Po drtivém vítězství nad Slováckem přišel na tiskovou konferenci. Rozpumpovaný, nažhavený, vytočený do nepříčetnosti.
„Nemám slov. Jsem dost naštvaný. To jsem už dlouho nezažil. Poslední dva roky jsme byli třetí a čtvrtí, přitom sem pořád chodí dva tisíce lidí. Odešlo asi deset hráčů ze základu a lidi jsou nespokojení s tím, jak hrajeme. Ať jsem buď nechodí a nebo chodí, ale nebudu tady já,“ rozohnil se.
Mluví na rovinu, diplomatická slova od něj nečekejte. Když je v ráži, nebere ohledy.
  |
„Neznám fotbalistu, který by nechtěl vyhrát zápas. Když řvou na mě, já to snesu. Ale hráče tím sráží.“
Zastal se ostravského kolegy Bohumila Páníka, kterého během pátečního duelu s Teplicemi (0:1) fanoušci Baníku z klubu vyháněli.
„Před rokem ho lidé nosili ramenou, když Baník zachránil, teď ho po dvou porážkách vyhánějí. Jestli se lidem nelíbím, tak ať přijdou ráno do kanceláře a řeknou mi to, sbalím si tašku a jdu pryč. Ale neexistuje, že budou po dvaceti minutách na hráče nadávat. Jsem vážně vytočený, protože tohle není fandovství. Ať si o mně každý myslí, co chce a možná na mě manželka bude naštvaná, ale vážně to není fandovství. Myslí si, že by byli na střídačce lepší, ale akorát by se rozklepali strachy.“
Poté už klidným hlasem hodnotil drtivé vítězství 6:0.
