Jak to myslíte?
Přijde mi, že kluci přihrávají pády i kvůli tomu, že podle nich rozhodčí nepísknou takové ty drobné háčky a přidržení, pokud to trošku nezvýrazní. A někdy to bohužel přeženou.
Extraliga se na simulování zaměřila před dvěma lety, ale nepomohly ani postihy. Není to paradox?
Je, dokonce se mi zdá, že je filmování čím dál víc. Těžko říct, čím to je. Jak se říká: každý si to jednou zkusí a když dostane postih, pochopí, že tohle není ta správná cesta.
Bylo by simulací víc, kdyby nebyly tresty?
Tohle člověk nikdy nemůže vědět. Ale obecně platí, že když je něco trestané, tak si lidi dávají pozor. Ale musím uznat, že účinek v tomhle případě zatím není takový, jaký by měl být. Dokonce máme hráče, který filmoval potřetí, i když naposledy dostal výstrahu. Tak jsme mu museli dát stopku na jeden zápas, aby mu trenéři trošku promluvili do duše, když mu nevadí, že přichází o své peníze a oslabuje tým. Ale znovu zopakuji: nechci osočovat sudí, ale sám mám zkušenost, že člověk, který je hodně na puku a tvoří hru, musí čelit řadě drobných faulů, které se často nepískají. No a ten hráč - zřejmě, aby na to upozornil - pak přihraje pád. Pak už je naší prací, abychom to posoudili, protože disciplinární řád hovoří jasnou řečí.
    |
Sám jsem si pouštěl několik záběrů, které jste museli řešit, a musím uznat, že je kolikrát hrozně těžké poznat, jestli opravdu jde o filmování. Jak se s tím perete?
Samozřejmě, že je to těžké. Výhoda je, když zápas běží v televizi a máte k dispozici víc záběrů. Jinak si to člověk musí pustit několikrát, dívat se přesně, jak jsou nohy na zemi, kde je hůl soupeře... Mám výhodu v tom, že jsem hokej hrál. A nejsem sám, v disciplinárce je nás víc. Pak je to pro člověka jednodušší než pro laika. Ono taky ta mechanika pádu má zákonitosti. Jakmile jdou paty nahoru, ruce taky vyletí zvláštně, tak poznáte, že člověk, který nechce padat, takhle nepadá. V tomhle jsme si docela jistí.
Jak moc přihlížíte k hráčově minulosti? Jak moc velkou váhu to má, když si nejste úplně jistí?
To nemá vliv na posuzování, jestli to simulace je, nebo ne. Na minulost se díváme až po verdiktu, protože to hraje roli až při určování výše trestu.
Vím, že jako trenér v Jihlavě hráčům tlučete do hlavy, že simulovat nesmí. Je to podle vás jen současný nešvar posledních let, nebo to bylo stejné i dřív?
Já si myslím, že je to spíš nešvar poslední doby, kdy se začaly pískat daleko víc zákroky hokejkou a přidržení rukou. Tohle dřív normálně procházelo, teď se to píská daleko víc a hráči si jsou vědomí, že když na sobě ucítí hokejku, tak tomu můžou pomoct. Protože když to uděláte šikovně, tak vám to může projít. A je to samozřejmě i výchovou. Třeba i ve fotbale se bere, že jste tím udělal něco bezvadného pro tým. V hokeji můžou být rádi, že jste získal vyloučení a přesilovku. Celkový náhled by měl být, že to není fair-play a nemělo by se to ve sportu vyskytovat. Dokonce tvrdím, že by se to mělo trestat už od žáků. Jasně, vždycky se najdou jedinci, kteří to budou zkoušet, ale bude jich daleko míň.
Fotbalisti se z hokejistů ale snad nikdy nestanou, ne?
Nooo... Já třeba chodím na hokej do Letňan s Jirkou Novotným a ten by byl dobrý hokejista. Nesimuluje. Ale on je šikovný hráč.
Zdá se mi, že ve fotbale o simulování všichni ví, ale víceméně ho neřeší. Naopak je to normální už od žáků a v podstatě se to bere jako součást hry. Nehrozí hokeji něco podobného?
Tohle by normální součást hry být nemělo, to je špatně. Už jsem řekl, že je to i tou výchovou a myslím, že kdyby se po tom víc šlo a simulování se trestalo tvrději, tak by se ho odnaučili i ti fotbalisti.
Ještě zpátky k hokejové mládeži: jakou máte třeba osobní zkušenost? Říkali vám trenéři, že tohle se nedělá?
To je podle mě individuální. Každý je jiný člověk a každý je jiný trenér. Nějaký trenér je schopný říct: Tamhle běž, sekni ho, zlom mu ruku, ať nám nedá gól. Stejně tak je nějaký trenér ochotný tolerovat simulování. Lidi jsou různý. Myslím, že se musí nastavit nějaký řád a bylo jasně dané, že je to špatná věc. Nějaký klouček to samozřejmě stejně zkusí, ale to už je pak na trenérovi a rodičích, aby mu řekli, že to je špatná věc a že se to nedělá.
