3. června 2018 10:59 Lidovky.cz > Sport > Hokej

Vegas je ráj. Každý by chtěl zůstat, tvrdí skaut finalisty NHL a legenda Nedomanský

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Václav Nedomanský se raduje ze vstřelení první branky v utkání se sovětským... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Václav Nedomanský se raduje ze vstřelení první branky v utkání se sovětským... | foto: ČTK

LAS VEGAS K hokejovému zázraku v Las Vegas přispěl český mozek. Jeho majitelem je legendární Václav Nedomanský. Příběh chlapce z Hodonína, jenž přes Slovan Bratislava pronikl na slavné ledové scény a navzdory nepřízni historických okolností se prosadil i v NHL, je jedinečný, košatý a strhující.

Coby útočník nasázel na nejvyšší úrovni v Evropě i v Severní Americe téměř 800 gólů.

Po srpnu 1968 zápolil se Sověty ve vyhrocených bitvách. Na jaře 1972 se stal v Praze mistrem světa. O dva roky později emigroval.

V posledních dvou letech se jako zkušený a vnímavý pozorovatel podílel na vzniku a fantastickém vzestupu týmu Vegas Golden Knights, který ve své první sezoně postoupil do finále Stanley Cupu proti Washington Capitals.

„Je to ohromná záležitost, něco průlomového. Z každého vítězství mám příjemný pocit,“ říká čtyřiasedmdesátiletý gentleman , profesionální skaut Knights, jenž žije v Los Angeles.

Jak se liší prožívání úspěchu od vašich hráčských časů?
Výrazně. Dívám se na zápasy očima odborníka. Ale taky žasnu, na jakou úroveň se hráči dostali.

Chápal jste jako přistěhovalec z Československa v sedmdesátých letech kouzlo a tradici Stanley Cupu?
Moc ne. Doma jsme měli málo informací. Časem jsme se sem podívali při zájezdech s reprezentací. Ale až postupně mi docházelo, jak unikátní pohár to je a jak těžko se získává.

Sám jste jako hráč neměl tu čest se mu přiblížit, že?
V Detroitu se teprve tvořilo silnější mužstvo. Při mém příchodu bylo velice slabé. Na jaře 1978 jsme sice vyřadili Atlantu, jenže pak nás porazili Montreal Canadiens, kteří tenkrát vyhráli trofej čtyřikrát za sebou.

Udělaly na vás vyřazovací bitvy dojem, třebaže jste si je poté už víckrát nevyzkoušel?
Rozhodně ano. Za Toronto Toros a Birmingham Bulls jsem hrál ve WHA v řadě s Frankem Mahovlichem, který měl šest Stanley Cupů. Nebo mě trénoval Bob Baun, který jako bek v roce 1964 skóroval v prodloužení šestého finále proti Detroitu se zlomenou nohou (poté, co zblokoval střelu Gordieho Howea).

Vyprávěly se v kabinách tyhle hrdinské příběhy?
Jistě. A nejen tam. Frank Mahovlich se stal mým přítelem, jako první nás v Torontu pozval na večeři a bavil se s námi. Ve Stanley Cupu taky vždycky roste tlak médií. Každé město mělo už tenkrát svoje noviny a svoje odborníky, takže se o hokeji psalo pořád dokola. Z toho všeho vzniká jedinečná atmosféra.

V čem je pouť za Stanley Cupem nejnamáhavější?
Po dvaaosmdesáti zápasech v základní části musíte podstoupit dalších zhruba pětadvacet v play off. Nikdo si nedovede představit tu zátěž. Hráči jdou do boje navzdory zraněním. Přesto je kvalita utkání neporovnatelná třeba s mistrovstvím světa. Na užším hřišti je tempo výrazně vyšší, navíc se vyskytuje spousta srážek, které zápasy činí intenzivnějšími a náročnějšími.

