20. dubna 2018 6:00 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Vítěz maratonu v Bostonu: běhá převlečený za pandu, pracuje 40 hodin týdně. A ničí Keňany

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Dojatý Juki Kawauči slaví triumf na Bostonském maratonu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Dojatý Juki Kawauči slaví triumf na Bostonském maratonu. | foto: Reuters

PRAHA V pondělí v Bostonu šokoval sportovní svět Japonec Juki Kawauči. Jednatřicetiletý úředník totiž nečekaně ovládl jeden z nejslavnějších maratonů světa. Bylo ale jeho vítězství opravdu tak překvapivé?

Když vytrvalec narozený nedaleko Tokia protnul v čase 2:15:58 cílovou pásku, s rukama zvednutýma směrem k nebesům vpadl mezi fotografy, kteří se tísnili za finišem. V promáčeném a chladném Bostonu (během celého závodu byly teploty kolem tří stupňů nad nulou) dosáhl Juki Kawauči životního výsledku.

Jednatřicet let poté, co tento maraton ovládl naposledy jeho krajan – tehdy třicetiletý Tošihiko Seko. Kawaučimu v té době byly necelé dva měsíce.

„Nemohu si pomoct, ale myslím, že je to osud, že se to mělo stát,“ usmíval se už na tiskové konferenci, když mu byla tato skutečnost připomenuta.

Stále ještě si utíral oči. Ne snad kvůli dešti, ale kvůli slzám, které ne a ne zastavit. Nejsilněji dal průchod emocím na stupních vítězů, když viděl japonskou vlajku a do toho hrála hymna.

Aby těch překvapení nebylo málo, na třetím místě, pouhých dvanáct vteřin po obhájci prvenství Geoffreym Kiruiovi, doběhl do cíle domácí Shadrack Biwott. Oběma Kawauči nadělil přes dvě minuty, přestože ještě tři kilometry před cílem byl za Keňanem druhý.

„Tento závod je jedinečný, je třeba se uvolnit, pořádně si ho užít a věřit v sebe sama, protože tady není o nečekané výsledky nouze. Já osobně jsem stále v šoku,“ vyprávěl Biwott.

Státní úředník

Kam se ale hrabe – při vší úctě – na svého japonského přemožitele. Vždyť ten se už ve středu musel hlásit doma u svého zaměstnavatele. Ano, čtete dobře. Kawauči je totiž maratoncem „hobíkem“, který pracuje coby státní úředník v prefektuře Saitama na ostrově Honšú. „Běhám pro radost, protože to prostě miluji,“ prohlašuje s oblibou.

Tedy prohlašoval. Za triumf na 122. bostonském maratonu totiž vydělal 150 tisíc dolarů a mohl nahlas přiznat svůj sen: „Chci se stát profesionálem.“

Juki Kawauči ještě za zády v tu chvíli vedoucího obhájce Geoffreyho Kiruie na trati Bostonského maratonu 2018.
Juki Kawauči v cíli Bostonského maratonu.

Pokud hledáte jako důvody slávu a peníze, pak budete překvapeni. Kawauči, který pracuje 40 hodin týdně od 13 do 21 hodin a běhá jednou denně padesát kilometrů v jogínském tempu, si chce předně zlepšit osobní rekord 2:08:14 hodiny. „Pět let jsem s ním nepohnul. Potřebuji změnu prostředí a tyto peníze mi mohou pomoct,“ řekl novinářům po příletu na letišti Narita.

A nepřímo i svému zaměstnavateli, u kterého si vydělá zhruba 40 tisíc dolarů ročně.

Podceňovaný neprávem

Ostatně slavný – minimálně ve své vlasti – už je nějaký ten pátek. Skutečnost, že se mu komentátoři Bostonského maratonu ve chvíli, kdy se po startu zařadil do skupiny favoritů, tak trochu posmívali, spíše svědčí o jejich neznalosti Kawaučiho.

Jeho osobní rekord by byl mezi Američany historicky čtvrtým nejlepším, u Britů dokonce druhým. Už pětadvacetkrát v kariéře se dostal pod hranici 2 hodin a 12 minut, celkem 79 maratonů pak zvládl pod čas 2:20:00. Do olympiády v Tokiu se chce dostat na číslo 100.

S ohledem na fakt, že loni běžel celkem dvanáct maratonů, se to nezdá být nereálné. Letos jich stihl včetně toho bostonského už pět. A všechny vyhrál.

A když mluvíme o roku 2018, pak ho jednatřicetiletý Japonec využívá opravdu od samotného začátku. Už 1. ledna stál na startu Marshfield Road Runners, kde zvítězil za 2:18:59 hodiny.

Že to není zrovna úchvatný čas? To je sice pravda, jenže tento maraton se běžel na sněhu a ledu v teplotách okolo -20 stupňů. Na startu byli pouze tři vytrvalci, jen Kawauči proběhl cílem.

„Zažil jsem hodně maratonů v těžkých podmínkách, ale mohu říct, že tohle bylo nejchladnější počasí, které jsem během závodu zažil. Ale co, byl to dobrý trénink pro maraton na Antarktidě,“ smál se v cíli.

