Příprava vcizině? Někdo narazil
I na prahu nové sezony se totiž funkcionáři zjevně obávají, že jim jejich ptáčci vyletí z hnízda.
Zatímco třeba u snowboardingu, jehož slávu a popularitu v naší vlasti zdárně utužují především olympijská šampionka Eva Samková či Šárka Pančochová, přípravu v cizině a spolupráci se zahraničními sportovci neřeší, u lyžařů se zastavil čas. Jakoby se leckdo stále nemohl zbavit předsudků, že se jedná o věc jaksi nepatřičnou.
Lukáš Bauer.
Vyprávět by o tom mohl třeba nejlepší český lyžař Lukáš Bauer. Před časem zkoušel experiment v podobě spolupráce s německými lyžaři. Později trénoval i s ruským esem Alexandrem Legkovem a také letos se před sezónou připravoval s německými a ruskými lyžaři.
O Bauerovi se od nepaměti mluví jako o dříči a poctivci, který se snaží přinášet do tréninku nové prvky.
Ne vždy ale pro své experimenty nachází u funkcionářů pochopení. Z jeho občasné individuální přípravy nebýval v minulosti dvakrát nadšený ani reprezentační trenér Miroslav Petrásek, který se o Bauera víceméně celou jeho kariéru staral. U vedení reprezentačního týmu si Bauer ale i letos nakonec prosadil svoji vlastní cestu s tím, že se zřejmě nebude zúčastňovat soustředění, které Petrásek povede.
Závodit za zahraniční klub? Svaz by to nepovolil
„Míra Petrásek trénoval před časem v reprezentaci výbornou skupinu, v níž jezdil třeba Martin Koukal, Jirka Magál a další,“ povídá pro LN Bauer. „Táhli jsme za jeden provaz a všechno fungovalo výborně. Ostatně i naše výsledky dokazovaly, že jsme šli správnou cestou.“
Vztahy lyžařského svazu s Bauerem nebývaly v minulosti pokaždé zrovna optimální. Svědčí o tom ostatně i soudní pře, do níž se závodník s vedením svazu před časem pustil, když měl pocit, že ho funkcionáři nedostatečně hájili při sporu o body do Světového poháru.
NÁZOR K TÉMATU |
Také před letošní sezonou držitel třech olympijských medailí diskutoval s funkcionáři o svých plánech a nové smlouvě. A než si obě strany vyjasnily svá stanoviska, na krátký čas se stal dokonce nezaměstnaným, jak s úsměvem připomněl.
Bauer přemýšlel třeba o letní přípravě na Novém Zélandu, avšak plány většinou skončily u ekonomické stránky věci. „A také u mých dětí,“ přiznává Bauer. „Asi by pro ně nebylo ideální, kdyby trávily letní prázdniny někde v zimě jen proto, že si tam taťka lyžuje.“
Spolupráce s německými lyžaři se Bauerovi zamlouvala i kvůli strategické poloze. Za svým kamarádem René Sommerfeldtem a jeho parťáky mířil za hranici jen kousek od svého domku na Božím Daru. „To bylo optimální, protože ze zahraničí jsem se domů mohl vrátit na oběd,“ baví se.
    |
„Určitě je prospěšné, když se člověk může podívat, jak se trénuje i jinde než u nás. Navíc, čeští lyžaři mě už při přípravě víceméně nemohou překvapit. Když jsem ale mezi cizími závodníky, situace je jiná.“
Bauer připomíná, že lyžování se neustále vyvíjí. Změnil se i formát závodů, takže je třeba na novinky reagovat pozměněnou přípravou. „U nás se nejčastěji trénuje tak, že po třech dnech ježdění máme den volna. V Německu či ve Skandinávii ale není neobvyklé, že se maká i pět či sedm dnů v kuse.“
Bauer se tedy ve svých 37 letech se svazem nakonec dohodl na pravidlech hry. I kdyby se tak nestalo, nikdy by prý nepřemýšlel o reprezentaci jiného státu. „To vůbec ne. Jsem Čech a za jinou zemi bych fakt lyžovat nechtěl.“
Na Kožíška chtěli dohlížet
K razantní změně přípravy se letos odhodlal i nejlepší český sprinter Dušan Kožíšek. Jeho výkonnost začala stagnovat, takže se vydal do Norska, země lyžím zaslíbené. V létě si půjčil karavan, vybral z účtu nějaké peníze a odjel na sever Evropy. Což se neobešlo bez problémů…
Dušan Kožíšek.
„U nás zkrátka funguje poněkud složitý systém,“ povzdechl si.
