„Mezi Bostonem a Clevelandem panuje značný rozdíl,“ nechal se pětadvacetiletý rozehrávač slyšet před pár dny. „Když se v Bostonu projíždím, říkám si: Opravdu hraju v živoucím a sportu zaslíbeném městě. V Clevelandu všechno taky funguje, ale rozdíl je obrovský.“
Typický Kyrie Irving na prahu svého zeleného období.
Ještě před několika málo týdny měl Irving skoro jisté, že se jeho dres s číslem 2 jednoho dne dostane pod strop haly Cavaliers. Ale asi o to nestojí.
Hezkými slovy na dnes už bývalý domov věru neplýtvá.
V červenci zažádal vedení Cleveland Cavaliers o výměnu do jiného týmu - a dočkal se.
Putoval do slavných Boston Celtics. Ti kvůli němu a Gordonu Haywardovi zcela přeskupili kádr, ačkoli jsou úřadujícími vítězi Východní konference.
Irvingovi totiž překáželo, jak se všechno točí kolem LeBrona Jamese. A chtěl vystoupit z jeho obřího stínu, chtěl vlastní tým, vlastní zodpovědnost, vlastní výsledky.
Zatímco valná většina osobností NBA míří „doprava“, vytvářejí souhvězdí kolem několika málo klubů, Golden State, Houston, Minnesota, Oklahoma City, ba i Cleveland, Irving jde „doleva“. Musí být středobodem svého vlastního malého vesmíru.
Na otázku „Kdo by nechtěl hrát s LeBronem Jamesem?“ se v posledních letech odpovídalo shovívavým úsměvem. Nikdo jiný přece nedokáže činit život svých parťáků tak snadným. Teď už víme, že je jeden hráč, který o Jamesův servis nestojí.
Po Irvingově vklouznutí do dresu Boston Celtics se jeho bývalí fandové v Clevelandu začali dozvídat zajímavé věci. Že během letošní cesty do finále takřka nekomunikoval se spoluhráči. Že chtěl žádat o výměnu do jiného klubu už po loňském zisku titulu...
Irvingův vztah s Jamesem se nepřekvapivě zcela zhroutil. Jakmile se Kyrieho prosba o odchod dostala na veřejnost, ti dva si už nemají co říct.
Mladší z bývalého hvězdného dua se nedržel stranou. Ještě jako člen Cleveland Cavaliers figuroval ve videu, na kterém si z Jamese utahuje Stephen Curry. S číslem 23 se rychle rozešel i na sociálních sítích.
Když se jej pak coby Bostoňana ptali, jestli s LeBronem probíral své rozhodnutí odejít, odvětil: „Ne, proč bych měl?“
Jestli si to bývalý parťák bere osobně? Nezájem.
„Nemyslím si, že bych někomu něco dlužil. Byly to v Clevelandu skvělé časy, ale teď už se nebudu ohlížet zpátky. Není čas zjišťovat, jestli jsem nezranil něčí city. Člověk musí být sobecký, když zjistí, co si přeje udělat,“ popsal Irving svůj postoj.
Dvaatřicetiletého Jamese, který ze státu Ohio pochází, Irvingovo rozhodnutí donutilo přemýšlet.
„Samozřejmě jsem si říkal, jestli jsem nemohl udělat něco líp, aby o výměnu žádat nemusel. Bylo to naší prohrou ve finále? Tím, že jsem vůbec do Clevelandu přišel? Dost to se mnou zacloumalo, hlavou se mi honily různé myšlenky,“ vrací se James k minulosti. „Snažil jsem se mu všemožně pomáhat, aby se zlepšoval. Jednoho dne to tu měl převzít.“
Ale zapomenuto. „Jediné, co mě teď štve, je, že si vzal část naší know-how do Bostonu,“ myslí už James strategicky. „Jinak mu přeju hodně zdraví,“ nevysloví Irvingovo jméno ani tentokrát.
Souboje mezi Clevelandem a Bostonem budou nyní ještě očekávanější a vypjatější než v minulé sezoně. První z nich v úterý 17. října otevře nový ročník. A James, ač léčí poraněný kotník, u toho určitě nechce chybět.
