Obrovský talent československého hokeje. Ve dvaadvaceti letech byl mistrem světa, stříbrným olympijským medailistou a dvojnásobným nejlepším střelcem ligy. Zářivou budoucnost mu přisuzovali i ve světě. Jenže žil ve špatné době. Anebo ve špatné zemi.
Vladimír Kobranov se narodil vříjnu 1927 v Černošicích a v místním týmu začal brzy ukazovat svůj talent. "Byl rychlý a technicky vybavený. Toho si v dorostu všiml bývalý reprezentant a v té době trenér Jiří Tožička," přibližuje sportovní historik Miloslav Jenšík. Kobranov se tak na konci války přestěhoval do I. ČLTK Praha, kde byl hlavní hvězdou budoucí wimbledonský šampion Jaroslav Drobný.
I Kobranovovi se stalo osudným hromadné zátýkání hojekové reprezentace v roce 1950. I když v hostinci U Herclíků za Národním divadlem nebyl, přišla si pro něj o den později Státní bezpečnost. Po sérii děsivých výslechů a sedmi měsících nejistoty vynesl soudce 7. října 1950 krutý trest: deset let žaláře.
