„Jsem ráda, že jsem konečně mohla taky stát na tomhle kurtu,“ řekla osmadvacetiletá Kvitová s mikrofonem v ruce po finálovém duelu, v kterém vyhrála nad Mihaelou Buzarnescuovou z Rumunska 4:6, 6:2, 6:3 a získala 23. titul v kariéře.
Loni musela turnaj vynechat, protože léčila pořezané prsty a nervy levé ruky po přepadení v prosinci 2016 ve svém prostějovském bytě. Po náročné operaci teprve začínala s tenisem a netušila, zda bude znovu schopna hrát.
„Když jsem tady loni seděla na finále, tak jsem asi nečekala, že tento rok tady budu stát, hrát a můžu vyhrát,“ řekla se slzami v očích a diváci dlouho tleskali.
„Nikdy jsem doteď neměla úplně veřejně příležitost poděkovat všem, kteří mi pomohli se dostat nejen sem, ale zpátky na kurty a zase být zdravá,“ řekla Kvitová.
První zmínila rodiče, poté chirurga Radka Kebrleho, který ji operoval, osobního strážce Martina Paštiku, profesora Pavla Koláře, manažera Miroslava Černoška a ředitelku turnaje Petru Černoškovou. „Snad jsem na nikoho nezapomněla,“ řekla.
„Petra si hrála s emocemi sama v sobě a posledním balónkem to z ní celé spadlo. A začal se jí v hlavě odehrávat příběh, kde byla loni a kde je letos. Sám jsem si myslel, že bude její proslov emotivní. A taky že byl,“ řekl trenér Jiří Vaněk.
Na závěr se otočila k fanouškům. Publikum Kvitovou hnalo celý týden, pomohlo jí v prvním setu v semifinále i otočit finále. „Od prvního kola tady bylo narváno a hráčky si nemůžou přát víc. Doufám, že se takhle sejdeme i příští rok,“ řekla.
Kvitovou napadlo už při rozehrávce před finále, že po utkání bude její řeč delší než jindy. „Že všem poděkuji. A udělala bych to, i kdybych prohrála,“ řekla.