Co říkáte čtvrtému místu Denisy Rosolové?
Vůbec jsem to nečekala, protože podle předchozích kol bylo patrné, že výkonnostně jsou tři překážkářky včetně Denisy jasně vpředu a za nimi je propad. Tudíž jsem věřila, že medaili máme, půjde jen o to jakou. Proto mě tenhle výsledek strašně překvapil, nečekala jsem, že se mezi ty tři může někdo dostat. A že to bude Davydovová, tak to už vůbec ne. Vždyť dosud byla v Curychu vždycky kus za nimi a nepřipadalo mi, že by se mohla takhle vzpamatovat.
Elidh Childová z Velké Británie probíhá cílem jako vítězka běhu na 400 metrů...
Nepřipomnělo vám to vaši situaci na předchozím ME v Helsinkách 2012?
Připomnělo, hned se mi ten pocit vrátil. A taky Barcelonu 2010, kde jsem byla taky těsně čtvrtá. Moc dobře vím, jaké to je, když si člověk věří na medaili a na posledních metrech o ni přijde. To přestane vnímat svůj běh a nechá se třeba strhnout někým za sebou, kdo to rozbíhá rychle, a ke konci mu dojde. Ta čtvrtka je bohužel zrádná a jakmile se člověk nesoustředí na sebe, tak to špatně dopadá. Takže jsem trpěla s Denisou.
Rosolová byla před šampionátem druhá v evropských tabulkách – vzpomenete si, jak jste na tom byla před Helsinkami 2012 tabulkově vy?
Mám pocit, že jsem byla taky druhá... Takže se všechno opakuje. Je to škoda, přála jsem Denise medaili, jako ji přeju každému českému atletovi. Je obdivuhodné, jak se Denisa v letošní sezoně dokázala zvednout - začínala na šestapadesáti a nakonec z toho je takový její standardní čas 54,70. Je to škoda, ale i takováhle zkušenost ji může posunout dál. Třeba ji to nakopne jako se to stalo mně po Helsinkách, pak přece přišel bronzový Londýn.
ČTĚTE VÍCE |
Jak vůbec prožíváte mistrovství Evropy?
Snažím se šampionát sledovat. Je to trochu něco jiného než mistrovství světa, úroveň mi připadá trošičku nižší než naposledy v Helsinkách. Což je s podivem, protože tehdy byla Evropa v olympijském roce. Některé disciplíny mají v Curychu kvalitu, jiné jsou slabší.
Z čeho jste dosud měla největší radost?
Z Báry Špotákové, ale vůbec jsem si nepřipouštěla, že by neměla vyhrát. Pak jsem se radovala z Peťana Svobody, že se po tolika problémech dokázal vrátit pátým místem, to je skvělé. Napjatě jsem sledovala sedmiboj, s vítěznou Francouzkou jsem několikrát závodila, škoda zranění Elišky Klučinové. Sledovala jsem Anežku Drahotovou, je mladá a a strašně šikovná, a Honza Kudlička nejspíš myslel na víc. Ale ať se raduje z bronzu, ten ho může posunot dál. Teď už je to na Víťovi Veselém a Kubovi Holušovi, budu jim fandit.
Není vám u obrazovky smutno? Necítíte promarněnou šanci?
Určitě mi trochu smutno je. Úroveň v mojí disciplíně byla slabá, Evropanky letos nic moc neběhaly. Nebýt zranění, mohla jsem si v klidu doběhnout pro další zlatou medaili, a evropskou ještě nemám. Na druhou stranu jsem si říkala, že je to „jen“ mistrovství Evropy a já chci být zdravá pro další roky. Ty budou taky důležité.
Momentka ze závodu 400 metrů překážek. Na snímku Denisa Rosolová z Česka.
Už jste začala s léčením bolestivého zánětu v patě, kvůli kterému jste předčasně uzavřela sezonu?
Chodím za léčitelem, a taky chodím na takový přístroj, který je jediný v republice a má urychlovat hojení. Je to o tom, že se nějak rozhýbává lymfatický systém, který pak odplavuje nečistoty. Doufám, že to zabere a zase zažiju přípravu bez bolesti, už bych chtěla závodit.
