Když půjdete po ulici kdekoliv na světě a zeptáte se kohokoliv na to, jakého zná boxera, většina odpoví „Muhammad Ali“, nebo „Mike Tyson“. Oba toho udělali pro tento sport mnohé, i když ne vždy jen v tom pozitivním slova smyslu.
Tyson - celým jménem Michael Gerard Tyson - se narodil 30. června 1966 v New Yorku. Prožil těžké dětství bez otce, kterého nikdy nepoznal, v sedmi letech se vykašlal kvůli šikaně za hlas a obezitu na školu, stal z něj pouliční zlodějíček a rváč.
  |
To když mu starší kluk ze sousedství zabil holuba, pro které objevil malý Tyson vášeň, která mu zůstala dodnes. Budoucí král těžké váhy hocha knockoutoval a poprvé zažil pocit, který tolik miloval. „Pocit, když někoho pošlete k zemi, je nepopsatelný. Je to láska na celý život,“ pronesl později.
Z ulice jej paradoxně dostalo tvrdé nápravné zařízení v Elmwoodu, kde se ve dvanácti letech setkal s výchovným poradcem a bývalým boxerem Bobbym Stewardem. Od něj už byl krůček k legendárnímu kouči Cusi D’Amatovi. „Tohle je budoucí mistr světa,“ prohlásil o Tysonovi v roce 1980 zkušený trenérský doyen.
Jeho slova začal naplňovat v roce 1984, dva roky po smrti matky, se kterou měl komplikovaný vztah, když ji zároveň bezmezně miloval a nenáviděl, a po dvojnásobné krádeži do rozhodčích v olympijské kvalifikaci na olympijské hry v Los Angeles. ̈
Sedmnáctiletý Tyson dvakrát porazil Henryho Tillmana, dvakrát ale ringový zvedl ruku budoucímu olympijskému vítězi v těžké váze z her, které výrazně ovlivnil bojkot sportovců z komunistických zemí.
Mladý rváč zamířil mezi profesionály, kde se během roku dostal až k titulu mistra světa, když 22. listopadu 1986 ve dvou kolech zdemoloval Trevora Berbicka. Toho Berbicka, kterému se stejně jako poté i Larrymu Holmesovi pomstil za to, že oba porazili stárnoucího a nemocného Muhammada Aliho.
V té době jej už vedl pouze Kevin Rooney. D’Amato, který Tysona dokonce krátce před smrtí adoptoval, totiž v roce 1985 umírá. A právě zde nastává de facto zlom jeho kariéry.
Kolem obávaného bijce, jehož dovedností, agresivity a „instinktu zabijáka“ se bály už rodiče dětí v dobách jeho juniorské kariéry, totiž začal kroužit legendární promotér Don King. Ten neměl problém jej na dolarové bankovky zlákat pod svá křídla a jak sám Tyson později přiznat, udělat si z něj „dojnou krávu“.
Don King obávané „Zvíře“ či „Nejobávanějšího muže planety“ doslova uštval a vrcholem se stala šokující porážka Tysona s Jamesem „Busterem“ Douglasem v Tokiu 11. února 1990. Ten dokázal do té doby neporaženého a dle mnohých neporazitelného rváče knockoutoval v desátém kole poté, co byl v osmém sám na podlaze ringu a sudí jen tehdy počítal daleko déle než pravidly nařízených deset vteřin.
Tyson následně ještě knockoutoval během 40 vteřin svůj amatérský „přízrak“ jménem Henry Tillman, aby následně skončil jeho životní pád vězením za dodnes mnohými zpochybňované znásilnění černošské královny krásy Desireé Washingtonové.
Tyson ve vězení konvertoval k islámu a po návratu (trest mu byl ze šesti let zkrácený na tři za dobré chování) opět restartoval svoji boxerskou kariéru. Přestože se znovu stal mistrem světa, lesku a slávy 80. let už nikdy nedosáhl.
Jeho nejslavnějším kouskem se tak stalo ukousnutí kusu ucha Evanderu Holyfieldovi v jejich druhém vzájemném duelu v roce 1997. Tyson přiznal, že byl tehdy pod prášky a že jej zároveň hodně vytáčel nečistý styl boje jeho soupeře.
Holyfield svého sokovi tuto kontroverzi na začátku 21. století odpustil. Stejně tak učinil před dvěma lety Teddy Atlas, který byl na začátku Tysonovi kariéry pomocným trenérem D’Amata. Jeho tělocvičnu musel opustit poté, co na mladého bijce vystřelil. Stalo se tak ve chvíli, kdy se dozvěděl, že ten osahával (poplácal po pozadí) jeho dvanáctiletou neteř.
Ale zpět do konce 90. let minulého století. Uvadající kariéru Tysona provázely další a další prohřešky proti zákonu či drogové eskapády před jeho zápasy. Tři měsíce ve vězení strávil v roce 1999 poté, co jako účastník dopravní nehody zbil dva řidiče.
Kariéru zakončil třemi porážkami ve čtyřech zápasech včetně „Zápasu století“ s Lennoxem Lewisem, ve kterém ale dokázal svého rivala trápit jen první dvě kola. Poté už za zenitem boxující Tyson odpadal kondičně a tehdejší král těžké váhy jej knockoutoval v osmém kole.
Poté prohrál Tyson ještě dvakrát - s Britem Dannym Williamsem a krajanem s irskými kořeny Kevinem McBridem v souboji, který zabalil sám po sedmém kole. „Nechci si dělat ostudu, nechci všem lhát. Box mě už nebaví,“ pronesl poté a odešel.
Od té doby ještě několikrát balancoval muž, který si sice boxem vydělal skoro půl miliardy dolarů, přesto musel v roce 2003 vyhlásit bankrot, na hraně velkého života a smrti. „Nikdy by mě nenapadlo, že se dožiji čtyřiceti let,“ řekl před deseti letech po oslavách tohoto jubilea.
Nyní už coby padesátník je Tyson potřetí ženatý, se svoji životní láskou Lakihou, která jej dokázala jako první žena opravdu zkrotit, má dceru Milan a syna Morocca. Z předchozích vztahů má ještě čtyři syny a jednu dceru; další dcera Exodus se v roce 2009 jako čtyřletá nešťastnou náhodou uškrtila.
„Smrt dcery nás sblížila ještě více, Lakiha je ta pravá žena pro mě,“ dodává Tyson, který loni vydal svoji velkou biografii, kterou mimo jiné začíná vyprávěním procesu, ve kterém byl odsouzený za znásilnění Washingtonové.
„Udělal jsem spoustu špatností a zkažených věcí, ale dvě věci jsem nikdy neudělal: žádnou ženu jsem nenutil k sexu a na žádnou ženu jsem nikdy nevztáhl ruku,“ tvrdí mimo jiné muž, který se v dětství musel dívat na to, jak partneři bijí jeho matku Lornu.
V současnosti žije Tyson, kterému byla před lety diagnostikována bipolární porucha, se svojí rodinou v Seven Hills, má vlastní promotérskou společnost, přednáší po celých státech, hrál v několika epizodních filmových rolích (Ip Man, Pařba v Bangkoku) a v posledních měsících několikrát podpořil svého dávného přítele Donalda Trumpa v amerických prezidentských kandidátkách.
