Když zkrátka člověk píše o něčem, co má rád, tak se někdy básni neubrání. Sport s sebou například přináší mnoho slangových výrazů, které v korektorně neměníme, "protože sport nečtou normální lidi“, jak odtušila tento týden má kolegyně (přeloženo do češtiny: sportovní fanoušci svým redaktorům rozumějí). Jenže Lidové noviny čtou i "normální“ lidé – a co když pak nějaký neopatrný čtenář přehlédne bludný kořen a z bezpečného háje kulturní rubriky přejde do strašidelného lesa Sportu? Někdy se nestačí divit. Takový čtenář mohl například 20. 3. narazit do věty "Záhrobská dvakrát stála v nejtočivější disciplíně na stupních vítězů“. Nejtočivější disciplína!? Co to je? A kdo je Záhrobská? (Už to jméno, brrr!) Krasobruslařka? (I laici vědí, že krasobruslaři se hodně točí.) Nebo je to ta paní v kleci, co hází tou koulí na drátě? (Náš laik takového roztočeného sportovce jednou náhodně zahlédl na obří obrazovce v prodejně elektroniky.)
Vyveďme dezorientovaného čtenáře – nesportovce z lesa. Řeč je o lyžování. Pod lyžařskou federaci spadá klasické (severské) lyžování, tedy běh, skoky (donedávna jen mužská disciplína, ale už i ženy si začínají vyskakovat), severská kombinace (dosud výhradně pánská záležitost, zahrnuje běh a skoky a provozují ji bytosti zvané sdruženáři).
Do druhé skupiny patří sjezdaři, akrobati a snowboardisté. Snowboarding zahrnuje tzv. freestyle (skoky, jízda na U-rampě apod.) a slalomy. Sjezd snowboardisté ke svému štěstí neznají, nepřežili by ho. Akrobatické lyžování se dělí na skoky a jízdu v boulích (laika jistě napadne, že ta je společná všem zimním sportům). A blížíme se východu z lesa. Posledním odvětvím je sjezdové nebo také alpské lyžování. Sem patří rychlostní disciplíny (sjezd a superobří slalom) a disciplíny tzv. točivé: obří slalom a slalom, přičemž slalom je „točivější“, respektive nejtočivější</CF> – jeho branek nasněžilo na svah nejhustěji.
