LN: Mohli byste představit jeden druhého?
DOSTÁL: Jsem o dva měsíce starší, tak se toho ujmu. Martin je taky v Dukle, ale trénuje hlavně doma v Nymburce. Skvělý kanoista, známe se od juniorů. Někdy působí jako nedostupný, ale vždycky najdeme společnou řeč. Třeba loni na mistrovství světa v Moskvě jsme se před každým naším finále uklidňovali i hecovali.
FUKSA: A pomohlo to, ty jsi získal dvě zlaté, já stříbrnou abronzovou... Oba jezdíme na singlech, on i na zlatém čtyřkajaku, ale singl je singl, že ano. Takže toho máme hodně společného.
LN: Jak byste na blížícím se mistrovství Evropy zvládli disciplínu toho druhého?
DOSTÁL: Nejspíš bych se hned po startu začal na kánoi točit dokolečka. A pak bych se cvaknul, to se nedá.
FUKSA: Myslím, že bych se na kajaku udržel. Tu kilometrovou trať bych nějak projel, ale žádná závratná rychlost by to nebyla. Byl bych první... Ale od konce!
LN: Zvládl byste, Martine, i závod na čtyřkajaku?
FUKSA: Nevím, ale určitě by to šlo. Snad bych udržel i tu vysokou frekvenci.
DOSTÁL: Jo, zvládnul bys to. Technicky moc ne, ale cit pro vodu máš.
FUKSA: Možná by mě kluci dovezli i na olympiádu!
LN: V Martinově rodinné posádce čtyřkánoe by seděli dědeček, jeho první trenér, táta, nynější kouč, a mladší bratr, taky kanoista. Jak je to u vás, Josefe?
DOSTÁL: Jo, šlo by to. Táta, bývalý kajakář, by to v pohodě zvládl. Starší sestra by se na tom udržela a mamka, byť její profese je úplně jiná (bývalá volejbalová reprezentantka Eva Dostálová-Emingerová je známou jazzovou zpěvačkou – pozn. red.), to na kajaku umí taky. Jen by namísto mikrofonu vzala do ruky pádlo.
LN: Martine, nezávidíte Josefovi rozpětí rukou?
FUKSA: Ani ne, jsem rád takový, jaký jsem. Josef má dva metry (202 cm – pozn. red.), ale někdo se holt narodí velký a někdo menší. A byla by to výhoda? Ani nevím. Dlouhé ruce by k mému tělu ani nešly, měřím 180. I když, pravda, trochu větší bych být mohl.
LN: Chtěli byste možná mít nějakou vlastnost, která je typická pro toho druhého?
FUKSA: Myslím, že oba máme dobré i špatné vlastnosti.
DOSTÁL: Dobré jsou zarputilost, bojovnost, vytrvalost...
LN: A špatné?
DOSTÁL: U mě je to lenivost. Ta přijde skoro na každém tréninku, ale naštěstí ji vždycky překonám. No, skoro vždycky...
FUKSA: To znám. Je to možná divné, že my sportovci jsme líní, ale někdy to tak je. Nejhorší je odhodlat se k tréninku, když je hnusné počasí. Ale když už jsme na vodě, tak do toho jdeme.
LN: Kdo je lepší v posilovně?
DOSTÁL: Já dám v benči maximálně sto padesát kilo, ale maximální síla není tolik důležitá. Velkou roli hraje technika pádlování.
FUKSA: Já zvednu sto šedesát, ale každý má jiný způsob tréninku. Důležitý je i cit pro vodu.
LN: Jak byste odhadli vyhlídky toho druhého na blížícím se mistrovství Evropy?
DOSTÁL: Martin je na tom líp, bude mít tři šance. Dvoustovka čtvrtý, pětistovka první a kilometr... druhý.
FUKSA: To mi přeješ až moc! Čtvrtý na dvoustovce je dost nereálné, muselo by mi to sednout.
LN: A Josefovy šance?
FUKSA: Na čtyřkajaku rozhodně zlato. A na singlu... Na jaře se rozjíždí pomaleji, ale největší soupeře má v Evropě a v Moskvě je porazil, takže první, nejhůř druhý.
DOSTÁL: To máš hezké představy, i když placku bych rád. Ale hlavní bude srpnové mistrovství světa v Miláně.
FUKSA: Máš recht, v Miláně už půjde o olympiádu v Riu.