Překvapuje vás ještě tažení vašeho klubu z Las Vegas? Nebo už mu věříte a nedivíte se?
Pro Golden Knights pracuju od září 2016. Těch starostí i radostí už byla spousta. Je pravda, že nás na začátku každý podceňoval. Začali jsme dobře a naše výkony se pořád stupňovaly. Přesto v televizních show před každou sérií play off tak dva ze tří expertů předpovídali, že postoupí náš soupeř. V příštím kole uznali, že se mýlili, ale zase tipovali, že vypadneme. Čím dál víc lidí si kvůli nám sype popel na hlavu.

A co vy, žasnete někdy?
Líbí se mi, že dokážeme vystupňovat nasazení a nadšení. Jako třeba v prvním finále, v němž jsme ztráceli 1:2 a 3:4, přesto se nám povedlo otočit na 6:4. Ten večer a následující ráno cítíme veliké uspokojení, že ta pohádka pokračuje.

Jako skaut jste pracoval pro Los Angeles Kings a Nashville Predators. Jak se zrodil váš přestup do Vegas?
Proces začal už předloni, kdy si generální manažer George McPhee k sobě začal vybírat spolupracovníky. Hodně lidí v branži dobře znám. Přihlásil jsem se do konkurzu a za dva týdny mi volali, že mě najmou. O místa v klubu byl obrovský zájem. Takhle příjemně se to vyvinulo. Mohl jsem se zúčastnit ojedinělé tvorby úplně nového týmu.

Jak rychle jste přijal Golden Knights za svůj tým?
Jsou lidé, kteří pracovali pro deset týmů. Já jsem spíš loajální typ. V Golden Knights nás k sobě vážou pracovní i osobní vztahy, což je ku prospěchu věci. Jsem hrdý, že mužstvo funguje. Uvidíme, co bude dál.

Nač jste měl při vzniku sportovního zázraku největší vliv?
Přidělili mi oblast na západním pobřeží, sleduju pět týmů NHL a pět farem. Dohromady deset mužstev. Nesl jsem odpovědnost za hráče, které jsem doporučil z Anaheimu nebo LA Kings. Přimluvil jsem se taky například za Francouze Pierra Edouarda Bellemara, kterého jsme měli v Týmu Evropy na World Cupu a mně se velmi líbil. O jménech diskutujeme na poradách, které máme jednou za měsíc. My poskytujeme informace, rozhodnutí dělá manažer a jeho asistent.

Byl jste první hokejovou superstar v Československu. S Richardem Fardou jste se stali prvními uprchlíky do zámoří zpoza železné opony. Sázel jste góly v NHL i konkurenční WHA. Živil jste se jako trenér i novinář. Jak výjimečná je vaše zkušenost s Golden Knights?
Hodně. Jak se mění doba, do hokeje se čím dál víc promítají právní a ekonomické aspekty. Kluby musí počítat s platovým stropem. I my skauti pracujeme s moderními programy a aplikacemi, už si nevystačíme s poznámkami v notýsku. Bereme v potaz podrobné statistiky. Sledování a hodnocení hráčů je velká věda. O každém hokejistovi v lize si vedeme složku, můžu vidět každou jeho vteřinu na ledě.

Takže se stále učíte?
Jistě. Jinak by to nešlo. I ve svém věku se musím přizpůsobovat. Každý chytrý člověk vzhlíží k úspěšným. Teď asi kdekdo bude chtít vybudovat klub ve stylu Las Vegas, ne dosud obvyklým postupem, podle něhož královsky zaplatíte pět hvězd a doplníte je mladými a levnými hráči.

Vegas může v NHL způsobit převrat, že?
Náš přístup je revoluční. Nemůžu zacházet do podrobností, protože náš manažer si nepřeje, abychom veřejně mluvili o interních záležitostech. Ale mužstvo jsme budovali v odlišných podmínkách. Nemohli jsme například v rozšiřovacím draftu získat superstar s platem dvanáct milionů dolarů ročně. Zároveň jsme původně plánovali účast v play off do tří let a útok na Stanley Cup do šesti.

