Reichert a Robertson z Torontské univerzity, kteří své vynálezy zastřešili jménem Aerovelo, mají za sebou studium kosmického letectví, oba jsou zároveň vášnivými sportovci. Tyto vlastnosti jim už v roce 2013 vynesly prestižní Sikorského cenu za první člověkem poháněnou (a letuschopnou) helikoptéru. Stejně jako v případě helikoptéry Atlas je i za úspěchem Ety geniální konstruktérské řešení, ale také mimořádný fyzický výkon Reicherta.
Pro úspěšný vzlet vrtulníku musel naplno šlapat do pedálů improvizovaného kola, aby roztočil masivní vrtule z ultralehkého materiálu. Atlas, který je i s vrtulemi větší než dopravní letadlo Boeing 737, vystoupal za pomoci svého „pilota“ do výšky 3,3 metru. Reichert vydržel šlapat celých 64 vteřin, než zcela vysílen se svým strojem klesl k zemi. Se Sikorského cenou v kapse.
Sikorského cenaOcenění, které vypsala v roce 1980 American Helicopter Society pro konstruktéra z jakékoliv země (tým i jednotlivce), který sestrojí letu schopný vrtulník, který bude poháněn pouze lidskou silou. Ocenění pojmenované na počest konstruktéra vrtulníků Igora Sikorského spolu s odměnou ve výši 250 000 dolarů získal až po 33 letech, 11. července 2013, tým konstruktérů Aerovelo z University of Toronto s vrtulníkem Atlas. Zdroj: Wikipedie.cz |
U projektu Eta, kapkovitého zastřešeného monopostu na bázi jízdního kola, se pánové z Aerovelo zaměřili na rychlost. Jejich snem bylo překonat rekord v nejvyšší rychlosti dosažené na stroji s lidským pohonem - 133,8 km/h. „Nejdůležitějším faktorem je snížení odporu vzduchu. Záleží ale na všem, od výběru pneumatik po váhu rámu, namazaném řetězu a třeba i typu ložisek. A důležitý je také motor – tedy pořádně silný cyklista,“ popisuje strategii týmu Reichert.
O tom, že on sám je velmi silným motorem, není pochyb. Během prvních čtyř minut jízdy na rovném a hladkém povrchu silnice v nevadské poušti dosáhl výkonu 350W, poslední minutu, v níž stanovil nový rekord 139,21 km/h, měl výkon dokonce 500W. „Kolo víc nedalo, ale kdo ví, jestli bych to zvládl já,“ svěřil se šťastný rekordman. Pak už jen padnul na asfalt a užíval si pocitu, že se svým týmem zase jednou posunul lidské hranice.
Rekordní jízdu nevadskou pouští si prohlédněte zde:
