Rázem se znovu začalo mluvit o možném soumraku ukrajinských oligarchů, proti kterým byly, jako proti symbolu „staré“ zkorumpované Ukrajiny, namířeny už protesty na Majdanu. Jenomže po vypuknutí bojů na východě země to byly právě prostředky oligarchů, o které se nový režim mohl částečně opřít, a konečné zúčtování tak bylo odloženo na neurčito.
Boj mezi klany: Politika i fotbal
Problémy, kterým ukrajinští oligarchové čelí v souvislosti s děním v zemi, se přitom mohou výrazně odrazit i na tamním fotbale. Ten nikdy nestál daleko od politického dění a velký vliv na něj měly především souboje mezi hlavními mocenskými skupinami v zemi.
Ukrajinský prezident Petro Porošenko (vlevo) a oligarcha Ihor Kolomojskij.
Sám Kolomojskij, jedna z nejvýraznějších osobností tzv. Dněpropetrovského klanu, je prezidentem Dněpru Dněpropetrovsk a v březnu letošního roku neúspěšně kandidoval na předsedu Ukrajinské fotbalové federace (FFU). Ač byl sám favoritem, volbu nakonec vyhrál další ze členů Dněpropetrovského klanu – Andrej Pavelko – který je poslancem za Blok Petra Porošenka. Blízko má nejen ke Kolomojskému, ale i dalším z vlivných ukrajinských podnikatelů, bratrům Surkisovým. Někdejší předseda fotbalové federace Hrihorij Surkis je dnes viceprezidentem UEFA, jeho bratr Ihor prezidentem Dynama Kijev.
O vliv ve fotbalové federaci tak přišla druhá z ukrajinských mocenských skupin, tzv. Doněcký klan, ve kterém hraje prim majitel Šachtaru Doněck a nejbohatší Ukrajinec Rinat Achmetov. Předchozí předseda Anatolij Koňkov byl totiž právě jeho „koněm“, osudným se mu ale stala nečinnost po anexi Krymu a převedení tamních klubů do ruských soutěží. Achmetov, na kterého stále tvrději dopadají ztráty způsobené boji na východe Ukrajiny, nakonec „svého“ nového kandidáta do boje o křeslo předsedy FFU ani nepostavil.
Potíže nejbohatšího Ukrajince
Majitel Šachtaru Doněck přitom čelí i dalším problémům, a to nemluvíme jen o nutnosti dotovat klub hrající domácí zápasy ve Lvově, 1200 km od Doněcku. Na začátku dubna se do platební neschopnosti dostala jedna z hlavních součástí Achmetovova koncernu SCM, ukrajinská huť Metinvest, která je zároveň i jedním z nejdůležitějších sponzorů Šachtaru.
Rinat Achmetov.
Ukrajinská prokuratura navíc Achmetova vyšetřuje v souvislosti s financováním povstaleckých skupin v Donbasu a chystá se přezkoumat jeho privatizaci energetické společností Dniproenergo, kterou získal během vlády prezidenta Janukovyče.
Mohlo by se tak zdát, že se nad budoucností doněckého klubu stahují mračna, ještě v listopadu přitom polský list Gazeta Wyborcza spekuloval, že se Achmetov chystá do Šachtaru investovat další prostředky a koupit jeho dočasný domov – třicetitisícovou Arenu Lvov. Tím by se klub na západě Ukrajiny „zabezpečil“ na delší časový úsek.
Po vzoru Berlusconiho
Co se týče soubojů Dněpropetrovského a Doněckého klanu, tak ty se do ukrajinského fotbalu nepromítají poprvé. Většina klubů připadla v privatizaci právě některému z oligarchů a ti je po vzoru někdejšího italského premiéra Silvia Berlusconiho začali spolu s kontrolou médií využívat k zisku politických bodů.
Každý spor mezi oligarchy tak měl i svou fotbalovou stránku. Když byl za vlády prezidenta Janukovyče v popředí Doněcký klan, ztratil Ihorem Kolomojským vlastněný kanál 2+2 práva na vysílání ukrajinské Premier ligy (UPL). Ta následně za nejasných okolností získal kanál Futbol+, jehož vlastníkem je pro změnu Rinat Achmetov.
Část klubů tento krok odmítla, hrozila bojkotem zápasů před kamerami Futbol+ a celý spor nakonec skončil poměrně bizarním kompromisem. Zápasy klubů, jejichž vlastníci měli blíže k Doněckému klanu, zůstaly na Achmetovově kanálu a zápasy ostatních týmů se vrátily na Kolomojského 2+2.
Problémy napříč Ukrajinou
Problémy se ale zdaleka netýkají jen zmiňovaného Šachtaru. Kvůli finančním problémům hrozí administrativní sestup pátému týmu loňské tabulky Černomorci Oděsa. Ten byl už v zimě nucen prodat téměř kompletní základní sestavu a v současnosti je až na jedenáctém místě.
Zařadil se navíc k pěti dalším klubům UPL, které jsou nuceny hrát domácí zápasy mimo svá města, a sezónu zřejmě dokončí v Kyjevě. Před zahájením jarní části sezony vzdal své působení ve druhé nejvyšší soutěži klub Stal Alčevsk, který se dostal do finančních problémů po zastavení provozu místní ocelárny – svého největšího sponzora. Alčevsk se nachází jen 40 kilometrů od Debalceva, kde probíhaly jedny z nejtěžších bojů, a už od začátku sezony hrál své domácí zápasy ve 400 kilometrů vzdálené Poltavě.
Syslili miliardy, nyní ztrácejí moc. Ukrajinští oligarchové slábnou |
Letošní ročník ukrajinské nejvyšší soutěže má přitom namísto tradičních šestnácti pouze čtrnáct účastníků. Už v průběhu předcházející sezóny zkrachoval Arsenal Kyjev a další dva kluby – Tavrija Simferopol a FK Sevastopol – byly po anexi Krymu zařazeny do ruských soutěží. Jiné kluby, které by splnily finanční nebo technické požadavky pro zařazení do Premier ligy, se nenašly.
Ukrajinský fotbal je závislý na penězích oligarchů a zákonitě se tak do něj promítá jejich aktuální pozice v rámci režimu. Současná krize na řadu z nich, včetně těch nejbohatších, doléhá velmi znatelně, sílit navíc může i tlak ze strany současného režimu například na přezkoumání některých pochybných privatizací.
Pokud opravdu dojde ze strany vlády k ofenzivě proti oligarchům, pro některé kluby to může mít kritické následky. Na evropské úrovni se přitom ukrajinským klubům nebývale daří – Šachtar prošel do osmifinále Ligy mistrů, Dynamo Kijev bojuje ve čtvrtfinále Evropské ligy a tým Šachtaru do 19 let skončil až ve finále UEFA Youth league.