Plán jste zásadně překročili. O vaší prozíravosti svědčí i případ nenápadného útočníka Tomáše Noska. Vzali jste si ho z Detroitu, ačkoliv se vám nabízela známější jména. Vnímáte krajanův příběh citlivěji?
Oceňuju jeho vytrvalost. Někdo to v Americe zabalí po roce, někdo si na šanci počká pět let. Tomáše jsem v minulé sezoně viděl dvakrát v AHL, ve které pomohl farmě Detroitu k poháru. Doporučil jsem ho, neboť má vše, co potřebujeme.

Co jste říkal na jeho parádní výkon a dva góly v prvním finále?
Četl jsem si o něm ráno na internetu a jeden článek byl legrační: „Kdo je Tomáš Nosek? Nikdo neví…“ Naši zkušenější hráči o něm říkali, že o něm v kabině skoro nevědí. Že je nesmírně tichý. Že je docela hubený, ale že má silné nohy a velký zadek. Vystihli ho dobře.

Našla se příležitost, abyste se spolu pobavili?
Víceméně se míjíme. Necestuju s týmem. Když máme schůze, mužstvo obyčejně trénuje. Podle pořádků v našem klubu, které jsou jiné než jinde, nechodíme za hráči a nepovídáme si s nimi, neklábosíme jako v hospodě. Děláme byznys čistě profesionálně. Ale myslím, že na setkání s Tomášem ještě dojde.

Jaký vlastně máte režim? Jak často býváte ve Vegas na hokeji?
Řídím se vlastním programem. Pozoruju hráče hlavně v Kalifornii. Když nás svolají na poradu, trávím ve Vegas třeba čtyři pět dní, takže zrovna stihnu dva tři zápasy.

Na finále se nechystáte?
Zatím jsem ve Vegas nebyl. Liga si totiž sama sestavuje seznam pozvaných hostů. Kdybych se za každou cenu chtěl dostat do haly, musel bych si koupit lístek. Není snadné nějaký sehnat, protože o každé z osmnácti tisíc míst je zájem z celého světa. Možná nás zavolají v průběhu série. Ale zatím nevíme nic, a tak se ženou koukáme na televizi.

Necháte se strhnout průběhem, nebo se díváte s chladným profesionálním odstupem?
Manželka je velký fanoušek. A já jí dělám společnost. Nesmím před ní kritizovat některé hráče.

Kdopak je hájený?
To vám nemůžu prozradit. Ale ano, zápasy nás dokážou pohltit. Máme radost z pěkného gólu. Obrat v prvním utkání byl fantastický a vzrušující.

Atmosféra v T-Mobile Areně působí hodně jiskřivě. Opravdu v ní bývá takový rachot a vládne odvázaná nálada? Dá se srovnat s kanadskými halami?
Nedá. Vegas je specifické. V pondělí byly před stadionem tisíce lidí už od rána. Fanoušci opravdu blázní. Město přijalo tým za svůj. Před utkáním probíhá ohromná show, která připomíná divadlo nebo estrádu. Nashville byl loni jako dějiště finále skvělý, ale Vegas ho podle odborníků ještě o krok překonalo.

Diváci jsou hluční?
Až moc. Podle mě to pro hráče musí být až rušivé. Celá hala se třese. V Kanadě bývá většinu zápasu mrtvo. Knights naštěstí všechno tohle podporují výkony na ledě. Jinak by veškerý humbuk okolo působil docela trapně.

Věříte, že na mužstvo zásadně zapůsobilo vraždění při koncertu před hotelem Mandalay Bay těsně před startem sezony?
Ano. Celé město ta událost zasáhla a silné emoce ovlivnily i hokej. Lidé se semkli, naše mužstvo taky. Klub uctil všech 58 obětí při speciálním ceremoniálu, který byl velice dojemný. Přinejmenším část obyvatel se k týmu upnula.

