Důvodem je pravidlo 40 Olympijské charty, kde ve třetím odstavci stojí: „Bez souhlasu výkonného výboru MOV nesmí žádný závodník, funkcionář nebo jiný člen výpravy na olympijských hrách dovolit, aby po dobu trvání olympijských her byly jeho osoba, jméno, vyobrazení nebo sportovní výkony využívány k reklamním účelům.“
Pravidlo pamatuje třeba i na takové banality, že sportovec nesmí během zápolení pod pěti kruhy zmínit svého osobního sponzora třeba v rozhovoru.
Dle úřadu je toto pravidlo, kterým MOV chrání své exkluzivní partnery, a tedy i miliardový byznys, příliš omezující.
Nezbývá než se pozastavit nad tím, že někoho napadlo toto pravidlo rozporovat až nyní.
V době, kdy vlastně celá společnost mluví o co největší svobodě, kdy mnoho zemí světa v nedávné minulosti zažilo tvrdé diktáty (nebo ještě zažívají), působí pravidla MOV týkající se sponzorů až bizarně.
Jistě si nejeden český fanoušek vzpomene na zimní olympiádu v Soči a bezstarostnou českou hokejovou legendu Jaromíra Jágra, která byla oficiálně upozorněna na fakt, že videa a fotky, které pořizuje v zákulisí olympijské vesnice a na sportovištích, zveřejňovat na sociálních sítích jednoduše nesmí.
Postupy MOV jsou v tomto ohledu tvrdé a nekompromisní, sportovec může být za porušení pravidla 40 z Her vyloučen.
Zajímavé s ohledem na fakt, že MOV se tak rád ohání olympijskou myšlenkou a o vlastním kolotoči peněz spíše mlčí.
A pokrytecké, když si člověk uvědomí, jak MOV sám, stejně jako některé sporty, bojují s korupcí ve vlastních řadách.
Nebo spíše nebojují. Světový fotbal či amatérský box budiž toho důkazem. Možná by nebylo na škodu, kdyby se MOV zaměřil na důležitější věci než „šikanu“ sportovců a kdyby jej v tomto ohledu německý antimonopolní úřad řádně klepl přes prsty.
