Česká stopa se po bronzovém mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku a loňské účasti na světovém šampionátu v Německu otiskne už na třetím velkém turnaji v řadě. Pod dosud nevídanou sérií se skví trenérský podpis Karla Brücknera.
„Postarali jsme se o vstup do historie,“ uvědomil si brankář Petr Čech. Ani generace mistrů Evropy 1976 či čtvrtfinalistů světového šampionátu 1990 se nemůže pochlubit, že by její kouzlo působilo s takovou vytrvalostí.
| Výhra, která nemá obdoby |
|
V historii samostatné české reprezentace je vítězství 3:0 na půdě Německa zcela výjimečné. Češi tak vysokým rozdílem ještě nikdy nevyhráli na hřišti některého z elitních světových týmů. ZÁPASY ČECHŮ S FOTBALOVÝMI VELMOCEMI NA JEJICH PŮDĚ: 1994 (Bordeaux): Francie–Česko 2:2 (0:2), přátelsky |
„Každý postup je těžký. Ten poslední mě těší hlavně kvůli trenérovi. Byl pod těžkou palbou a ukázal, že je velká třída,“ zdůraznil kapitán Tomáš Rosický.
První kvalifikační cyklus Brücknera na reprezentační lavičce připomínal procházku růžovým sadem. V kvalifikaci na EURO 2004 vycházelo respektovanému stratégovi téměř všechno, na co sáhl. Kromě remízy v Nizozemsku jeho tým neztratil ani bod a na trávníku oslňoval ofenzivní smrští. To se ukázalo jako symbolická předzvěst pouti do semifinále závěrečného turnaje.
Nejsložitější tlaky po oslavě Hned potom se situace převrátila. Na Brücknerovy plány dolehla jedna pohroma za druhou. Reprezentační dres vysvlékl Nedvěd. Se záskoky za dlouhodobě zraněné se kouč nepopasoval vždy ideálně.
Až závěrečná baráž připomněla „staré dobré časy“. S navrátilcem Nedvědem skončil dvojzápas s Nory ohňostrojem na Letné. „Tuhle kvalifikaci řadím vůbec nejvýš. Kvůli tomu, že jsme na mistrovství světa čekali 16 let,“ zamyslel se útočník Jan Koller.
Před třetím dílem se musela Brücknerova družina definitivně odstřihnout od dědictví Nedvěda a Poborského. A také poprvé odolávat nefotbalovému tlaku. Odhalení nepovolené hráčské oslavy po březnové porážce od Německa se promítlo i do následných výkonů na hřišti. Nejvíc utrápený předvedli tři dny po propuknutí aféry proti Kypru. „To pro nás byla asi nejsložitější situace. Doslova jsme to umlátili,“ vybavil si Rosický vítězství 1:0, za něž ale diváci v Liberci domácí mužstvo vypískali.
Klíčový moment přišel minulý měsíc v zápase s Irskem. Opět těsná výhra, ale nyní už se záblesky dřívějšího elánu odrazila snahu nejbližšího postupového konkurenta.
Sladká tečka přišla nakonec. Od památného vítězství 3:2 nad Nizozemskem scházel přes tři roky Brücknerovým svěřencům skalp týmu ze světové špičky. Ten se dostavil na nejméně pravděpodobném místě. V mnichovské Alianz Areně. „Komu se podaří mít kapitánskou pásku, vyhrát v Německu a postoupit na EURO,“ rozplýval se Petr Čech. Oprávněně. Po dlouhé době připomíná realita kolem fotbalové reprezentace krásný sen.
