Pátek 19. dubna 2024, svátek má Rostislav
130 let

Lidovky.cz

V hokejové extralize roste australský zázrak

Sport

  18:36
PRAHA - Poutají zájem a pozornost, ale většinou převážně díky svému původu. Přece jen hokejisty z nehokejových zemí zase nevídáte úplně tak často. Teď se ale v Česku zjevil jeden, jemuž věští budoucnost. Je z daleka. Hodně z daleka...

Hokejisté Vítkovic, za které hraje i australský talent Nathan Walker foto: ČTK

Je jedním z mnoha cizinců, kteří se prohání po extraligových ledech, ovšem něčím se mladičký Nathan Walker výrazně liší: 1. Českou nejvyšší soutěž minulý týden okusil v pouhých 17 letech. 2. Pochází z Austrálie, tedy typicky nehokejové země.

Budete-li mít příležitost, pozorujte chvíli toho chlapce v akci. Vítkovický tým upoutal tak, že mu včera generální manažer Petr Husička připravoval vylepšenou smlouvu. "Na to, jak je malý, snaží se hrát tělem, má dobrý přístup i výbornou povahu. Kdybychom si nebyli jistí, nemáme ho tady," řekl o něm LN.

Česko vítá hokejového exota. Tedy vítá... Nathan Walker sem přišel před pěti lety, kdy Jakub Petr, kouč vítkovické juniorky, dostal na australský talent tip od slovenského kamaráda, jenž ho objevil v Sydney. Walker tehdy neváhal a rozhodl se odcestovat za svým snem. "Začátky byly docela těžké, hlavně řeč, protože čeština je složitá," vzpomínal po své premiéře v extralize. "Jsem šťastný, že tu můžu hrát. Ale mým největším cílem je NHL."

Grafika - cizinci v české hokejové extralize

Kdo je vlastně ještě exotem? V extralize se za jejích 18 let vystřídalo už na dvacet různých národností. Litva? Polsko? Možná ještě v polovině 90. let... Top hvězdy zářící v zámoří už vychovali i takoví "trpaslíci" jako Slovinsko, Polsko či Norsko. "Za exotiku považujeme země hrající divizi II. a níž. Ale i v jedničce bývají už zajímaví hráči," líčí agent Michal Sivek.

Jen pro upřesnění: divize je nižší kategorie mistrovství světa, jež probíhá každý rok stejně jako to elitní, kde Česko soupeří s velmocemi. Na ni už se sjíždí plno agentů i skautů a bedlivě střeží každý pohyb. Kdysi tam dal o sobě vědět i Francouz Yorick Treille, který si už v extralize dělá dobré jméno. Do první divize se loni probojovala i Austrálie.

A zmiňovaný Walker se stal okamžitě oporou týmu. "Lidi u nás ale zajímá jen fotbal a ragby," vypráví Walker. "Takový hokej jako tady nemáme. A mít nikdy nebudeme."

Nasázel i šest gólů za zápas

Právě agentura, v níž Sivek pracuje, ho dnes zastupuje. "Je to mimořádný talent," zdůrazňuje hráčský zástupce a ukazuje na čísla.  Walker vede produktivitu juniorské extraligy – za 10 duelů nasázel 12 gólů, přidal šest asistencí. Loni, když mu bylo 16 let a hrával i proti o tři roky starším, skóroval v jednom zápase hned šestkrát. Při svém debutu v "áčku" se zase uvedl přihrávkou na gól. Přestože ještě musí nosit celoobličejový kryt.

Jenže takový hráč potřebuje i kus štěstí. Hlavně v tom, aby si ho vůbec někdo všiml. Sivek říká: "Kdyby nešel do Evropy, je teď výrazně pozadu. Neměl by se jak rozvíjet." Je dnes totiž sakra rozdíl hrát dobře, nebo být výjimečný. Zvlášť když se kluboví manažeři neradi pouští do experimentů. Nemají-li ověřené "zboží", dávají přednost domácím.

Nathan je vůbec prvním Australanem, jenž kdy okusil elitní evropskou ligu. V Česku ho z exotů dříve předběhli už Japonci jako Hirojuki Murakami v Kladně či Junji Sakata, jenž se objevil v Plzni. Walker stojí na samém začátku. Zato s daleko slibnější budoucností.

