Líp to začít nemohlo. Máme opět splněno už po prvním dnu, libuje si šéftrenér Rybář |
„Zní to až neuvěřitelně. Byl to můj sen mít svou olympijskou medaili. A je neuvěřitelné, že se to povedlo hned v prvním závodě,“ usmívala se spokojeně a přitakala, že se na vlastní medaili načekala.
„Když si vezmu, jak dlouho se pohybuju v biatlonu, tak to bylo hodně dlouhý,“ řekla Vítková, která poprvé startovala na MS před deseti lety.
Fyzicky si medaili na krk pověsí až v neděli při slavnostním vyhlášení. Na stadionu po závodě dostala „jen“ květinu a hobla od týmu a emoce s ní příliš necloumaly.
  |
„Moc jich zatím ještě není, asi mi to úplně nedochází. Až budu mít medaili na krku, až ji budu mít u sebe..., ale i tak je to krásné,“ řekla devětadvacetiletá Vítková.
Na olympiádě potvrdila, že od nového roku jezdí výborně. Ve Světovém poháru dojela třikrát třetí, nabrala sebevědomí a je v psychické pohodě. „Od začátku roku jsem se dostala na vlnu a pořád se na ní vezu dál,“ usmívala se.
Pohodu udržela i v závěrečné přípravě v Almaty a přivezla si dobrou náladu také na olympiádu. „Cítila jsem se tady dobře. Jen jeden den byl krizovej, ale co jsme se bavili s trenéry, tak to mělo být. To byla vlastně ta forma,“ řekla Vítková.
Na pohled vypadá křehce, ale v Alpensia Olympic Parku ukázala ve sprintu vnitřní sílu. Závod se jel v mrazivém severáku.
„Chvílemi tam byly úplné větrné mlýny, co nás zastavovaly, na střelnici se to taky točilo. Naštěstí jsem dokázala vleže zareagovat na vítr, tam mi to popadalo, škoda jedné rány ve stoje,“ zhodnotila závod.
Na střelnici minula jen jednou, druhou ránu vstoje. V běhu předvedla devátý nejlepší výkon a na stříbrnou Norku Marte Olsbuovou, která startovala před ní, ztratila 1,6 sekundy.
Veronika Vítková slaví s českým týmem.
V posledním kole se snažila soupeřku nahánět. „Bohužel jsem se nedokázala přiblížit. Už jsem toho v konci měla fakt plné zuby,“ pronesla Vítková.
Jelikož startovala s číslem dvanáct, po dojezdu nevěděla, jestli na stupních vítězů vydrží až do konce. Byla druhá a rychle přijela pozdější vítězka Laura Dahlmeierová z Německa. Vítková se odběhla zahřát do buněk.
„Zapnula jsem si mobil,“ prozradila, jak sledovala vývoj. Ohrožovala ji Slovenka Paulína Fialková. „Která byla pár vteřin za námi. Byla jsem taková nervózní, aby z toho nebylo čtvrté místo,“ přiznala obavy.
Fialková ale byla před olympiádou nemocná a postupně v posledním kole fyzicky odpadávala.
„Když jsem viděla, že přijela na první mezičas po střelnici, tak jsem začala věřit. Co mi říkali předtím, tak tam nikdo za námi už nejel,“ řekla Vítková.
O pár minut později už mohla slavit. Krátce se telefonicky spojila s přítelem Markem Lejskem, biatlonovým trenérem.
„Byl strašně rád. Vypadalo to, že tam jsou i nějaké slzy,“ slyšela na dálku. Doma se spolu prý o biatlonu moc nebaví, pokud zrovna není trénink. „Snažíme se tomu vyhýbat, protože bychom se z toho oba asi zbláznili,“ řekla.
Loni jela z tratí v Koreji při SP do nemocnice, ale v roce 2009 zde při mistrovství světa ještě coby juniorka málem vystoupila na stupně vítězů. Tehdy dojela ve vytrvalostním závodu pátá.
„Sahala jsem tenkrát po medaili. Teď jsem se sem po letech vrátila a medaili mám, což je neuvěřitelně krásné,“ řekla Vítková.
Jak radí sportovní příručky, každý závod je třeba brát jako normální, a Vítková se tím v této zimě řídí.
„Jdu závod od závodu a vůbec se neupínám, že jsem na olympiádě. Beru to jako každý jiný závod a to si myslím, že mi hodně pomáhá. Nepřipouštím si, že jsem tady na závodech. Jedu si takhle od začátku sezony a vychází to.“
Už v pondělí může ve stíhačce ukázat, že to tak je. Ze třetího místa může útočit na další medaili.
„Bude to těžký závod, střelecký, protože tady ta střelnice je hodně nevyzpytatelná a trať je náročná, ale člověk vyjede jeden kopec a pak už jen sjíždíme dolů. Myslím, že se bude rozhodovat na střelnici,“ řekla Vítková.
Věří, že se po dni volna dokáže po vyhlášení a mnoha gratulacích koncentrovat.
„Spíš mně může tohle pomoct, že jsem si zajela výsledek hned na začátku, a o to to může být jednodušší,“ řekla Vítková, která ale jinak nemá velkou pozornost v lásce.
„Jsem spíš ta, co nepotřebuje být středem pozornosti, jsem ráda v ústranní. Doufám, že se to podaří nějak zkorigovat a nebude na mě vytvářen takový tlak,“ řekla.
