Uruguay díky Ghiggiově gólu porazila na MS 1950 v posledním utkání finálové skupiny na Maracaná 2:1 domácí vysoce favorizovanou Brazílii a získala druhý a dosud poslední titul. Toto vítězství je v Uruguayi stále vnímáno jako největší v historii a naopak představuje trauma pro Brazilce, kteří prážku nazývají „Maracanazo.“ Ghiggia zemřel poté, co byl hospitalizován s bolestí zad. „Mluvili jsme spolu o fotbale a on najednou přestal. Snažili se ho oživit, ale marně,“ řekl v televizním rozhovoru jeho syn Arcadio.
Hrdina zápasu
V době šampionátu třiadvacetiletý útočník se stal hrdinou zápasu, který měl podle papírových předpokladů zajistit Brazílii první mistrovský titul. Domácímu mužstvu k němu stačila i remíza a v očekávání oslav se na Maracaná namačkalo odhadem až 200 000 diváků.
Brazílie také podle očekávání vedla, pak ale vyrovnal Juan Schiaffino a 11 minut před koncem šokoval Ghiggia celou Brazílii rozhodujícím gólem. „Bylo to poprvé v životě, co jsem slyšel něco jiného než hluk. Cítil jsem ticho. Byl to pocit, jako kdyby všechno skončilo,“ řekl o magickém okamžiku Schiaffino.
Brazilci nepozvali legendu, která jim před 64 lety zhatila zlatý sen |
Sám Ghiggia pronesl později výrok ještě výstižnější: „Pouze tři lidé dokázali umlčet Maracaná - papež, Frank Sinatra a já.“ Navzdory tomu, že je generacemi Uruguayců vnímán jako národní hrdina, odehrál za reprezentaci pouhých 12 zápasů. Vstřelil čtyři góly, všechny na mistrovství světa 1950. O tři roky později odešel z Peňarolu do Itálie, kde hrál až do roku 1961 za AS Řím a poté krátce za AC Milán. Díky italským předkům nastoupil také k pěti duelům za „Azzurri“. Kariéru ukončil ve čtyřiceti letech v celku Danubio z Montevidea.
