20. srpna 2007 16:05 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Věděl jsem, že kojit už nebudu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 8Diskuse
Jaromír Jágr se svou přítelkyní Innou | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jaromír Jágr se svou přítelkyní Innou | foto: Hynek Glos, Lidové noviny

KARLOVY VARY Osmnáctikilogramovou Zlatou hokejku už přebírá docela rutinérsky. Jaromír Jágr (35) s ní v sobotu v karlovarském hotelu Thermal zapózoval již poosmé v životě.

Potvrdil tak svoje výsadní postavení v této prestižní anketě, v níž odborníci a žurnalisté volí každoročně nejlepšího hokejistu republiky.

LN Buďte upřímný, čekal jste letos, že vyhrajete potřetí za sebou?
Čekal, nečekal... Nějakou oslnivou sezonu jsem sice neměl, na druhou stranu si ale ani nemyslím, že by někdo z ostatních českých hráčů prožil superexcelentní rok. Že určitou šanci mám, jsem ale věděl.

LN Pomalu v počtu trofejí doháníte Karla Gotta, jenž vám v Thermalu zazpíval. Asi se ale budete muset činit, protože Gott má Zlatých slavíků snad přes třicet... 
Klobouk dolů před Mistrem, co dokázal. Jenže když je zpěvák populární a umí, může vyhrát Zlatého slavíka i v 65 letech. A to většina hokejistů už snad ani nežije... (směje se)

LN V závěru slavnostního večera jste se trochu na oko s Gottem na jevišti přeli o rozdílech mezi hokejisty a zpěváky. Měli jste svůj výstup připravený? 
Věděl jsem, že s Karlem něco bude, ale neznal jsem úplně všechny detaily. Každý jsme museli říct určitou část, aby ten druhý na něj mohl navázat. Jenže já jsem text trochu zapomněl... (směje se) V těchhle případech pak rozhovor většinou nikam moc nevede... Já jsem radši, když spíš dopředu nevím vůbec nic. Člověk přeci jen už někdy zapomíná...

LN Moderátoři Vichnar s Dejdarem přichystali na hokejisty dost rafinované úkoly. Nerostl ve vás v průběhu večera strach z toho, co vás čeká? 
No, věděl jsem, že kojení už nebude, to obstaral Jarda Hlinka. Takže to nejhorší už proběhlo. Jenže když jsem střílel na umělého Dominika, tak jsem místo branky trefil pukem nějakého diváka. To fakt nahraný nebylo, docela jsem se vylekal...

LN První dvě místa patří vám a Haškovi, stejně jako před pěti roky. Vzpomínáte ještě, jak jste se tehdy Haškovi málem omlouval, že jste vyhrál vy a ne on?
Tehdy to byla docela nepříjemná situace. Dominik myslel, že měl vyhrát, a já nebyl jiného názoru. Jenže tenkrát se hlasovalo, mám dojem, úplně jinak. Hlasy se mohly posílat snad jen do konce základní části NHL, takže se pořadí uzavřelo ještě předtím, než vyhrál Stanley Cup...

LN Které z těch vašich osmi Zlatých hokejek si nejvíc vážíte? 
Zlatá hokejka má každopádně mnohem větší prestiž i vážnost než před deseti, patnácti roky. Kdo tehdy opustil republiku, neměl šanci vyhrát. Teď říkám, že ta poslední hokejka je nejlepší.

LN Pravdou je, že v roce 1992, kdy jste vyhrál svůj druhý Stanley Cup, jste v anketě skončil až na 49. místě... Mimochodem, nezačínáte si někdy, vzhledem k vašim 35 letům, již zvolna představovat život bez hokeje? 
Zatím není důvod. Když má člověk možnost dělat věci, které miluje, měl by si jich vážit. Nikdy totiž nevíte, co se ze dne na den může stát. Proto je zbytečné teď plánovat. Mě hokej pořád moc baví, a navíc mám víc času než kluci s rodinama a dětma. Na druhou stranu ale vím, že o zážitky s rodinou spojené přicházím.

LN Patrik Eliáš na pódiu překvapivě prohlásil, že se před dvěma týdny oženil s moderátorkou Petrou Volákovou. Vy jste o jeho kroku také nevěděl? 
Vůbec ne! Je moc zajímavý, jak tak známí lidi dokázali utajit svatbu. Patrik je holt koumák. Je to ostuda hlavně pro Blesk, Aha a Šíp. Pro bulvár to teda není moc dobrá vizitka... (směje se) Vlastně se tomu bulváru vysmál.

LN Co se týče onoho utajení, mohl byste z něj vytáhnout praktické rady... 
(směje se) Když se člověk žení v Třebíči nebo někde na vesnici, tak má větší šanci, že se schová než v Praze. Vy novináři byste tam navíc stejně ani netrefili...

LN Eliáš se ale prý oženil na Maledivách. 
Aha, tak tam by to bylo moc drahý... (směje se)

LN V neděli jste přijal pozvání Lukáše Peška do Brna. Vy jste snad fanda do motorek? 
V motorech se moc nehrabu; kdyby se mi rozbilo auto, vůbec nevím, co bych s ním dělal... Na motorce jsem se jezdit nenaučil a jsem docela rád. Na našich silnicích totiž jediná chyba znamená smrt. Navíc kdybych v mládí řekl tátovi, že chci motorku, tak bych měl jistou smrt ještě před tím, než bych ji koupil... Táta totiž není fanda alkoholu a právě motorek. Jednou mě na okruhu v Mostě svezli ve škodovce a já po prvních zatáčkách řidiče požádal, aby zastavil. Bylo mi špatně. Kdepak, rychlé ježdění už mám za sebou.

LN A co takhle svézt se s Peškem na motorce? 
No to v žádným případě! Navíc nevím, jak by to dokázal. Váží 60 kilo a já skoro 160... Bylo by to zajímavý, protože bysme nejspíš jeli po zadním kole...

  • 8Diskuse