Zíral, že mu ke kolu kupuju i zámek

KLADNO/PRAHA Při trenérském angažmá v Japonsku poznal spoustu tamních lidí. Také díky tomu se potom hned několik japonských hokejistů podívalo do Česka. „Ale až na jednu výjimku si zkusili převážně juniorku a první ligu,“ připomíná Otakar Vejvoda starší (60). Ten si po naganském triumfu přivedl do Kladna teenagera Masanoriho Kona. Na rozloučenou mu pak věnoval jeden start v extralize.

Jak na něj v sezoně 1998/1999 vzpomínáte?
Já se v Japonsku poznal s jeho rodiči a ti mě poprosili, jestli by si to nemohl zkusit v Česku. Byl to bratr kluka, kterého jsem vedl na ostrově Hokkaidó. Podíval jsem se na nějaká videa a potom zavolal do Kladna, jestli by to bylo možné. Bylo.

Jaký byl Kon jako hráč?
Byl malý, bylo mu asi osmnáct, ale v juniorce nastřílel něco kolem 15 gólů, což nebylo vůbec špatné. Když se měl pak vracet domů, vzal jsem ho na rozloučenou s týmem seniorů do Karlových Varů, aby si připsal start v extralize... Vzpomínám si, jak tam jezdil v těch malých kalhotách a Varáci se mu smáli. Jenže my je nakonec porazili 5:1.

Platil mu tehdy klub něco?
Prosím vás, jediný Japonec, který tu na Kladně hrál za peníze, a to ještě svého klubu z Japonska, byl v sezoně 1993/1994 Hirojuki Murakami. Mimochodem, když na něj už neměli peníze, manažer jejich klubu sem přiletěl jen kvůli tomu, aby nám osobně poděkoval... Víte, oni byli vděční, že u nás mohou vůbec být. Když jsem Masanoriho Kona přivedl do Kladna, v Japonsku mu platili letenku i celou dobu ubytování v motorestu. Bylo to totiž ve stejném roce po našem triumfu v Naganu – a Japonci to opravdu brali za ohromnou čest. To taky ještě neměli žádnou ekonomickou krizi.

Nebylo od trenérů potřeba zachovat k nim trochu jiný přístup než k ostatním hráčům?
Japonci to tu vůbec měli těžké, kvůli jazykové bariéře jim toho nikdo moc nevysvětlil. Ale když jsem mohl, vzal jsem si ho pod sebe. Platil jsem mu třeba zdravotní pojištění, koupil jsem mu kolo. Jen na mě zíral, když jsem mu k tomu kolu koupil taky řetěz na zámek. Pochopil to, když mu ho za 14 dní u marketu ukradli i s tím řetězem. Zíral.

Zaskočilo je tu ještě něco?
Pro ně bylo vzrušující hlavně jídlo, milovali smažák. Na ten se těší asi každý Japonec, který se sem vrací. Pamatuju si, jak za námi přiletěli loni tři fanoušci z Japonska, které jsme brali každé ráno do šatny. Dávali jsme jim ochutnat pivo a slivovici a k tomu jim dali sekanou. Z té měli svátek. Ve slovníku okamžitě hledali slovo paštika, ale marně.

Mají vůbec Japonci se svou vrozenou pokorou a skromností šanci prosadit se v hokeji, kde musíte být trochu více drzý a tvrdý?
Podle mě mají. Ale ještě daleko líp jsou na tom Korejci – taky si dva letos v létě testovala přece Sparta... Pro ně bylo zlomovým momentem opravdu Nagano, dva roky před tehdejší olympiádou pootevřeli  hranice cizincům, od nichž se učili hokej. Zjistili, že to není o tom, střídat jenom lajnu na lajnu soupeře.

Kdy dát dětem první kapesné a kolik?
Kdy dát dětem první kapesné a kolik?

Kdy je vhodný čas dávat dětem kapesné a v jaké výši? To jsou otázky, které řeší snad každý rodič. Univerzální odpověď však neexistuje. Je ale...