„Takže pobyt v Norsku mi nikdo nechtěl povolit. Prý bych neměl dozor, když odjedu, povídali mi. Já si ale myslím, že v 31 letech už snad na mě nikdo dohlížet nemusí. Takže jsem se nakonec musel vzdát všech závazků v Dukle i nabídky reprezentačního družstva B. Ačkoli jsem splnil jasně daná kritéria reprezentačního áčka, nikdo mi zatím neobjasnil, z jakého důvodu jsem tam nebyl zařazen. Nezbylo mi proto nic jiného, než se prozatím osamostatnit.“
Kožíšek si přípravu v Norsku náramně pochvaloval, zatrénoval si se sprinterem Erikem Bransdalem nebo se slovutným biatlonistou Ole-Einarem Björndalenem.
Nicméně sezonu začne v nepříjemné nejistotě. Nedostal totiž žádné peníze na přípravu a navíc je mu jasné, že se musí od začátku sezóny výrazně prosazovat. Jinak může na reprezentaci zapomenout. „V Norsku jsem spoustu nových věcí okoukal, zapracoval jsem i na technice, kterou jsem trochu pozměnil,“ pokračuje.
„Mimochodem,v Norsku mají i speciálního trenéra pouze na techniku. A ta se dá zlepšovat pořád. Doma jsem naopak slýchával, že v mých letech už s technikou nic nenadělám…V Česku bohužel sprint zůstává stále až na druhé koleji. Asi to bude tím, že sprintům tady víceméně nikdo nerozumí. A tak trénujeme pořád jako za krále Klacka…Svět je přitom úplně někde jinde, naprosto odlišně se venku třeba i posiluje. Určitě by nebylo od věci, kdybychom se poohlédli po nějakém zkušeném zahraničním trenérovi. Tip bych i měl…“
Pobyt v Norsku prý Kožíška nakopl i psychicky. „Mohl jsem konečně přestat řešit problémy kolem znění reprezentačních smluv, nemusel jsem věčně hlásit, kde jsem a kde budu. Stal jsem se absolutně svým pánem, což jen přispělo k mé pohodě.“
Před startem Světového poháru zůstává Kožíšek radši při zemi, nicméně o svých touhách a představách mluví otevřeně. „Rád bych se nominoval na mistrovství světa, kde by mně měl sedět především sprint dvojic,“ říká lyžař, který právě ve zmíněném závodě v minulosti získal na světových šampionátech dvě bronzové medaile.
Snowboardisté jsou více free
Zvláštní je, že zatímco lyžařům běžcům koketování s cizinou působí nemalé potíže, ve snowboardingu vládne v naší zemi mnohem větší volnost.
NA SVAZ NESPOLÉHÁNa peníze od svazu není spoleh. Jde to i jinak, chce dokázat Samková  Eva Samková představila nové logo. |
„Přípravu v zahraničí už beru jako samozřejmost a zároveň nutnost, protože v Čechách na podzim sníh není,“ říká olympijská vítězka ve snowboardcrosu Eva Samková. „Sice se často potkávám se svými největšími soupeřkami, ale víceméně je při tréninku vůbec neokukuju. Ani mě moc nezajímá, jak jezdí. Nikoho nekopíruju, spíš se snažím jít svojí cestou. Zkrátka dělám vše proto, abych jezdila co nejvíc.“
Samková tedy bere přípravu v zahraničí jako samozřejmost, ale prý si nedovede přestavit, že by se někde venku usadila natrvalo. „Do Čech se vracím hlavně kvůli lidem a navíc v Krkonoších, kde bydlím, to mám strašně ráda.“
Šárka Pančochová tráví většinu času i přes léto v Americe a nikdo jí do ničeho nemluví. „V Česku pro snowboarding moc dobré podmínky nejsou, ale i porovnání Evropy s Amerikou vyznívá jednoznačně pro zámoří. Amerika je prostě úplně jiný svět a je fajn se tam připravovat.“
Chybí česká mentalita
Cestování a poznávání světa Pančochovou posílilo prý i psychicky: „Nemám žádný problém, když zítra odletím na druhou stranu světa, a pak zase někam jinam. S tím si hlavu prostě nelámu. A jak tak člověk trénuje v optimálních podmínkách, dává rozhovory i pro světové agentury, tak mu určitě automaticky naroste i sebevědomí.“
Pančochová si pochvaluje i atmosféru kolem snowboardového prkna. „Se soupeřkami kámošíme, i na velkých závodech si pomáháme. Společně jezdíme i na natáčení či focení, prostě takový hezký život. Půjčíme si káru, někde se ubytujeme, odjedeme tam závod a zase cestujeme dál. V Coloradu, kde trávím hodně času, se mi hrozně líbí, životní styl tam je super, jen mi někdy trochu chybí mentalita českých lidí a vůbec Evropanů.“
Co jí ale určitě nechybí, to jsou někdy až přespříliš důležití funkcionáři…
