„Mám z toho dobrý pocit, který bych si chtěl udržet,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny a Lidovky.cz třiadvacetiletý příbramský odchovanec, jehož v dodatečné nominaci kouč Jaroslav Šilhavý premiérově povolal do národního týmu. „Když jsem byl v pondělí v autě na cestě na klubovou snídani a trénink, měl jsem telefon, že jsem donominován. V tu chvíli to bylo obrovské překvapení, za které jsem jednoznačně rád,“ pokračoval Černý v povídání před středečním přátelským utkáním v Německu, do něhož naskočil od začátku a odehrál celý první poločas.
  |
Lidovky.cz: Za osm ligových zápasů jste stihl čtyři branky a čtyři asistence. To vypadá jako snový start do nového ročníku, co říkáte?
Se slovem snový bych raději moc nepracoval. Jsem moc rád, že hlavně klubu, ale také mně se, co se týče statistik, velmi daří. Máme hodně bodů (pátí se 17 body), zároveň si ale potřebujeme výkonnost udržet. Dělá mi velkou radost, že můžu být důležitý pro tým. A že sbírám branky a asistence? To se od útočníka čeká. Mám z toho dobrý pocit, který bych si chtěl udržet.
Lidovky.cz: Můžeme tedy nazvat váš přesun do Enschede jako nadmíru vydařený? Minulou sezonu jste totiž strávil v Utrechtu, kde se vám tolik nedařilo…
Samozřejmě že začátek ve Twente je velmi vydařený, ale ještě nejsme ani v polovině soutěže. To, že od trenéra dostávám tolik prostoru a má mě za důležitého hráče týmu, mi dělá moc dobře. Nejdůležitější je však zůstat nohama na zemi, protože nic speciálního se zatím neděje. Na druhou stranu se něco dít může, pokud si výkonnost tým i já sám udržíme.
Lidovky.cz: Proč to v Utrechtu nevyšlo?
Strašně nerad mluvím o věcech, které se už staly. Mluvit o nich zpětně, jakože to bylo úplně na nic, špatné a kdo to pokazil… Celá ta situace nesouhlasila. Já jsem nebyl já, protože vždycky mohu hrát lépe. Neměl jsem sebevědomí, ani důvěru od lidí kolem mě. Bojoval jsem s tím a myslím si, že každý fotbalista mi potvrdí, že to není fajn. Ale nechci mluvit o věcech, které byly. Vážím si situace, která je teď, a s ní chci pracovat.
Lidovky.cz: Oni za vás ovšem vysázeli na své poměry velké peníze, téměř milion eur. Nepouštěli vás do Twente neradi?
Samozřejmě že to hrálo roli. Ale když pak došlo na pohovory, co bude dál, tak ani Utrecht k tomu neměl co říct, když jsme s agentem chtěli změnu. Twente bylo jedno z prvních možností. Nemyslím si, že by mě pouštěli neradi, ale určitě tam bylo nějaké úsilí mě udržet. My jsme si to však prosadili a já jsem moc rád, že to vyšlo.
Lidovky.cz: Ve Twente je z vás opět nebezpečný hráč s potenciálem. V čem spočívá ta největší změna?
Nejprve musím říct, že si to všechno uvědomuji. Denně nad tím přemýšlím, v momentech před zápasem… Vím, že mohu být ještě lepší, že nejsem ještě takový, jaký doopravdy umím být. Ale zase si uvědomuji, že jsem po dlouhé době na hřišti týden po týdnu, že pravidelně nastupuju. To je asi ten největší rozdíl. A že jsem konečně po dlouhé době užitečným hráčem. Důležitá je i komunikace s trenéry. Děláme dobré výsledky, tým se točí, to všechno pomáhá.
Václav Černý po první brance německého týmu neskrývá zklamání.
Lidovky.cz: Společně s Brazilcem Danilem jste zařídili svému celku deset branek z šestnácti. Oba jste prošli Ajaxem, hraje to ve vaší úspěšné kooperaci roli?
Známe se už déle, z čehož plynou nějaké výhody. Týmu se daří, my dva jsme na pozicích, které musí být důležité, takže zatím velká spokojenost. Oba jsme velmi hladoví a chceme toho po sobě i od sebe co nejvíce. Doufejme, že nám to vydrží a budeme pokračovat.
Lidovky.cz: Vraťme se ještě k Ajaxu. Jak zpětně hodnotíte odchod z tohoto velkoklubu? Nelitujete toho, že jste si po vydařeném začátku v prvním týmu nepřipsal více startů?
Takový je fotbal. Přenáší vás do jiných klubů, jiných zemí. Já jsem vyrostl v Ajaxu, všichni víme, co se mi stalo za zranění (poškození zkřížených vazů). Je tam obrovská konkurence, hlavně v posledních dvou letech, která jsem tam strávil. Myslím si, že krok, který jsme zvolili, byl správný a pro mě velmi důležitý. Vždycky zůstanu fanoušek Ajaxu, je to můj klub, moc rád na něj vzpomínám, zažil jsem tam krásné chvíle, ale i ty nejhorší. Pozitiva z nakopnutí do velkého fotbalu však určitě převažují, na to se jen tak nezapomíná.
Václav Černý se raduje ze vstřelené branky v dresu Ajaxu.
Lidovky.cz: Proč jste se nedokázal naplno prosadit, přestože jste platil za ohromný talent?
Začal jsem naskakovat v nízkém věku, takže to bylo samozřejmě také o důvěře trenéra, který se nebál mě nasazovat. Pak přišlo dost zranění, výměna trenérů, velká konkurence… Vždycky jsem bojoval, ale ty šance nepřicházely. Takže jako fotbalista pak musíte udělat ten krok a hledat něco jiného, protože jsem reprezentace stále mladý.
Lidovky.cz: Teď jste ale zpátky na očích, a dokonce patříte k nejproduktivnějším hráčům Eredivisie. Co k tomu vede?
Jsem na hřišti, týmu se daří, góly tam padají, dokážu na ně přihrát. Ale nedokážu ukázat prstem na něco, díky čemu to je. Nesmírně si toho vážím a jedině mohu ještě zlepšovat ty věci, o kterých vím, že mohou být lepší. Rozdíl může být jedině v tom, že jsem starší a něčím jsem si prošel.
Václav Černý v souboji s obráncem Německa při svém premiérovém utkání.
Lidovky.cz: V Nizozemsku jste s přítelkyní, že? Jaký je život v Enschede? Liší se od toho v Utrechtu či v Amsterdamu?
Ano, jsme tu s přítelkyní spolu. Když jsem hrál za Utrecht, bydleli jsme stále v Amsterdamu. Přechod do Enschede je veliký. V porovnání je to, jako byste vyměnili Prahu za malé město na Moravě. Ten rozdíl tu samozřejmě je, ale já v tomhle ohledu nejsem vůbec náročný. Pro mě je důležité, aby to doma bylo v pořádku, a nějaké okolí ani moc nevyhledávám, spolu ve dvou si vystačíme. Občas přijedou nějaké návštěvy z Čech, mám tu dost kamarádů, kteří vždycky přijedou. Vůbec mi nevadí, že je Enschede daleko od všeho. Musím říct, že se nám tady líbí.
