, kdo se mi postaví do cesty,“ hrozil, ale pod tlakem se v lednu 2013 poddal: „Ano, dopoval jsem. A přišlo mi to normální.“
Následně přišel o 75 milionů dolarů ze sponzorských zdrojů, o všech sedm titulů z Tour, bývalí partneři od něj požadovali zpět peníze a na konci roku půjde Armstrong zase jednou před soud. Dál totiž existují lidé, kteří mu neodpustí, dokud neztratí úplně všechno.
A to se může klidně brzy stát.
Po žalobě někdejšího kolegy Landise, který poskytl interní informace o dopingu, by Armstrong mohl přijít o 100 milionů dolarů. „Kdybych prohrál, už bychom neseděli u tohoto stolu,“ řekl Armstrong reportérovi AFP. „Neseděli bychom ani v tomto domě. Já těch 100 milionů prostě nemám.“
Kdybych se mohl každému omluvit...
Vypadá unavený každým ze svých 43 roků, po výbuchu dopingové bomby pil a jeho blízcí se obávali, že... „Jsem už dlouho za idiota,“ říká teď Armstrong o svém životě v zapomnění. „Je mi líto lidí, kteří mi věřili, fandili mi, hájili mě. A nakonec byli za blázny. Kdybych se mohl jednomu každému omluvit, udělal bych to.“
Svůj očistec vyplňuje golfem, ale o „nové“ cyklistice si nedělá iluze: „Určitě to není lepší místo.“ Přesto by se tak rád vrátil do závodů a i proto usiluje o zkrácení doživotního zákazu startů. „O to mi jde v první řadě. Chci se zase otestovat,“ sní. „I když vím, že je to velmi nepravděpodobné.“
