29. června 2011 20:55, aktualizováno 30. 6 22:25 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Veslař Kozák: alkohol udělal z olympijského vítěze bezdomovce

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Václav Kozák (vlevo) s Pavlem Schmidtem na dvojskifu | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Václav Kozák (vlevo) s Pavlem Schmidtem na dvojskifu | foto: Reprofoto

PRAHA Z vrcholu až na dno, z hrdiny bezdomovcem. Takový byl životní příběh slavného českého veslaře Václava Kozáka. Olympijský vítěz z Říma 1960, kde spolu se Slovákem Pavlem Schmidtem triumfovali na dvojskifu, po letech dalších úspěchů v roli trenéra, ale potom i toulek pražskými ulicemi, zemřel v roce 2004 v ústavu sociální péče v Terezíně. Tam, kde kdysi s veslováním začínal.

Vychází speciál LN 101 pohnutých osudů

Skvělý veslař, výborný trenér a prima vypravěč. A lidový psycholog, to byl Václav Kozák dlouhá léta. "Vašek všechno, co dělal, dělal maximálně. Tvrdil, že má 180 centimetrů, ale to nikdy neměl. Jenže na svoji figuru dělal obrovské výsledky," vzpomíná Jaroslav Starosta, Kozákův souputník v reprezentaci a posléze i za trenérským pultem v pražské Dukle.

V roce 1963 byl vyhlášen nejlepším československým sportovcem a v roce 1984 mu jeho medaile vynesly titul tuzemského Veslaře století. "Jsem stoletej," smál se tehdy.

Pohnute osudy.

V hodnosti podplukovníka a s tituly zasloužilý mistr sportu a zasloužilý trenér však byl v roce 1991 propuštěn do zálohy, ještě o dva roky dřív byl z pozice šéftrenéra Dukly převelen na trenéra mládeže. To už měl za sebou jeho stále smutnější příběh první kapitoly.

Postupná cesta dolů

"Už dřív mě udivovalo, že začal pít. Říkal mi, že je na rozhraní, ale taky že ho nebaví trénovat, když nevychoval ani mistra světa, ani olympijského vítěze. K pití utíkal občas, ale zkracovalo se to. A potom už pil na plný céres," vybavuje si čtyřiasedmdesátiletý Starosta.

Kvůli alkoholu chyběly v rodině bývalého veslařského barda stále víc peníze na výchovu dvou školáků, přibývaly konflikty. Rozvod s chotí Bohunkou v roce 1994 se zdál být logickým vyústěním. "To už jsem ale několik roků vandroval," přiblížil Kozák pro LN před desítkou let v ústavu sociální péče v Terezíně, kam se dostal v roce 2000 díky iniciativě České nadace sportovní reprezentace a Českého klubu olympioniků. Vrátil se do Terezína, kde kdysi sídlila Dukla a kde na Ohři také on zadělával na medaile.

Jednou prý se toulal tři čtvrtě roku. "No, možná to bylo dýl. Kdyby se toho dožili táta s mámou, dali by mi přes držku. Už to hraničilo se zdravým rozumem," říkal a posluchač nabyl přesvědčení, že v tom má naprosto jasno.

"Z domova odcházel proto, že se potřeboval napít," míní Kozákův mladší syn Martin. "To byl důsledek," myslí si Koudela. "Vašek Kozák neuměl včas přehodit výhybku. Sláva olympijského vítěze se časem vytrácela – někdo si to v hlavě srovná a dokáže žít jinak, jako normální člověk, ale on to nedokázal," hledá vysvětlení.

  • 0Diskuse