01.ledna 2018 v 20:54, příspěvek archivován: 19.dubna 2018 v 20:21

The People’s Champ! Kawauchi comes over to the US and sets the record for most sub-2:20 marathons today in Massachusetts, going 2:18:59 in 1-degree F (-17C). That’s 76 races under 2:20 at only 30 years old. Best part? It was a free marathon! @JRNHeadlines https://t.co/PWvedbhQmL

Vtip? Možná, ale u něj nikdy nevíte. A asi se už nyní nedivíte, že jej na rozdíl od řady dalších nezaskočilo pondělní počasí v Bostonu. Vítr, déšť a teploty nad nulou, to pro něj nejsou žádné překážky.

Tvrdá maminka-trenérka

Zarputilost a lásku k běhání u muže, který sám sebe označuje coby „běžce z lidu“, vypěstovala jeho maminka, která sama závodně běhala.

Už jako šestiletý zvládl patnáctistovku za 7:30 minuty. Denně trénoval pod velením maminky v parku nedaleko domu, kde vyrůstal spolu se svými dvěma mladšími bratry.

Každý den musel zdolávat své rekordy. Zhoršení nepřicházelo v úvahu. Pokud zpomalil oproti předchozímu dni o půl minuty, musel běžet další kolo navíc. Pokud o minutu, musel si naložit navíc kola dvě.

Silný příběh napsala také Lindenová

Nejen triumf Jukiho Kawaučiho překvapil na letošním Bostonském maratonu. Překvapivou vítězku měl také závod žen. Čtyřiatřicetiletá Američanka Desiree Lindenová sice dvakrát reprezentovala svoji zemi na olympijských hrách, loni ale byla blízko konci kariéry. Bez sponzorů, vyčerpaná trénováním po práci.

V jednom z nejtěžších dní v historii slavného závodu ale ukázala svoji vnitřní sílu a také taktickou vyzrálost. A po 33 letech mohli Američané v Bostonu oslavovat domácí vítězku. „Je to největší den mé sportovní kariéry. Především díky tomu, jak těžké to bylo, abych mohla slavit,“ usmívala se před novináři poté, co zvládla v chladném a deštivém počasí i neoblíbený závěr trati.

Obdiv si získala také tím, že během závodu pomohla několika svým trápícím se krajankám. „Bylo to brutální, ale vlastní špatné pocity lze vždy potlačit,“ vysvětlila Lindenová, která se dočkala svého prvního velkého triumfu.

Tomu byla hodně blízko už v roce 2011, kdy na stejném místě prohrála s Caroline Kilelovou o pouhé dvě vteřiny.

Přesto po něm žádný firemní tým v Japonsku po dokončení univerzitního studia nesáhl. Právě to je v Japonsku cesta, jak se stát profesionálem.

Ani to, ani zranění či náhlá smrt otce ale Kawaučiho v tomto období nezastavily. Krátce před 24. narozeninami zaběhl při maratonu v Tokiu čas 2:08:37, což znamenalo třetí místo. A jelikož byl nejlepší z Japonců, kvalifikoval se na MS v atletice, kde skončil na 18. místě.

Stále se statusem amatéra se pokusil o kvalifikaci na olympiádu 2012 v Londýně. Neuspěl. Podle odborníků mimo jiné také proto, že se začal více věnovat půlmaratonům.

Ať to byl skutečně ten důvod, nebo nikoliv, Kawauči přesto sám sebe potrestal a oholil si hlavu. „Cítil jsem, že musím všem, kteří mě podporovali, ukázat, jak moc se stydím, že jsem je zklamal,“ vysvětlil tento svůj pro Evropany netradiční krok. V zemi vycházejícího slunce ale získával nejen tímto krokem stále větší oblibu.

Brzy profesionálem

Aby ukázal, že je skutečně státním úředníkem, absolvoval jeden z japonských půlmaratonů v tmavém obleku. Letos na stejné distanci pro změnu závodil převlečený za pandu. I takto „handicapován“ doběhl druhý.

Když před pěti lety nestihl letadlo do Luxoru na Egyptský maraton, kam ho pořadatelé pozvali, protože si zapomněl pas, zaplatil ze svého náhradní letenku v hodnotě 9 tisíc dolarů, což je zhruba čtvrtina jeho ročního platu. Závod pak ovládl, navíc v rekordním čase.

Nyní už nebude muset podobné trable řešit. Již v neděli absolvuje doma další půlmaraton. A do roku 2019 vstoupí coby profesionál.

Dosáhne Kawauči svých cílů, tedy zlepšení osobního rekordu, zaběhnutí 100 maratonů pod hranici 2:20 hodiny a účasti na domácí olympiádě v Tokiu 2020?

Těžko říct, podceňovat si ho ale už nyní rozhodně nikdo nedovolí...

  • 0Diskuse


Antonín Vavrda

Autor

Antonín Vavrdaantonin.vavrda@lidovky.czČlánky


Najdete na Lidovky.cz