Opravdu bránil. Od domácích novinářů dostali Španělé naloženo, co se do nich vešlo. Pomalu více než od Slavie, která byla opět opěvována.
Předvedla znovu, stejně jako proti Interu Milán i Borussii Dortmund skvělý výkon, který postupně gradoval. Pohyb, rychlé akce, postupný útok, přečíslení, doplněná o myšlenky navíc v podání především Nicolae Stancia.
Jenže na góly to opět dopadlo neslavně. A ve Slavii to moc dobře ví. Vždyť i kapitán Tomáš Souček těsně po duelu řekl, že při vší úctě k Barceloně, toto byla pro domácí bodová ztráta.
Rozepisovat se o tom, že sešívaní nedokáží zakončovat šance, že jim chybí klid tak jako v lize, je zbytečné. Omílání známého.
Co tedy musí Slavia změnit, aby „neumírala na krásu“ ve skupině smrti letošního ročníku milionářské soutěže?
  |
Být trpělivá!
Nejen na hřišti, ale hlavně mimo něj. Pro Barcelona a jí podobné týmy jsou takové zápasy jako ve středečním pražském večeru rutinou (a občas to bylo i vidět), denním chlebem. Podstupují je v Evropě, podstupují je v La Lize.
Real Madrid, Atlético Madrid, kluby ze Sevilly, Valencie, Espanyol Barcelona, Bilbao. S těmi se pravidelně Katalánci potkávají. Podobnou úroveň sešívaní v české lize nemají šanci potkat. A to při vší úctě k Plzni, Boleslavi, Spartě a dalším.
Toto přeskakování o dva rychlostní stupně výše prostě a jednoduše musí být znát. Nejvýrazněji se to projevuje právě v zakončení. Bohužel.
Pro slávisti se toto může stát rutinou jen stěží, proto je ale důležitá ona zákulisní trpělivost. Aby hráči toužili v Edenu pokračovat, zůstat v ní a bojovat s ní o Ligu mistrů, evropské poháry také za rok. Aby nevyslyšeli vábení zahraničí. Aby odolal i klub, byť například u kapitána Tomáše Součka to bude nesmírně těžké.
Protože pak budou mít dosavadní bolestivé zkušenosti smysl. Pro klub i hráče. A za rok, otřískaní letošní zkušeností (aniž bych je letos už odepsal), třeba ta Barcelona v Praze vedení neubrání. Já tomu třeba věřím.
Ne nadarmo se říká, že trpělivost růže přináší…