Zprávy o masových střeleckých útocích v Americe jsou vždy děsivé. Dolehla na vás tragédie ve Vegas ještě víc?
Jistě. Vím přesně, kde se vše odehrálo. Znám to místo. Vím, ze kterého okna se střílelo. Koncert se konal nedaleko od haly, přímo na bulváru Strip. Řada lidí od nás dokonce byla právě poblíž. Vegas bylo smutné, ale zároveň hrdé. Mužstvo dostalo do úvodu sezony silný impulz. K jeho nevšednímu nastavení přispěl taky fakt, že hráči byli ve svých minulých týmech nechtění.

Sami si říkají „Misfits“. Žene je extra motivace?
Přesně tak! Chtějí dokázat, že nepatří mezi odložené. Že jsou lepší než hokejisté, které si jejich kluby při rozšiřovacím draftu ochránily. Touží si zasloužit své místo v NHL a lepší smlouvu. Někteří říkají, že hledali domov a našli ho ve Vegas.

Jak se jim žije ve městě kasin a vysokánských hotelů, obklopeném pouští?
Bydlí stranou od centra, pod horami, kde není takové horko. Blízko mají tréninkovou halu, úřady, všechno, co potřebují pro život. Dopravní zácpy nejsou vůbec tak strašné jako v Los Angeles nebo v New Yorku. Ve Vegas se hráčům líbí, každý by chtěl zůstat, ale vývoj v lize je nemilosrdný. Kombinace měnícího se výkonu, rostoucího věku a stoupajících finančních požadavků je dříve či později posune jinam.

Co by pro vás znamenalo, kdyby se vaše jméno objevilo na podstavci Stanley Cupu?
Tak… Radost bych měl. Ale vyloženě po tom netoužím. Nejsem typ, který trvá na podobných záležitostech. Vím, že život jde dál. Důležitější je dobrý vnitřní pocit, radost z vítězství, když ho nejvíc potřebujeme. Napíšeme si zprávu. Finále ještě víc prožíváme kvůli našemu generálnímu manažerovi.

George McPhee sedmnáct let šéfoval ve Washingtonu...
... a dvanáct hráčů Capitals, kteří hrají proti nám, ještě přivedl on. Něco podobného se opravdu v profesionálním sportu nestává.

Ve finále Stanley Cupu jste jako skaut byl už v roce 1993 s Los Angeles Kings. Co všechno je pro vás teď jiné?
Ve všem je posun: v mé pozici v klubu, mých znalostech. Pořád mě fascinuje, jak se hokej vyvinul. Jak se liga s příchodem Evropanů, jako jsem byl já, začala měnit. Mísily se styly. Síla a rychlost s dovednostmi a myšlením. Hokejista teď musí mít v hlavě pořádek a makat na sobě, rozvíjet se. Aspoň tady v NHL.

Vidíte zásadní rozdíl ve srovnání třeba s Českem?
Když čtu a poslouchám rozhovory s hráči a trenéry v Evropě, připadám si jako na jiné planetě. Kdekdo mluví stejně jako před pětapadesáti lety, když jsem přišel do ligy. Ale to by bylo na jiné povídání.

Ještě mi prosím prozraďte: V jaké fázi je výroba filmu Big Ned, který připravuje váš syn Vashi?
Sbírání materiálu je téměř hotové. Ještě máme domluvené natáčení s Bobbym Orrem, jemuž jsem v létě po emigraci pomáhal v jeho hokejovém kempu. Syn pracuje na řadě dalších projektů, podílel se třeba na filmu 6 Below o bývalém hokejistovi, kterého vánice uvězní v horách. Nevím, jak a kdy plánuje uvedení našeho dokumentu, který zdaleka nebude jen o hokeji. Má svou představu. Nechávám to na něm.

Karel Knap
  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz