188 centimetrů výšky, přes metrák váhy, holá lebka s plnovousem, který mu dal přezdívku „Černovous“, a pohled zabijáka.
To je Michal Martínek, který měl našlápnuto na solidní hokejovou kariéru. Jenže když ta v jednadvaceti skončila (dodnes nemůže přijít na jméno trenérovi Vladimíru Růžičkovi, více o tom čtěte ZDE!), vrhl se na bojové sporty.
V neděli pak Martínek zapsal páté vítězství v pátém duelu. A opět před limitem. Poté, co jej přestala bavit okopávaná s Islamim, mrštil jím na podlahu oktagonu, kde si jej utahal, a když se oba dostali zpět na nohy, tak jej dorazil svými obávanými háky.
„Klukům jsem v pátek slíbil, že ho v půlce prvního kola ukončím, což se i povedlo. Začalo to jako hec a skončilo to jako realita. To, že se proletěl, jsem čekal, šel jsem si po tom, že ho poválím, pak jsem to jen dokončil,“ začal Martínek pro Lidovky.cz hodnocení svého vystoupení na bratislavském turnaji.
Ještě v oktagonu pak došlo i na slova ohledně dalšího zápasu. Moc takových, které Martínek ještě ve své váze nezničil, totiž v Česku už nezůstalo. „Koho dostanu, toho dostanu, něco už se rýsuje, uvidíme,“ pronesl přímo v kleci.
Po návratu do české metropole v přemítání pokračoval: „Duel s Viktorem Peštou, který prošel i UFC? Na rovinu, jsem jako každý bojovník egoista, takže po psychické stránce bych si na něj věřil, ale třeba říct, že je to opravdový profík, co se tomu věnuje naplno, a dotáhl to nejdále, kam jen to šlo. Pokud bych s ním měl do klece vlézt, musel bych se tři měsíce věnovat jen tréninku, jet někam na kempu, ne čtyřikrát do týdne pracovat jako vyhazovač v klubech.“
„Víš, je dobré se nést na euforii, porážet kvalitní soupeře na takto velkých galavečerech, vědět, že se na to dovedeš připravit takticky a když je třeba, přidat i srdce a tvrdost. Ale neusínám na vavřínech, pořád je co zlepšovat, učíme se celý život. Důležité je mít respekt a úctu ke každému soupeři,“ dodává chráněnec zkušeného kouče Andrého Reinderse, který se zúčastnil všech galavečerů pod hlavičkou Oktagonu a od pozice zápasníka prvního duelu večera se postupně vypracoval až do hlavního televizního programu.
Reinderse, kterého měl pokaždé ve svém rohu pak Martínek často označuje za svého bratra a také muže, kvůli kterému u bojových sportů vytrval. Dalším důvodem je také parta, kterou Reinders Team bojovníkům nabízí. Dva z této party – Tomáš Peleška a Bob Voves – jsou nyní kvůli zraněním ještě na nějakou dobu mimo hru. Právě druhého jmenovaného, mimo jiné i kapitána české ragbyové reprezentace, v červenci zdolal Alexander Cverna.
Ten má v kleci také zajímavou bilanci pěti výher a jedné porážky. Že by došlo v příštím roce na setkání těchto dvou pořízků, kdy Martínek dostal šanci pomstít svého parťáka?
Michal Martínek vstupuje do oktagonu.
„Tady není o čem. Z mé strany už výzva proběhla, myslím, že by to byl zajímavý a divácky atraktivní zápas. Saša se teď hodně zlepšil, má skvělého kouče. Uvidíme, jak to dopadne. Nechci být ten, kdo si vybírá, chci si své feng-šuej srovnat v kleci (česky „vítr a voda“, kdy se snažíte nastolit harmonii prostoru a umožnit plynutí energie čchi), takže chci být ten, kdo je připravený na vše,“ vysvětluje pražský rodák.
Ostatně tato svá slova potvrzuje vzápětí: „Pořád bych nemluvil o nějaké kariéře, jsem de facto na profesionálním startu, na začátku nové epochy, během které jsem si prošel vším, čím jsem měl. Mám tvrdost z hokeje, sportuji od pěti let, posledních osm dělám bojové sporty. Prošel jsem si amatérskou kariérou, strávil léta na žíněnce těžkými sparingy, nyní jsem otevřel dveře profesionální scény.“
„Každý chce hned k hotovému, nechce si projít tou cestou. Každý chce všechno hned. Já se naučil být pokorný, soudný, jít krok za krokem. Proto jak jsem nakousl i téma Pešty, pokud někdy budu na takové úrovni, abych se mohl věnovat jen čistě tomuto sportu a na ten zápas dojde, bude mi ctí s ním být v jedné kleci. De facto si splním sen, protože se utkám se špičkovým borcem světové úrovně, ale říkám, pořád jsem teprve na začátku,“ přidává Martínek.
  |
Stále populárnější český zápasník si ale ani po svém duelu neodpočine. Před důležitým zápasem má další jeho parťák Miloš Petrášek, který se představí 7. prosince na obřím galavečeru XFN 6 v pražské O2 Arena.
„Je třeba mu posloužit jako sparingy, jsme tým, který táhne za jeden provaz, musíme si pomáhat. A navíc já trénovat potřebuje, je to můj ventil, v gymu se cítím nejlépe, nejsem typ, který by makal před zápasem a pak vegetil. Pořád si jedu to svoje,“ usmívá se s tím, že se nebude muset šetřit během svátku ohledně jídla, jelikož se svými 102 kilogramy patří mezi ty menší těžké váhy.
„Určitě si je užiji. A přeji to samé všem, krásné svátky a také hodně štěstí do nového roku. Je to možná trochu předčasné, ale lepší předčasně, než vůbec,“ dodává Martínek.
Co čeká na něj osobně v roce 2018? Mimochodem, zmíněný Pešta se představí v O2 Arena za necelý měsíc také...
